Karma

0.17

Cesta k domu Julianova nevlastního otce Henryho, kam se jeho máma s holkami přistěhovala ještě než šel Julian na vysokou, trvala dvacet minut. Jakmile taxi přijel, ignorovali jsme jeho omluvy o pozdním příjezdu, jen na něj Julian vyštěkl, ať už hlavně jede.

Sedl jsem si na sedadlo za řidičem a naznačil jsem Julesovi, aby se posadil doprostřed. Chvíli po tom, co jsme vyjeli, si Julian položil hlavu na mé rameno a já ho jednou rukou objal. Cítil jsem, jak se třepal, jelikož byl vážně vynervovaný a bylo mi ho strašně líto.

Řidič po nás pokukoval předním zrcátkem. Asi nikdy nevezl dva gaye z nočního klubu, kdy jeden z nich měl co dělat, aby se nerozbrečel a druhý za boha nevěděl, co má dělat.

Jeli jsme v tichu. Pak jsem se rozhodl, že budu na Juliana mluvit, protože by ho to mohlo uklidnit. "Jaké jsou tvoje mladší sestry?" zeptal jsem se.

Julian se zavrtěl a pak zvedl pohled. "Snažíš se mě uklidnit, že?"

Nevinně jsem se na něj podíval a naštěstí se usmál. "Holky jsou super. Grace bude mít za chvíli deset a Lily má pět let."

Skoro jsem to trefil. Tipoval jsem deset a šest.

"Grace je na svůj věk šikovná. Co mě ale tolik právě teď děsí je, že ona nezvládá, když je sama doma. S mým tátou to bylo tak, že máma jela na pracovní cestu do zahraničí a táta měl holky hlídat. Uložil je do postele a počkal až usnou, to bylo v pohodě. Pak si ale otevřel láhev alkoholu k fotbalu. Jeho oblíbený tým prohrál nějakou ligu nebo co a on se opil a zmizel z domu. V noci se Grace probudila a sešla dolů, ale tátu nikde neviděla. Pak se otevřely hlavní dveře a on přišel s lahví v ruce. Nejenom že se ho Grace příšerně lekla a začala brečet, ale on po ní začal řvát a rozbíjet věci. Stalo se to když jí bylo osm a ona od té doby nesmí zůstávat nikde sama, protože to není pro ni dobré. Byla z toho v šoku."

V uklidňování přítele jsem selhal na plné čáře. Bravo, Danieli.

Přišlo mi, že když si na to znovu vzpomněl, začal se třást ještě více. Začal jsem mu rukou projíždět po paži. "To je mi líto."

Julian zavrtěl hlavou. "Jen nechci, aby byla sama doma. Ještě když je deset hodin večer."

Jestli nás taxikář slyšel, nedal to najevo. Byl jak řídící socha za volantem.

Jakmile vůz zastavil před malým patrovým domkem, Julian doslova hodil po taxikáři peníze a vystartoval z auta. V květináči vyhrabal náhradní klíč a začal odemykat dveře, zatímco jsem ho doběhl. Taxikář zatroubil a odjel, ale ještě před tím jsem mu daroval píchlé pneumatiky, až vyjede z města.

"Auto tady už není," vychrlil ze sebe Julian. Já se rozhlédl kolem, jako bych si chtěl jeho slova potvrdit.

Jules rozrazil dveře. Já je za něj zavřel a pospíchal jsem za ním.

Holky jsme našli v obýváku. Seděly na sedačce, Grace měla k sobě přitisknutou plačící Lily, která pořád dokola opakovala, že chce maminku a dožadovala se odpovědi, proč maminka před odjezdem naříkala bolestí. Grace nejspíš měla také co dělat, aby se nerozbrečela.

Julian se k nim vrhl a obě je objal. Viděl jsem, jak se Grace napínají ruce, když se snažila k sobě Juliana co nejvíce přitisknout. "Tohle už nechci nikdy zažít," zamumlala. "Brečící Lily, máma v nemocnici a my samy doma. Nesnáším být sama doma. Dvacet minut tady Lily už brečí."

"Já vím, snažil jsem se sem dostat co nejrychleji," odpověděl Julian. Pustil Grace, postavil se a zvedl Lily do náručí. Její hlavu si položil na rameno a začal ji hladit po hlavičce.

Neměl bych tady být. Stejně jsem k ničemu. Ale v hlavě jsem si opakoval, že jsem Julianova morální podpora.

"Maminka bude v pořádku, takže není důvod brečet," vysvětlil jí Jules. "Za chvíli přiletí čáp a donese nám nového brášku nebo sestřičku, víš? A to díky mamince."

V duchu jsem Julese obdivoval. Věděl jsem, že jeho sestry jsou pro něj vším, ale když jsem ho viděl v akci, moje srdce se málem rozteklo. V tu chvíli se na mě Grace podívala. A jelikož jsem nevěděl, co mám dělat, usmál jsem se na ni.

"To je Daniel, pamatujete si ho?" zeptal se Julian, když si všiml, kam se Grace dívá. Ta přikývla, zatímco Lily mu stále plakala do trička, i když už tišeji. Pak svou pozornost Jules opět přemístil na Grace.

"Měla by ses jít převléct, máš mokré celé tričko od Lily," pobídl ji. Grace bez jediného slova přikývla a zmizela ve vedlejší místnosti. Poznal jsem, že to bude její pokoj. Vsadím se, že kdyby měla jít sama až nahoru, nešla by.

Lily se už uklidnila a tak ji Jules položil zpátky na sedačku. Pak přešel ke mně, chytil mě za bok a dlouze mě políbil. Hned na to mě objal. "Děkuju, že jsi tu se mnou. A že si se ze mě ještě nezbláznil."

"To by ani nešlo," řekl jsem. Pak se ale Lily znovu rozbrečela, takže si Jules šel hrát na náhradní mámu.