PS. Stále tě miluju

Já to nechci znova zažívat

Ma: ,, Jako..jako od táty ?" překvapeně Maky zvedla obočí a usmála se. Přikývla jsem s lehkým úsměvem.
A: ,, Ty s ním něco máš ?" naštvaně se na mě díval.
M: ,, Nemám. Poslal mi dárek k narozeninám. Co je na tom ?"
A: ,, Deset let jste se neviděli. A najednou ti pošle dárek."
Ma: ,, Přestaň být na mámu hnusnej. Táta aspoň odhadl co by máma chtěla za dárek. Ty jsi jí akorát naštval."
A: ,, Ty jsi chtěla kolo ?"
Lehce jsem přikývla.
A: ,, Super. Miluješ mě vůbec ještě ?"
M: ,, Samozřejmě že tě..miluju." polkla jsem a zalhala. Já vím bylo to vůči němu hnusné, ale on mi dává všechno. Je mi líto ho zranit. Ale jemu to nestačilo.
A: ,, Ale vůbec se tak nechováš. Tvrdíš jak mě miluješ a přitom to vlastně ani nejde poznat."
M: ,, Nepotřebuju na tebe skákat přede všema na veřejnosti."
A: ,, Ty mi neprojevuješ lásku v soukromí natož na veřejnosti." odsekl mi.
Ma: ,, Jak už jsem říkala u tohodle já nebudu." odešla do svého pokoje.
M: ,, Vidíš co děláš ? Chováš se jak kretén Adame. David mi pošle blbý kolo k narozeninám a ty z toho děláš jak kdybych tě podváděla." křičela jsem na něj. ,,Laskavě se vzpamatuj." vzala jsem kolo a šla s ním do garáže.
V garáži jsem postavila kolo do rohu kde předtím stávalo mé bývalé kolo. Šla jsem zpátky do ložnice a přání od Davida k narozeninám jsem si schovala k dopisům. Sedla jsem si za stůl a napsala mu dopis.

Moc děkuju za přání i za dárek. Měl pravdu. Adamovy nedošlo že chci kolo. Místo toho mi dal poukaz na wellness víkend pro dvě osoby na víkend do Tater. Nejen že nemyslel na Maky, ale taky mi zařídil na víkend volno čímž mi chce rozházet rozpis služeb. Ale to mu nedovolím. Nikam s ním nepojedu. Kvůli tomu kolu strašně vyváděl. Zítra aplikuju kmenové buňky Kátě. Doufám že se mi to povede. Děkuju za to kolo. Moc se mi líbí.

Dopis jsem dala jako vždycky a položila knihu na stůl.

Adam odešel a neřekl kam. Večer se ani nevrátil. Maky odjela zpátky za Davidem. Ráno jsem se měla službu v nemocnici. Moje volno na víkend jsem okamžitě zrušila. Na chodbě jsem si odchytla Lucku.
M: ,, Ahoj." pozdravila jsem jí.
L: ,, Ahoj." usmála se. ,, Co potřebuješ ?"
M: ,, Máš teď čas ?"
L: ,, Jo, před chvílí jsem skončila s pacientem."
M: ,, Káťa ?"
L: ,, Žije." řekla smutně. ,, Ale nevím jak dlouho to ještě vydrží."
M: ,, Půjdem na to."
L: ,, Teď ?" vykulila oči.
M: ,, Jo." přikývla jsem. ,, Jdi na urgent pomalu a řekni sestře že jsi volná. Za chvíli jí povezu na sál a řeknu že chci tebe."
L: ,, Dobře."
Za chvíli vezli Káťu na sál a já řekla že chci na asistenci Lucku. Aplikovali jsme jí to a všechno šlo bez komplikací. Byla jsem šťastná. V bufetu jsme si sedli s Luckou ke kávě.
M: ,, Šlo to dobře, ne ?"
L: ,, Jo, nikdo si ničeho nevšiml."
Do bufetu přišel Adam. Já ho viděla, ale on mě ne. Stoupl si do bufetu.
M: ,, Počkej chvíli." řekla jsem Lucce a šla za ním. Až když jsem si stoupla vedle něj si mě všiml.
A: ,, Ahoj." chtěl mi dát pusu, ale uhla jsem.
M: ,, Ahoj." řekla jsem mírně naštvaně. ,, Kde jsi byl ?"
A: ,, Chtěl jsem tě nechat vychladnout."
M: ,, Takže teďka když se pokaždý pohádáme tak odejdeš a pak zase vrátíš ?"
A: ,, Jo, nebo ne. Já nevím."
M: ,, Ne Adame. Ne. Jestli se budeš takhle chovat pokaždý když se naskytne nějaký problém tak..s tebou nebudu."
A: ,, Cože ?"
M: ,, Já potřebuju někoho na koho se můžu spolehnout a nezmizí mi ze dne na den. To udělal David a já to nechci znova zažívat." při té vzpomínce na Davidův odchod se mi nahrnuly slzy do očí. ,, Nechci." zašeptala jsem.
Adam mě jen zaskočeně pozoroval. Já jsem se rychlým krokem dala na odchod a šla do kumbálu. Zamkla jsem se tam a vydýchávala celou situaci s Adamem.

Co by mohlo být dál ? 🤔