Alexander

smrt

Byl tu další den a také další den, kdy Kate nechala kavárnu zavřenou, aby mohla zůstat doma s Alexem. Bohužel si nemohla dovolit další posilu, která by mohla v kavárně být místo ní.

„Nemyslíš, že bys měla dnes otevřít?“ zeptal se opatrně Alex, jelikož je Kate už pár dní jen doma. V podstatě ven chodí jen na nákup nebo když opravdu musí.

„Zítra otevřu,“ odvětila mu na to Kate a hodila svou mikinu z postele na zem. Alex se nad tím jen pousmál a přikývl.

„A nechybí ti to?“ položil Alex Kate další otázku. Přišlo mu to zvláštní. Kavárna pro Kate byl ten největší sen, který se jí splnil a teď tam netráví skoro žádný čas. Jakoby to nikdy nebyl její sen.

„Když jsem s tebou, nechybí mi nic,“ odpověděla a ledabyle mykla rameny. Takhle odpovídala většinu času. S Alexem totiž cítila bezpečí a klid. Opravdu se cítila, že jí nic nechybí. Nepotřebovala vidět své přátele ani svého otce. Nepotřebovala ani svou kavárnu nebo čerstvý letní vzduch. S Alexem se jí zdálo všechno lehčí. Jakoby neměla žádné problémy a nic nemusela řešit. Mohla jen být s osobou, bez které nedokázala být ani jeden den. Vytvořila si k Alexovi pouto, které už jen tak nešlo rozbít.

„Chci být tam, kde jsi ty,“ řekla najednou Kate myšlenku, která se jí hlavou honila už nějakou dobu. Prstama si hrála s náramkem, který měl Alex na ruce a dodala: „Chci být tam. S tebou.“

Alexe to zarazilo. Nevěděl, jak to má chápat. Chce se Kate zabít?

„Nechceš se zabít, že ne?“ zeptal se Alex a díval se Kate do očí. Ta se jen lehce usmála a záporně zakývala hlavou, což Alexe uklidnilo.

„Nechci, ale kdybych potom mohla být s tebou, udělala bych to,“ řekla Kate a dívala se Alexovi přímo do očí. Po těch měsících už přesně věděla, kde oči má, a tak věděla, že se dívá přímo do nich.

„Víš, že to takhle nefunguje,“ řekl Alex a zkoumal Katein obličej.

„Já vím, ale co když tady je ně-“ chtěla Kate pokračovat, ale Alex ji zarazil se slovy: „Není. Jsem tu jen já. Nevidím další mrtvý lidi.“

„Jo, ale to možná proto, že ještě nikdo další neumřel v tomhle bytě. Co když můžeš vidět jen toho, kdo zemře na stejném místě jako ty?“ pokračovala ve své myšlence Kate. Najednou jakoby jí to došlo. Tahle teorie ji napadla totiž až teď a začala jí věřit. Dávalo jí to smysl.

„To nemůžeme vědět,“ přerušil ji v přemýšlení Alex a doufal, že tuhle myšlenku vypustí z hlavy. Nikdy by si neodpustil, kdyby se kvůli němu Kate zabila. To nemohl dopustit.

„Slib mi, že to neuděláš,“ řekl Alex a díval se na usmívající se Kate. Potřeboval se alespoň takhle uklidnit.

„Neudělám, ale nic neslibuju,“ řekla Kate, což Alexe vůbec neuklidnilo a věnovala mu krátký polibek.

„Kate,“ chtěl Alex pokračovat, ale Kate ho umlčela prstem na jeho rtech. Rukama mu zatlačila na hruď tak, aby si lehl a ona si na něj mohla sednout. Začala se k němu naklánět, a když už se rty lehce dotýkala těch jeho, zastavila se. Alex se jemně usmál, ale nehnul se. Rukou zajel do jejích vlasů a tu druhou položil na krk. Kate se lehce zasmála a spojila jejich rty úplně. Alex začal spolupracovat a ruce položil na její pas. Kate se začala rty věnovat jeho krku. Po nějaké chvilce ji Alex shodil pod sebe a rukama se opíral o postel, aby si na ni nelehl celou svou váhou. Očima si prohlédl celý její obličej a opět spojil jejich rty. Oba cítili to zvláštní propojení, které oba tak milovali. Táhlo je to k sobě a ať už to bylo cokoliv, bylo to silné.

V tomto okamžiku je ale přerušil mobil, který začal vyzvánět. Alex se od Kate neochotně odtáhl a ta se nad tím zasmála. Vstala z postele a zvedla mobil. Úsměv jí po chvíli zmizel a Alex tím pádem zpozorněl. Viděl na Kate, že se něco děje, jelikož byla zaražená a nic neříkala. Když po pár minutách mobil vypla, hned se jí zeptal, co se děje. Kate k Alexovi zvedla hlavu a Alex viděl jen slzu stékající po jejím obličeji. Vůbec nechápal, co se děje, ale objal ji. Věděl, že to potřebuje.

„Co se stalo?“ zeptal se Alex znovu a podíval se Kate do očí. Ta cítila strašnou bolest. Takovou, kterou ani nedokázala popsat. Cítila se, jakoby ji právě někdo nožem bodal a bodal a bodal.

„Brooklyn spáchal sebevraždu.“

___

Uběhly dvě hodiny a Kate neřekla ani slovo. Jen ležela v posteli a koukala do prázdna. Pokaždé, když jí někdo zavolal, poprosila Alexe, aby to vypl. Ten to samozřejmě udělal. Nevěděl, co má dělat. Celou dobu jen seděl naproti Kate a díval se na ni. I když Brooklyna neznal a viděl ho jen párkrát, bylo mu to líto. Už jen kvůli Kate, která se právě cítila úplně zničená.

„Měla bys to zvednout. Tví kamarádi by s tebou určitě chtěli mluvit,“ řekl Alex, když vypl další hovor od Melissy. Bylo mu hrozně, když takhle Kate viděl.

„Nechci s nikým mluvit,“ odpověděla Kate neutrálně a setřela si slzu, kterou po dlouhé době vypustila z oka. Alex ji na jednu stranu chápal, ale na tu druhou si myslel, že by jí bylo lépe, kdyby teď byla se svými přáteli.

„Můžu za to já,“ řekla najednou Kate, ale stále se dívala do prázdna. Alex se na ni nechápavě podíval.

„Nedávno se mě zeptal, jestli nemám chvíli času,“ pokračovala Kate, „napsala jsem, že ne. Lhala jsem.“

Alex nevěděl, co na to říct. Jen se na ni díval a přál si, aby se nic z toho nestalo.

„Potřeboval mě a já tu pro něj nebyla!“ zvýšila hlas a vstala z postele. Všechny emoce se najednou objevily.

„Nemůžeš za to, nemohla jsi to vědět,“ snažil se ji uklidnit Alex a také si stoupl.

„Ale můžu,“ stála si za svým Kate a nechala slzy volně téct.

„Kdybych s ním byla více, věděla bych o tom, ale já s ním nebyla! Nebyla jsem s ním, když mu bylo nejhůř! Nebyla jsem tam, když měl myšlenky na smrt!“ křičela Kate a pěstmi bouchala do Alexovo hrudi. Ten se na ni jen soucitně díval. Chtěl, aby se z toho vykřičela, pokud jí to pomůže.

„Nebyla jsem tu pro něj,“ řekla už klidným hlasem Kate a ruce položila na Alexovo hruď. Ten ji rukama objal a Kate se k němu více přitiskla. Cítila se hrozně. Měla pocit, že za to může ona a nevěděla, jestli s tím pocitem dokáže žít.

___

x moon x