PS. Stále tě miluju

Toho taky miluješ ?

Pohled Mery
Seděla jsem ve výslechové stanici kde mě vyschlíchala mladá policistka. Všechno jsem zapírala. Pak se mi udělalo špatně od žaludku. A než jsem stihla to říct tak jsem se pozvracela. Policistka mi zavolala záchranku a ta mě odvezla na urgent. Samozřejmě že jsem měla policejní ochranu. Dva policisty. Lucka se mě ujmula a vzala si mě na lůžko.
L: ,, Počkáte venku." vyhazovala policisty za plentu.
Pol(Policista): ,, Ale.."
L: ,, Ven !" řekla rázně. Policista kývl a odešel. ,, Jak ti je ?" otočila se na mě.
M: ,, Vyzvracela jsem se a je to lepší. Trochu.."
B(Barča): ,, Jsem tu." přiběhla sestra na pomoc Lucce.
L: ,, Uděláme základní laborku a uvidíme." pak pohlédla na mé břicho. ,, Bolí tě břicho ?"
M: ,, Trošku."
Lucka si vzala ultrazvuk a Barča mi zrovna dobrala krev. Lucka se mračila. Pak odložila sondu a podala mi ubrousky abych se utřela. Naklonila se k Barče a něco jí od ucha pošeptala. Ta přikývla a hned odběhla i s mojí krví. Lucka si sedla na lůžko vedle mě a než jsem se jí stihla zeptat jak to moje sono dopadlo, začala mluvit ona.
L: ,, Je to kvůli tomu výzkumu ?" šeptala aby nás policajti náhodu neslyšeli. Přikývla jsem.
M: ,, Ale nechápu jak na to mohli přijít."
L: ,, Já, není možný že David ?"
M: ,, Ne. On by to nikdy neudělal." hájila jsem ho.
L: ,, Třeba chtěl aby měl Markét pro sebe a tebe zavřeli. Nebo to prasklo u něj a svedl to na tebe."
M: ,, On by to nikdy neudělal. Neznáš ho. Změnil se."
L: ,, Jak to můžeš vědět Mery ? To že si s ním píšeš není toho důkaz. Vždyť si ho deset let neviděla. Může to být pořád stejnej hajzl jako byl nebo ještě horší. Může tě v těch dopisech jenom tahat za nos."
M: ,, Ne."
L: ,, Mohl to všechno.."
M: ,, Ne.." zvýšila jsem hlas a Lucka přestala mluvit. ,, Není takový. Je.." chtěla jsem říct něco hezkého, ale zastavila jsem se. Mezitím David přišel na urgent s Prokopem, který ale vzal policajty a zase hned s nimi odešel.

Pohled Davida
L: ,, Zase jsi v tom až po uši." uslyšel jsem známý hlas. Lucku Krutinovou. Chtěl jsem odejít, ale uslyšel jsem další hlas.
M: ,, Jo, jsem." řekla smutně. Poznal jsem hlas Mery. Vždycky bych ho poznal.
L: ,, Mery vzpamatuj se. Copak si nepamateš jak ti zlomil srdce a odešel od vás s Markét ?
M: ,, To víš že pamatuju." potvrdila jí.
Zavřel jsem oči a snažím jsem se zahnat výčitky. Ale nešlo to. Vyčítám si to. A navždy budu. Neměl jsem to dělat.

Pohled Mery
M: ,, Ale já si nemůžu pomoct."
L: ,, A co Adam ? Toho taky miluješ ?"
M: ,, Asi ne."
L: ,, Tak proč s ním jsi ?"
M: ,, Protože je to taková náplast za Davida a jistota."
L: ,, Jaká jistota ?"
M: ,, Že vedle mě bude někdo kdo mě neopustí. Kdo mě podrží. To je Adam."
L: ,, Ty jsi blbá Mery." povzdechla si.
M: ,, Proč ?" zmateně jsem se na ní podívala.
L: ,, Proč s ním spíš když ho nemiluješ ?"
M: ,, Jak víš že.." nenechala mě to dopovědět.
L: ,, Jsi těhotná. Viděla jsem to na sonu. Jsem si na stoprocent jistá."
Tenhle okamžik mě šokoval. Já jsem fakt úplně blbá. Čekám dítě s chlapem kterého nemiluju. Co mám dělat ? Lehla jsem si a čučela do nemocničního bílého stropu. Proto jsem zvracela. Ale u mě je dítě zázrak. I Maky byla vlastně takový zázrak. Nedokážu si představit že bych měla vychovávat dvě děti sama. Na potrat nemůžu jít. To bych nemohla udělat. Prostě to všechno zkousnu. Řeknu Adamovy že spolu čekáme dítě a buď budeme rodina nebo mě opustí.

Jak se zachová Adam a David, který všechno slyšel ?