PS. Stále tě miluju

Tohle je pokrok Mery

Od té doby jsem už neusnul. Maky šla ráno do školy a Mery se vzbudila okolo osmé. Rozespale zvedla hlavu z mojí hrudi a podívala se na mě.
M: ,, Proč už nespíš ?"
D: ,, Něco se mi zdálo."
M: ,, A co ?"
D: ,, Že chodíš."
M: ,, Daví.." jenže když se mi podívala do očí tak zjistila že tomu věřím. ,, Snad tomu nevěříš."
D: ,, Věřím, zdálo se mi o tom už před tou nehodou."
M: ,, Jasně." řekla ironicky.
D: ,, Takže ty mi nevěříš ?"dívala se na mě a váhala.
M: ,, A co přesně se ti zdá ?"
D: ,, Stojím v pracovně."
M: ,, Jak v té co máš tady doma ?"
D: ,, Jo, v té. V ruce držím naše dopisy. Chci se do jednoho podívat, ale v tom se vždycky ozveš ty za mnou. Otočím se na tebe. Jdeš takovou divnou chůzí. Jakoby jsi kulhala nebo tak něco. Když se tě zeptám co se ti stalo, tak se jen usmíváš a nic mi neřekneš. A tím ten sen vždycky skončí."
M: ,, Aha. Ale je to jenom sen."
D: ,, Zdál se mi už hodněkrát. Já tomu prostě věřím."
M: ,, Je blbost. Necítím nohy. Já už prostě chodit nebudu."
D: ,, Hele." odhrnul jsem jí peřinu z nohou. ,,Tohle cítíš ?" pohladil jsem jí po noze. Mery vypadala vyděšeně.
D: ,, Tak co ?"
M: ,, Trošku jo."
D: ,, Fakt ?"
M: ,, Ale jenom slabě. Ale nemůžu s nima hýbat."
D: ,, Budeš chodit." usmál jsem se.
M: ,, Neznamená že když něco slabě cítím že hned budu chodit."
D: ,, Ale tohle je pokrok Mery."
M: ,, Nechci mít zbytečný naděje. Co když to fakt nepůjde ?"
D: ,, Tak fajn. Oblečeme se a půjdeme do nemocnice na vyšetření."
Mery se to moc nelíbilo, ale přesvědčil jsem jí. Teď ležela na lůžku. Byla na vyšetření a teď čekáme na výsledky. Seděl jsem na lůžku vedle ní.
M: ,, Já chci sedět."
D: ,, Není problém." usmál jsem se. Posadil jsem jí a pak si jí posadil sobě na klín. ,,Takhle dobrý ?"
M: ,, Nejlepší." pohladila mě po strništi a dala mi pusu. ,, Měl by ses oholit..miláčku." usmívala se zamilovaně.
D: ,, Ale já vím že takhle se ti líbím nejvíc. Takže ne."
M: ,, To je hrozný jak mě znáš." zasmála se.
D: ,, Mery..můžu se tě zeptat ?"
M: ,, Na co ?"

Pohled Mery
Vypadal nervózně. V hlavě mě napadaly nejhorší scénáře. Co když bude chtít znova do Prahy ?
D: ,, Jak to mezi námi je ? Chodíme spolu ? Nebo ne ?"
Pořád se bojím. Že mě znova opustí.
D: ,, Já už bych to nikdy neudělal." pevně mě chytil okolo boků. Seděla jsem mu na klínu a byla na něj úplně namáčknutá. ,, Už bych to nezvládal kdybych tě měl podruhé ztratit. Těch deset jsem nebyl pořádně šťastnej. Né bez tebe. S Maky jsem byl, ale jenom napůl. Chyběla jsi mi. Já vím že je těžký mi odpustit, ublížil.." s úsměvem jsem zakroutila hlavou a umlčela ho polibkem.
M: ,, Ale já jsem se rozhodla ti odpustit a jít dál. Zkusíme to napodruhý ?" David se zářivě usmál. Dal mi pusu a vypadal že nemůže uvěřit tomu co jsem mu řekla.
D: ,, Jo, jo. Děkuju." obejmul mě pevně.
M: ,, Není tam už ten rentgen ?"
Odtáhl se ode mě. Vzal si do ruky tablet a dal ho tak aby jsme na to oba vyděli. Byl tam rentgen mojí páteře.
D: ,, Ten rentgen vypadá dobře.
M: ,, To jo. Roman mi to spravil krásně. Já myslela že to mám horší."
D: ,, To bylo horší. Ukazoval mi ten snímek po operaci, ale nikdo nečekali jsme že se takhle krásně a rychle zhojíš. Spíš jsme mysleli že skoro vůbec."
M: ,, Takže naději mám."
D: ,, To máš. Já ti to říkal. Ale pojďme se domluvit, že to nikomu neřekneme. Budeme spolu rehabilitovat a pomalu to zkoušet, jo ?"
M: ,, Jo, nechci aby to zatím někdo věděl. By nadávali na tebe i na mě, že prostě nebudu chodit a hotovo."

Zvládne Mery začít chodit ? Přijde jim na to někdo ?