PS. Stále tě miluju

Epilog

Pohled vypravěče
Mery se ráno probrala. Trošku zahýbala nohama. Bolelo to, ale šlo to vydržet. Při chůzi to bylo horší. Maky jí šmírovala škvírou ve dveřích.
Ma: ,, Dobré ráno mami." vstoupila dovnitř s úsměvem.
M: ,, Dobré ráno."
Mery měla vozíček u postele. Sedla si na posteli a v tu chvíli jí Maky vozíček odsunula trochu dál od ní.
M: ,, Můžeš mi ho dát blíž Markét ?" usmála se na ní.
Ma: ,, Nemůžu." zavrtěla hlavou. ,, Promiň mami."
M: ,, Maky co blbneš ?" nechápala. Maky se postavila před ní.
Ma: ,, Spolu se na něj přesuneme."
M: ,, Ne. Bolí to, nezvládnu to."
Ma: ,, Zvládneš to. Je to jenom kousek."
M: ,, Není."
Ma: ,, Takže se na něj přesuneš sama ?"
M: ,, Jak to se mnou mluvíš ?"
Ma: ,, Dělám to pro tvoje dobro mami. V kuchyni máš na stole snídani. Tak až budeš mít hlad tak přijď." otočila se na odchod.
Nechala malou škvíru mezi dveřmi aby jí mohla sledovat. Mery seděla na posteli a nemohla tomu uvěřit. Netušila že jí Maky sleduje.

Pohled Mery
Rozhodla jsem se že to zkusím. Mám hlad a nebudu přece celý ležet v posteli. Odhrnula jsem peřinu a nohy položila na zem. Chytla jsem se nočního stolku, zapojila sílu a pomalu se stavěla na nohy. Bolelo to. Ale musím to zvládnout. Udělala jsem krok. Ta bolest byla velká, ale to opět jsem si řekla že to dám a udělala druhý krkolomný krok. Chytla jsem se vozíčku a třetím krokem se k němu přesunula tak že jsem si sedla. Vydechla jsem a jela na snídani. Maky seděla u stolu s úsměvem.
Ma: Věděla jsem že máš hlad, ale že až takový ?" smála se.
M: ,, To už mi nedělej, mohla jsem spadnout."
Ma: ,, Já věděla že to dáš." usmívala se.
To už jsem nic neřekla a začala jíst.

Pohled Davida
Odpoledne jsme se Sašou skončili s prezentací. Nezkazila mi to.
Pr: ,, Ta prezentace se vám povedla Davide."  přišel k nám.
D: ,, Děkuju."
Pr: ,, Ale mrzí nás že nechcete vést výzkum z Prahy vy."
D: ,, Doufám že to na výsledku rozhodnutí nic nemění. Doktorka Růžičková mě hravě zastoupí a já to povedu z Rubavy."
Pr: ,, Praha vás už nebaví ?"
D: ,, V Rubavě mám rodinu o kterou jsem už jednou přišel. Výzkum je pro důležitý ale né natolik abych se vzdal podruhé svojí rodiny."
Pr: ,, Takže vás asi nepřemluvím, že ?"
D: ,, Ne."
Pr: ,, Dobře." usmál se a odešel.

Pohled Mery
Během dne mi dělala Maky různý naschvály. Udělala jsem dohromady asi deset kroků. Mám pocit že ta bolest při chůzi je čím dál menší. Momentálně ležím v posteli a snažím se usnout. Nejde to. Najednou uslyším kroky po bytě, které vedou nahoru.

Pohled Davida
Večer jsem přijel domů. Všude byla tma. Byl jsem rád že jsem doma. Nechtělo se mi ještě spát. Ve tmě jsem vydal nahoru do pracovny. V ruce jsem svíral povolení o výzkumu a já si ho tam chtěl schovat. Otevřel jsem dveře pracovny a vešel dovnitř. Nebyla taková tma. Oknem dovnitř svítil měsíc. Otevřel jsem první šuplík a zjistil že jsou v něm dopisy co jsme si s Mery. Nebo spíš ty co jsem jí psal já. Papír s povolením jsem položil na stůl a ze šuplíku vytáhl štos dopisů. Držel jsem v ruce velký štos dopisů. Chtěl jsem se do jednoho podívat ale v tom se za mnou ozval hlas.
M: ,, Daví.."
Najednou mi došlo že je to přesně jako v tom snu, který se mi zdál už několikrát. Ale tohle není sen, tohle je realita. Pomalu jsem se otočil.
D: ,, Mery ?" ona stála. Byl jsem v šoku. Rozešla se ke mě. Sice chodila pomalu a trochu krkolomně, ale chodila. Šel jsem k ní a obejmul jí.
M: ,, Vzbudil si mě, zkusila jsem chodit a najednou to šlo, už to ani moc nebolí." odtáhla se ode mě a usmívala se.
D: ,, Výzkum je povolený."
M: ,, Konečně se nám všechno daří a můžeme být spolu." pevně mě obejmula a oba jsme usmívali štěstím jak blázni.