PS. Stále tě miluju

Náplast na zlomené srdce

Zůstali jsme s Adamem v kumbálu sami. Opřel se o stůl a přisunul mi kafe. Usmál se a začal pít to svoje.
M: ,, Jsi hodný, ale pro příště abys věděl, mám radši černý kafe." zasmála jsem se a napila se. Černý kafe. Vzpomínka na Davida.
A: ,, Promiň, to jsem nevěděl."
M: ,, Nevadí."
A: ,, A co ta operace Bíby, dopadlo to dobře ?"
M: ,, Nejlíp jak mohlo. Za chvíli se probudí."
A: ,, Takže neumře ? Je to zvláštní před pár dny jsi.."
Nechtěla jsem aby to rozebíral. Přemýšlela jsem jak ho zastavit a nenapadlo mě nic lepšího než mu dát pusu. Rychle jsem vstala ze židle a dala mu jí než stihl pokračovat. Odtrhla jsem se od něj.
A: ,, Proč jsi to udělala ?" usmíval se.
M: ,, Aby jsi přestal blábolit." zasmála jsem se.
Usmíval se na mě, ale já na něho ne.
M: ,, Jdu zkontrolovat Bíbu." rychle jsem vypadla a šla na JIP.
V hlavě jsem si přemítala ten polibek. Nebylo to úplně špatný ale né nejlepší. Zkrátka takový průměr. Pomalu ani nevím že jsem mu tu pusu dala. Potichu jsem došla až k Bíbě. Ta už byla vzhůru a žmourala očima.
M: ,, Tak jak se cítíš ?"
B: ,, Skvěle. Je to lepší."
M: ,, Tak takhle rychle to neúčinkuje." usmála jsem se.
B: ,, Ale já se cítím dobře."
M: ,, To jsem ráda."
Podívala jsem se na monitoru na hodnoty. Všechno vypadalo příznivě. Bíba mě chytila za ruku a naznačila ať si sednu k ní na postel. Udělala jsem to.
B: ,, Mery, slib mi jednu věc."
M: ,, Jakou ?"
B: ,, Odepíšeš Davidovy."
Civěla jsem na ni. David. Zase David. Copak ho nemám v hlavě za poslední dobu už dost ? Dívala jsem na ní soucitně aby se mě snažila pochopit. Já mu prostě nechci odpovídat.
B: ,, Chápu že tě to pořád bolí to co ti udělal. Jak tě opustil. Ale třeba se změnil."
M: ,, Nezměnil Bíbo, je to pořád ten David co mě opustil. Né já jeho."
B: ,, Má výčitky."
M: ,, Tak ať. Mě je to jedno."
Zalhala jsem. Nebylo mi to jedno. Přivřela jsem oči. Nesmí mě to zajímat. Nesmí. Chci aby taky zažil tu bolest co mi způsobil. Aby pochopil jaký to je. Zase mi při vzpomínce na to sklouzla slza dolů po tváři.
B: ,, Nebreč." otřela mi slzu. ,, Musíš jít dál a odpustit mu. On toho lituje."
M: ,, Kdyby toho litoval tak se ozval už dávno. Né po deseti letech. Akorát mi dělá v hlavě zmatek. A máš pravdu Bíbo. Musím jít dál, ale bez něj. Začít s někým jiným. Jinak se z toho nikdy nevyhrabu."
Bíba mlčela. Poznala jsem že se mnou nesouhlasí. Únavou se jí zavírali oči.
M: ,, Prospi se. Já pak zase přijdu."
Bíba přikývla a já odešla. Šla jsem zpět do kumbálu a tam se zhroutila na válendu. Seděla jsem jak mrtvola.
A: ,, Stalo se něco ? Něco s Bíbou ?"
Až teď jsem si všimla že tu Adam pořád je. Copak nemůžu být chvíli sama ? Přišel ke mě a sedl si vedle mě.
M: ,, S Bíbou je to v pořádku. Se mnou ne." sklopila jsem zrak.
A: ,, Něco tě trápí ?"
M: ,, Neustále musím myslet na Davida."
Adam chvíli přemýšlel. Nechápu proč mu to říkám. Jsem asi padlá na hlavu.
A: ,, To je Markétky táta ?"
M: ,, Jo."
A: ,, Tak já ti můžu pomoct na něj zapomenout." otočila jsem se na něj.
Co to mele ?
M: ,, Jo a jak ?" ve chvíli co jsem to vyslovila mi došlo jak to myslel.
Nestihla jsem protestovat a políbil mě. Stejně jako předtím já jeho. Chtěla jsem se od něj odtrhnout ale hlava mi říkala ať to nedělám. David se mi nevrátí a já musím jít dál s někým jiným. Přesně jak jsem řekla. Jít dál. Začala jsem spolupracovat. Věděla jsem že mu mužů ublížit když se s ním líbám a nic k němu necítím. Ale jako náplast na zlomený srdce dobrý, ne ?

No jo, ale každá náplast nedrží věčně. Jak dlouho asi tahle "náplast" vydrží ?