Alexander

noc plná zvratů

Nějakou dobu se vůbec nic nedělo. Všude bylo ticho a v tu chvíli si Kate všimla, že je venku bouřka. Její srdce bilo tak rychle, že myslela, že za chvíli odpadne, ruce se jí potily tak, že jí pálka klouzala z rukou a její myšlenky se nedokázaly uklidnit.

V tom, když už začínala doufat, že je to už v pohodě, se v kuchyni zhaslo světlo a Kate se lekla. Hned rozsvítila světlo v pokoji a snažila se okem něco zachytit v kuchyni. To se jí ale přes tu tmu nepovedlo.
Světlo v kuchyni se opět rozsvítilo a hned zase zhaslo. Tohle se opakovalo pořád dokola a Kate začala opět panikařit. Hrnce se začaly opět bouchat o sebe a někdy i zahlédla, jak se vznáší. Byl to strašný rámus a Kate si přála v tu chvíli jen umřít. Začala křičet a brečet. Takový strach v životě nezažila. Nechápala, jakto, že ji nikdo neslyší. Takový rámus přece musel slyšet celý barák.
Kate si sedla na zem, zacpala si rukama uši, aby ten rámus tolik neslyšela a nemohla přestat brečet.

„Co ode mě chceš?!“ zakřičela najednou Kate, když už to nemohla vydržet, ale nic se nezměnilo. Dnes měla zvláštní pocit a oprávněně. Opět se to vrátilo a Kate netušila proč.

„Jestli mě chceš zabít, tak to udělej hned!“ zakřičela opět zoufale a dívala se na strop. Ani nevěděla proč. Najednou všechno utichlo a Kate jen potichu čekala. Celá se z toho strachu klepala.

„Nechci tě zabít,“ ozval se najednou hluboký hlas a Kate nevěděla, jestli ji to uklidnilo nebo více vystrašilo. Najednou se jí pomalu začaly zavírat oči a ona omdlela.

___

Po hodině a půl se bytem ozval křik. Kate totiž měla noční můru. Opět měla slzy v očích a nedokázala se uklidnit. Všimla si, že je v posteli, ale nevěděla, jak se sem dostala.

„Pšt,“ ozvalo se najednou a to Kate vyděsilo ještě více, „přestaň křičet.“

Kate slyšela ten hlas před sebou, ale nedokázala vyslovit ani jedno slovo. Byla z toho tak mimo, že si začínala myslet, že je v kómatu.

„Vždyť jsi to celou dobu věděla,“ ozvalo se opět a Kate si přitáhla své nohy k tělu. Pomalu natáhla ruku k mobilu, ale ten jí z ruky najednou vypadl a začal se vznášet. Nevydala ze sebe ani hlásku. Věděla, že je hned vedle ní, jelikož se mobil vznášel vedle její postele.

„C-co po mně chceš?“ zeptala se nakonec se strachem v hlase Kate a sledovala mobil, jak se přesouvá naproti ní.

„Nic po tobě nechci,“ ozvala se klidná odpověď a Kate to nechápala. A už vůbec nechápala tomu, že si v noci povídá s duchem.

„Nechci ti ublížit,“ řekl opět mužský hlas, „nemusíš se bát.“

„J-jakto?“ zeptala se Kate a musela si přiznat, že se jí celkem ulevilo, ale stejně z toho všeho měla strach.

„Vím, že ti nikdo nevěří,“ řekl s posměšným podtónem, „můžu s tebou proto mluvit.“

„Docela mi tě bylo líto, když jsem slyšel, jak ti nikdo nevěří,“ řekl a Kate si setřela slzu z obličeje. Vůbec nevěděla, co si o tom všem má myslet. Věděla, že jí nechce ublížit, nebo to aspoň řekl, ale pořád to byl duch, se kterým si právě povídala.

„P-proč mi to děláš?“ zeptala se stále koktavě a dívala se do prázdna před sebe.

„Baví mě, když se lidé bojí,“ odpověděl jednoduše a Kate mlčela. Nevěděla, co na to říct a také ho nechtěla naštvat. Přece jenom se musela zeptat na to, kam jí dal klíče. Neodpověděl jí. Rovnou jí je přinesl a položil na postel.

„Už můžeš jít spát,“ řekl opět klidný hlas, „dneska už tě budit nebudu.“

Kate to pochopila tak, že ji strašit tuhle noc už nebude, ale znamená to, že ji bude strašit jindy? Chtěla se ho zeptat, ale už se nikdo neozýval a mobil spadl na postel.
Kate nevěděla, jestli má teď odejít nebo zůstat. V hlavě měla smíšené myšlenky. Na jednu stránku se ho bála, na tu druhou se bála odejít, aby ho nenaštvala. Konečně zapla svůj mobil a zjistila, že jí Brad pořád neodpověděl. Začal se jí vracet vztek, jelikož teď už věděla na sto procent, že má v bytě ducha, a že se mu tedy omlouvala zbytečně. Odložila mobil a lehla si do postele. Dvě hodiny jí trvalo, než konečně usla, protože nemohla přestat myslet na to, co se v noci stalo.

___

Kate začal zvonit budík a ona ho nuceně vypla. Spala jen pár hodin, takže byla hrozně unavená, ale věděla, že musí vstávat do práce. Neochotně vstala z postele pořád se zavřenými oči a vzala do ruky mobil. Zpráva od Brada tam nebyla, jak čekala. Když zahlédla pálku na zemi vedle postele, vzpomněla si na celou noc. Začala být docela nervózní. Nevěděla, co má od něj čekat. Nervózně se dívala po pokoji a pomalými kroky se vydala do kuchyně, kde byly jen na zemi hrnce ze včerejška. Tohle všechno jí dokázalo, že to nebyl sen, ale že se to skutečně stalo.

Po dlouhém dohadování se se sama sebou se Kate rozhodla, že zavolá do práce, aby jim oznámila, že dnes nepřijde. Vymyslela si, že jí není dobře, i když to byla trochu i pravda. Dneska by v práci byla nepoužitelná. V práci jí vyhověli, jelikož má Kate skvělou docházku a do práce nejde, když je to jen opravdu nutné.

Kate se rozhodla si dneska udělat dobrou snídani. Po tom všem ji potřebovala. Když už si jen dávala zeleninu na talíř, začal jí zvonit mobil. Byl to Brad, z čehož v tu chvíli nebyla šťastná. Omlouval se jí a říkal, že se choval jako blbec, s čímž Kate podvědomě souhlasila, ale nakonec mu jen řekla, že s ním nechce mluvit a vypla mu to. Neměla na něj totiž náladu.

„To byl Brad?“ ozvalo se najednou vedle Kate a ona strachy poskočila a zatajila dech. Nikdo tam nebyl, takže jí bylo jasné, kdo to byl.

„Ty víš, jak se jmenuje?“ zeptala se vyděšeně a dívala se před sebe, i když vůbec netušila, kde je, dokud nepromluvil. Uvědomila si, že strach vůči němu cítí už minimálně. Naopak, když s ní začal mluvit, začala se cítit lépe a to ji trochu vyvedlo z míry. Měla by se ducha bát, ne?

„Jasně, Kate,“ odpověděl jednoduše, „znám všechna jména tvých přátel.“

Kate to trochu vyděsilo, ale bylo to logické. Všichni tady už byli, takže mohl slyšet jejich jména.

„A jak se jmenuješ ty?“ zeptala se se zvědavostí na docela dobrou otázku a doufala, že je otočená správným směrem k němu.

„Alexander,“ ozvalo se a Kate cítila divné chvění v břiše. Tohle byl však teprve začátek toho všeho, co díky němu měla Kate cítit.

___

x moon x