PS. Stále tě miluju

Ty jsi geniální lásko

Šel jsem si sednout na lékařák. Byl jsem zdrcený z představy že opět přijdu o Mery. Už jí nechci ztratit. Do dveří vešel Roman.
R: ,, Už jsi dotelefonoval ?" divil se.
D: ,, Jo." přikývl jsem. Sedl si naproti mě.
R: ,, Špatné zprávy ?"
D: ,, Tak napůl."
R: ,, Aha.." čekal jestli mu řeknu.
D: ,, Chtějí zlegalizovat výzkum."
R: ,, Tak to je dobrá zpráva, ne ?" usmál se.
D: ,, Ale podmínkou je že vrátím do Prahy na urgent."
R: ,, No..to Mery asi nepůjde."
D: ,, Jsem si jistý že chtít nebude."
R: ,, Co budeš dělat ?"
D: ,, Já nevím. Chci Mery s Markét, ale chci i výzkum."
R: ,, Ale obojí mít nemůžeš."
D: ,, Já vím."
R: ,, Tak co budeš dělat ?"
D: ,, Nevím..poradím se s Mery."

Okolo čtvrté hodiny odpoledne jsem přišel domů. Vyzul jsem se a šel najít holky. Ve svém pokoji Markét nebyla. Mery jsem našel spát na gauči. Klekl jsem si k ní a hladil jí jemně po vlasech. Probudila se.
M: ,, Ty už jsi tady ?" rozespale promluvila a obejmula mě kolem krku.
D: ,, Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit."
M: ,, To nevadí." usmála se, dali jsme si pusu a pustila mě. Dívali jsme se na sebe a nejspíš jsem se tvářil zničeně. Mery to na mě poznala.
M: ,, Děje se něco ?" pohladila mě po tváři a starostlivě se na mě dívala.
D: ,, Kde je Maky ?" nechtěl jsem jí to říkat tak jsem zkoušel změnit téma.
M: ,, Venku s kamarády. Nezamlouvej to. Co se děje ?" naléhala a pokoušela si sednout. Pomocí rukou to fakt zvládla a seděla. Sedl jsem si vedle ní.
D: ,, Volali mi z Prahy, chtějí zlegalizovat můj výzkum."
M: ,, Nejsi nadšený, takže to asi není jen tak, že ?"
D: ,, Podmínka je že nastoupím zpátky do Prahy na urgent."
M: ,, Daví.."
D: ,, Bez tebe a Markétky nikam nejdu."
M: ,, Daví já se přizpůsobím všemu, ale do Prahy mě fakt nenuť."
D: ,, Já vím. Tam by jsi nebyla šťastná." pohladil jsem jí po tváři a smutně se pousmál.
M: ,, A nemůže to vést z Prahy někdo jiný ? A ty z Rubavy ?"
Zamyslel jsem se nad jejími slovy. No jasně, Lukáš by do toho šel. Určitě.
D: ,, Ty jsi geniální lásko." dal jsem jí rychle pusu. Vytáhl jsem z kapsy mikiny mobil a hned volal Lukymu. Mery se mezitím opřela o moje rameno. Lukáš to přijmul i když z toho nadšený nebyl. Dotelefonoval jsem se a položil mobil na stolek.
M: ,, Daví..já bych chtěla chodit."
D: ,, Tak jdem to zkusit." s úsměvem jsem si stoupl. Jako vždycky, jsem jí chytl za obě ruce. ,, Na tři zkusíš zabrat, jo ?" přikývla. Vypadala strašně odhodlaně. Nechtěla to vzdát, stejně jako já.
D: ,, Raz, dva, tři." trošku jsem zabral, ale moc ne. Mery hodně zabrala a skoro se postavila sama. ,, Můžu ?"
M: ,, Můžeš." pomalu jsem jí pouštěl a od chvíle kdy jsem jí pustil jsem počítal. Do pěti, do deseti a pak začala padat. Chytl jsem jí a znova postavil.
D: ,, Deset vteřin, super." oba jsme se usmívali jak blázni.

Pohled vypravěče
Maky přišla domů dřív než obvykle. Andy šla k doktorovy a Terka musela domů, kvůli návštěvě. Vyzula se a bundu pověsila na věšák. Už chtěla zakřičet že je doma a upozornit na sebe, když z obýváku uslyšela rozhovor rodičů.
M: ,, Když jsem vydržela stát deset vteřin, zkusíme i jestli udělám krok ?"
D: ,, Tak jo."
Maky vykulila oči. Rychle šla k pootevřeným dveřím a skrz škvíru se dívala na rodiče. Po chvílí si musela dát ruku před pusu protože málem vykřikla. Mery..teda její máma udělala krok.

Řekne to někomu nebo si to nechá pro sebe ?