Alexander

rozhodnutí

„Chceš něco k pití?“ zeptala se Kate Alexandera, ale hned na to se zarazila a uvědomila si, že je mrtvý, „promiň.“

Od Alexe slyšela jen tichý smích a nad tím se Kate pousmála. Vzala si svou snídani a sedla si ke stolu. Viděla, jak se odsunula židle, takže jí bylo jasné, že si sedl Alex naproti ní. Stále jí připadalo divné vidět věci, jak se jen tak pohybují, ale rychle si na to zvykla, což ji překvapilo. Z bytu najednou cítila lepší energii, jelikož ji cítila i z Alexe, i přes to, že ji v noci vyděsil k smrti.

„Děláš tohle všem?“ odhodlala se Kate zeptat. Byla zvědavá a chtěla o Alexovi vědět více.

„Ne,“ odpověděl a nadechl se, „straším všechny, ale jsi první, s kým mluvím.“

Kate to celkem zahřálo u srdce. Byla ráda, že se jí nebojí otevřít se, a že je ta výjimečná. Líbilo se jí to.

„A kolik ti je?“ padla další otázka od Kate a Alex se nad tím pousmál, ale to Kate nemohla vidět.

„Je mi dvacet pět,“ odpověděl jednoduše a Kate to hodně překvapilo. Čekala, že řekne, že už mu je tak sto padesát, ale tohle určitě nečekala.

„Jak dlouho to je od tvé smrti?“ Kate si nemohla pomoc. Tyhle věci ji prostě zajímaly.

„Šest let,“ odpověděl Alex. Nebylo mu moc příjemné o tom mluvit. Vlastně o tom ani s nikým nemluvil a tohle je poprvé po šesti letech, kdy se cítil bezpečně s lidskou bytostí. Cítil z Kate dobrou energii, jakou ještě u nikoho necítil.

Kate přikývla a pro sebe si šeptla: „Takže ti bylo devatenáct,“

Kate bylo Alexe líto. Sice nevěděla, co se mu stalo, ale byl tak mladý a zemřel. Chtěla se dozvědět, co se stalo, ale říkala si, že je na to moc brzo se ptát, a tak už se dál na nic neptala.

Kate začal zvonit mobil, a když viděla na obrazovce jméno svého přítele, lehce si povzdechla. Zvedla mu to a čekala na to, co řekne. Brad však jen řekl, ať mu přijde otevřít. Kate mu na to nestihla nic říct, jelikož to Brad hned vypl, a tak vstala a ještě se podívala na židli, na které pořád seděl Alex.

„To je Brad,“ oznámila mu, ani nevěděla proč, a odemkla dveře. Před nimi stál překvapivě Brad a v ruce držel kytici růží. Růže jí dával pořád, i když Kate milovala tulipány.

„Omlouvám se ti,“ řekl Brad se smutným výrazem a Kate protočila očima. Nechtěla to dál řešit, a tak ho pozvala dovnitř a dala mu krátkou pusu. Kytici si od něj převzala a dala ji do vázy s vodou.

„Choval jsem se jako debil,“ začal Brad, a když chtěl pokračovat, Kate ho zastavila slovy, že už se o tom nebudou bavit. S tím Brad souhlasil a svou radost vyjádřil dlouhým polibkem. Kate se na něj nervózně usmála a sedla si ke stolu. Nevěděla, jestli má Bradovi říct, co se stalo. Věděla, že tam Alex je, a že všechno slyší a to jí znervózňovalo. Podle Kate by jí Brad stejně nevěřil. Vždyť je to absurdní. Co by mu měla říct? Že má v bytě opravdu ducha, a že s ním i mluví? V tu chvíli si Kate uvědomila, že to není normální a rozhodla se, že to nikomu neřekne. Pořád však nevěděla, jestli tam zůstat nebo odejít. Sice neměla peníze na to, aby odešla, ale možná by mohla chvíli zůstat u otce, i když to dělat nechtěla.
                                 

___

Po celém dni stráveném s Bradem, se Kate rozhodla jen objednat si pizzu k večeři. Dnes se jí opravdu vařit nechtělo. Brad už odešel, takže si Kate sedla a pořádně si rozmyslela, co teď bude dělat. Když si uvědomila, co se jí v životě děje, už neměla z Alexe dobrý pocit. Najednou se ho bála. Proto se rozhodla zavolat svému otci, jestli by nemohla nějakou dobu být u něj. Jen než si něco najde. Jeff samozřejmě hned souhlasil, a tak si Kate začala balit jen potřebné věci. Pro zbytek se má v plánu vrátit jindy.