PS. Stále tě miluju

Takže jsem mrzák

R: ,, K lepšímu. Ona se zlepšila." začal se usmívat. Nevěřícně jsem se na něj díval.
D: ,, Budeš jí probouzet ?"
R: ,, Jo, zkusíme to. A asi chceš být u toho, že ?"
D: ,, Jasně." úplně jsem se rozzářil štěstím.
R: ,, Ale David, není to jistý že se hned probere. Taky se to nemusí povést a probrat se třeba až za týden."
D: ,, Jo, chápu."
R: ,, Tak jdem."
Vydali jsme se na JIP. Sestra Mery píchla medikaci a nechala nás tam s Romanem samotný.
D: ,, Hele Romane, to s těma nohama..já jí to řeknu. Jo ?"
R: ,, Dobře." šel k Mery a jemně jí poplácal po tváři. ,, Mery."
Mery ale nic. Podíval jsem se jí na hodnoty. Bylo tam vidět výrazné zlepšení.
R: ,, Já budu muset jít."
D: ,, Utíkej. Já tu zůstanu."
Roman přikývl a odešel. Pohladil jsem Mery po tváři. Najednou jsem se začal bát jaké to bude až se probudí a uvidí mě. Bude ráda nebo mě vyhodí a řekne ať už se nikdy nevracím. Ale to by přece neudělala. Vzpomněl jsem si na ty hezký slova co jsme se psali.

Ale byla jsi krásná šprtka

Práce, Maky a naše dopisové přátelství je pro mě vším

Né každý je tak chápavý jak ty

Kdyby se tohle stalo před lety kdy jsme byli spolu a někdo tohle udělal tak bych si ho asi našel a rozbil mu hubu

Zase mě měníš

A možná si se mnou píšeš protože..ti na mě záleží a máš mě ráda ?

Máš pravdu, záleží mi na tobě a mám tě ráda

Bál jsem se o tebe a tak jsem tam jel za tebou

Je hezký že si se o mě bál a mrzí mě že jsi to slyšel

Málem tě kvůli tomu i zavřeli a já myslel že se zblázním strachem o tebe. Nic na světě mi nestojí abych tě takhle ohrožoval. Radši ať zavřou mě než tebe. Už bych nesnesl tohle celý znovu. Taky nějakou dobu tuším že ti těma dopisama motám hlavu. Chci aby jsi byla šťastná. Na tvojem a Markéty štěstí mi záleží nejvíc na světě. Vím že jsem slíbil že ti nebudu motat hlavu, ale nemůžu si pomoct. Promiň

PS. Stále tě miluju

Všechny ty hezký věty jsem měl uložený v paměti. Chytl jsem Mery za ruku.
D: ,, Pořád to všechno platí, to co jsem psal." promluvil jsem k ní ale byl jsem si jistý že mě neslyší. Pozoroval jsem jí a všiml si jak najednou začala otevírat oči.

Pohled Mery
Měla jsem strašně těžké oči. Ale přesto jsem se donutila je otevřít. Oslepilo mě světlo. Po pár sekundách jsem si na něj zvykla a začala se rozkoukávat okolo sebe. Proč ležím na urgentu ? Pak jsem svůj zrak otočila k osobě která stála u mého lůžka. David. Rozbušilo se mi srdce a nejspíš to poznal i on, hned mě začal uklidňovat.
D: ,, Mery.." vydechl a šel ke mě ještě blíž. ,,Uklidni se. Byla jsi v kómatu, ale teď je to už všechno dobrý."
M: ,, Co tu děláš ?" nemohla jsem uvěřit tomu že ho vidím a slyším po deseti letech. Zdálo se mi to neuvěřitelné. Jako bych byla ve snu.
D: ,, Srazilo tě auto na kole. Já se o tebe bál. Hrozně moc. Musel jsem přijet. V Praze jsem dal výpověď a přestěhoval se zpátky do..." asi nebude nadšená. ,,..našeho bytu."
M: ,, A až nebudu potřebovat tvoji pomoc tak co ? Zase odjedeš zpátky a necháš mě tady ?"
D: ,, No..ty tu pomoc budeš potřebovat."
Nechápavě jsem se na něj dívala a snažila se přijít na to co myslí. Mám snad nějaké trvalé následky ? Okamžitě jsem se začala prohlížet. Prohlížela jsem si ruce, na kterých ale nic nebylo a chtěla pohnout nohy, ale nešlo to. A ani jsem se necítila.
M: ,, Necítím nohy, nemůžu s nima pohnout." řekla jsem mu.
D: ,, Měla jsi poraněnou páteř."
M: ,, Že je to jenom dočasné ?"
D: ,, Není..nedalo se nic dělat."
M: ,, Takže jsem mrzák."
D: ,, Nejsi. V žádném případě nejsi." rozčílil se.
M: ,, Jdi pryč. Klidně si odjeď znova do tý Prahy a už se nevracej. Já se bez tebe obejdu." řekla jsem hnusně a pak se mi zamlžily oči slzama, takže jsem nic neviděla.

Odešel David ?