PS. Stále tě miluju

Nedokážu na to zapomenout

Pohled Davida
Uběhli tři dny. Mery jde dneska domů, všechny výsledky jsou v pořádku. Je dopoledne a Maky je ve škole. Jirka mi dal měsíc placeného volna, budu se starat o Mery. Šel jsem za ní na pokoj. Seděla na posteli a zrovna u ní byla nějaká sestra.
D: ,, Děje se něco ?"
S: ,, Mery se nechce nechat převlíct. Sama to nezvládne." rozčilovala se sestra. Pohlédl jsem na Mery a poznal na ní že je jí trapný aby jí někdo převlékal.
D: ,, Jděte." ukázal jsem na dveře. Mery se na mě vděčně podívala. Sestra se naštvala a odešla. Zatáhl jsem žaluzie a šel k Mery. Vedle sebe měla poskládanou hromádku oblečení.
D: ,, Mám zavolat Lucku ?" nabízel jsem jí. ,,Ale asi má hodně práce."
M: ,, A ty bys nemohl ?" zeptala se mě opatrně. Zaskočila mě.
D: ,, Jasně, když ti to nebude vadit."
M: ,, Vrch zvládnu sama, ale rifle, ponožky a boty budeš muset ty."
D: ,, Jasně, tak já se otočím a až budeš tak řekni." otočil jsem se k oknu, dělal odraz a já tak mohl Mery pozorovat.
M: ,, Můžeš." řekla po chvíli. Otočil jsem se a šel k ní. Oddělal jsem z ní peřinu. Měla jenom tričko a kalhotky. Vzal jsem do ruky rifle a oblíkal jí je odspodu.
D: ,, Musím tě chytit za zadek." oznámil jsem jí a než stihla protestovat, udělal jsem to tak abych jí natáhl rifle. Udělal jsem to rychle. Za chvíli seděla kompletně oblečená i s ponožkama a zrovna jsem jí dozavazoval boty. Celou jsem si jí prohlídl a až pak si uvědomil že se oba na sebe usmíváme.
M: ,, Co se na mě tak díváš ?" zasmála se.
D: ,, Pořád jsi stejná. Vůbec si se za těch deset let nezměnila."
M: ,, Ty taky ne." chytla mě za ruku. Sedl jsem si vedle ní. Měl jsem strašnou chuť začít mluvit o tom co se stalo tenkrát. Myslím že ona myslela na to samý. A já nebudu v klidu dokud si to nevyříkáme. Propletl jsem tu svojí ruku s její a podíval se jí do očí s obávanou otázkou.
D: ,, Odpustíš mi někdy ?"
Mery mlčela. Nejspíš přemýšlela. Já vím že nemá ráda když jí pletu hlavu, ale já musím.
D: ,, To co jsem psal v těch dopisech..všechno to byla pravda."
M: ,, Co máš na mysli ?"
D: ,, Všechno. Úplně všechno. Hlavně tu poslední větu."
M: ,, Já jsem to taky myslela vážně."
D: ,, Proč si mi nikdy na to neodpověděla ?"
M: ,, Já bych ti chtěla odpustit, ale nedokážu na to zapomenout. Promiň."
D: ,, Mrzí mě jak jsem ti ublížil. Hrozně moc. Byl jsem debil a neuvědomil jsem si to."
Mery jen poslouchala a pousmála se.
D: ,, Pamatuješ na tu poslední větu v posledním dopise ?"
M: ,, Nechci aby jsi to dělal všechno ze soucitu. Platí to i když jsem mrzák na vozíku ?"
D: ,, Mery." chytil jsem si její hlavu do dlaní. ,,Nejsi mrzák a i kdyby pořád budeš jenom moje Mery. Platí to už navždycky. Stále tě miluju." řekl jsem jí a dal jí malou pusu. Chtěl jsem aby mi odpověděla, ale jen se na mě zamilovaně dívala. Ani se nedivím že mi neodpověděla. Začala mě hladit svojí jemnou dlaní po strništi. Pak se odtáhla, chytla mě kolem krku a pevně mě obejmula. Chytl jsem jí za boky a posadil si jí na klín. Silně a pevně jsem jí sevřel ve své náruči.

Vydrží spolu v pohodě nebo budou nějaké hádky mezi nimi ?