Alexander

polibek

„Dneska jsem navštívila tvou matku.“

Alexe tato věta překvapila. Zaraženě se podíval na Kate, která hned sklopila pohled. Věděla, že Alex nebude mít radost.

„Co?“ řekl, i když Kate moc dobře slyšel. Přesto doufal, že to není pravda. Svou matku, pochopitelně, neměl v lásce a už vůbec nechtěl, aby ji Kate poznala. Navíc o ní už nechtěl nic slyšet.

„Já.. Chtěla jsem vědět, kde je a co teď dělá,“ snažila se vysvětlit Kate, ale Alex měl právě hlavu plnou jiných myšlenek.

„Proč tě to zajímá? Já se o ni nezajímám, tak proč by ses o ni měla zajímat ty?“ zeptal se Alex lehce naštvaně. Nedokázal pochopit, proč by se někdo zajímal o vraha.

„Promiň, chtěla jsem se o tobě dozvědět víc,“ řekla Kate a doufala, že jí Alex odpustí.

„Nestarej se o věci, do kterých ti nic není,“ řekl Alex s klidným, ale přesto temným hlasem a vstal z postele. Z ruky si sundal náramek a odešel do vedlejší místnosti. Potřeboval být sám. Netušil, kde jeho matka je a snažil se o to nezajímat. Ale teď, když věděl, že někde je a žije si svůj život, vrátily se mu všechny vzpomínky a všechny myšlenky, které měl před několika lety. Zahltily celou jeho mysl. Přemýšlel nad tím, co se Kate mohlo stát. Sám si nebyl jistý, čeho je jeho matka schopná. Nechtěl ani pomyslet na to, co by se mohlo stát, kdyby zjistila, že Kate ví, co udělala.

Když Kate viděla, že si Alex sundal náramek, nahrnuly se jí slzy do očí. Teď litovala toho, že někam šla. Věděla, že má Alex pravdu. Není to její věc a neměla se do toho plést.

Po pár minutách se odhodlala vstát z postele a jít za Alexem, ale kvůli tomu, že si sundal náramek, nevěděla, kde se přesně nachází.

„Promiň, neměla jsem tam chodit,“ omluvila se tichým hlasem a doufala, že jí Alex odpoví. Ten se na ni však jen díval. Neměl náladu s někým mluvit. To Kate zamrzelo.

„Fajn, tak já půjdu spát. Dobrou,“ oznámila mu a s těžkým pocitem v hrudi se vrátila do postele. Nemohla ale nějakou dobu usnout. Stále si jen říkala, jak je hloupá a zároveň čekala, že přijde Alex k ní. To ale neudělal a ona nakonec po několika hodinách usla.

Alex celou noc jen přemýšlel. Věděl, že to Kate neudělala schválně, ale jeho myšlenky ho pohltily. Jeho matka pro něj byla do této chvíle mrtvá. Teď však nedokázal přemýšlet nad ničím jiným. Opět si říkal, jestli ji mrzí, co udělala nebo jestli je za to ráda. Snažil se přijít na to, jestli byl opravdu tak hrozný syn, že se to nedalo vyřešit jinak, než smrtí. Na druhou stranu ji i dokázal pochopit.

Když po několika hodinách zjistil, že už je ráno, rozhodl se jít podívat za Kate. Pomalu nakoukl do pokoje a zahlédl tam spící Kate. Dveře zase zavřel a sedl si opět na židli.

Po nějaké chvíli se v kuchyni objevila i Kate. Smutná a s kruhy pod očima. Stále nevěděla, kde Alex přesně je, ale cítila jeho přítomnost.

„Alexi?“ zavolala, aby se ujistila, že tam Alex opravdu je. Alex se však neozval.

„Můžeš se mnou, prosím, mluvit?“ poprosila lehce s roztřepaným hlasem. To, že s ní Alex nechtěl mluvit kvůli ní, ji strašně mrzelo. Bolelo ji to.

„Nezvládnu to bez tebe, tak něco, prosím, řekni,“ žadonila a snažila se udržet slzy. Alex ji jen s upřeným pohledem sledoval.

„Neopouštěj mě,“ řekla Kate a to už jí slzy stékaly po tváři. Myslela si, že je tohle konec. Že už s ní Alex nikdy nepromluví. Cítila v hrudi zvláštní pocit. Těžce se jí dýchalo, ale nedokázala s tím nic udělat. Nevěděla, co má udělat, aby s ní Alex mluvil a odpustil jí. Zároveň si říkala, že je hrozné, co s ní udělala jedna noc, kdy s ní Alex nemluvil a nedokázala si představit, co by dělala, kdyby navždy zmizel. Nechtěla nad tím ani přemýšlet.

Alexe tento pohled zamrzel. Nechtěl způsobit, aby se kvůli němu takto Kate cítila. Potřeboval být jen nějakou chvíli sám a když se Kate rozplakala, cítil se hrozně.

„Promiň,“ omluvil se jí a přitáhl si ji do objetí. Jakmile se Kate ocitla v Alexovo náručí, uklidnila se a její tep se zpomalil. Stále však nepřestala plakat.
Alex ji hladil po zádech, aby se uklidnila a stále se jí omlouval.

„Tohle už nedělej,“ řekla Kate, když jí přestaly téct slzy a nasadila Alexovi zpět náramek.

„Promiň,“ řekl Alex. Její obličej si vzal do dlaní a podíval se jí do očí. Mrzelo ho, jak se Kate kvůli němu cítila. Prsty setřel zbytky po slzách a Kate se jemně usmála. Své ruce položila na ty Alexovo a dívala se před sebe, jakoby Alexe viděla přímo před sebou. Alex si Kate přitáhl více k sobě a poprvé spojil jejich rty. V ten moment oba cítili zvláštní pocit, který měli po celém tělem. V břiše cítili příjemné šimrání a cítili se, jakoby na světě existovali jenom oni dva. Byl to pro oba nepopsatelný a zároveň nádherný okamžik. Polibek nebyl z touhy, ale z lásky. Nebyl v tom chtíč po tom druhém, ale čistá a upřímná láska. Pro oba to byl výjimečný okamžik.

Kate své ruce přemístila za Alexovo krk, kde mu zajela prsty do vlasů a polibek prohloubila. Najednou se vše zdálo správné.

Po nějaké chvíli se od sebe kousek odtáhli kvůli nedostatku dechu. Stále se ale opírali čelem o toho druhého. Oba na tváři měli úsměv a cítili se šťastně. Byli šťastní.

„Musím do kavárny,“ oznámila Kate Alexovi, ale nepohla se ani o kousek.

„Zůstaň tady,“ odvětil Alex a dlaní ji hladil po tváři. Nechtěl, aby teď odešla. Chtěl, aby zůstala doma. S ním.

„Dobře,“ souhlasila Kate, což Alexe lehce překvapilo. Nečekal, že opravdu zůstane. Kate se však jeho nápad natolik zalíbil, že se rozhodla zůstat opravdu doma. Přece jenom to byla její kavárna, a tak zavolala Steveovi, aby se ho zeptala, jestli dnes nemůže přijít do práce dříve. Ten však nemohl, a tak se Kate rozhodla kavárnu otevřít později.

Od této chvíle si Kate a Alex byli blíž než kdy dřív. Chtěli spolu trávit ještě více času a oba pro to byli schopni udělat cokoli. Chtěli se spolu smát i brečet. Hádat se i usmiřovat. Chtěli se chovat jako malé děti a poté probírat vážná témata.
Byli připraveni pro toho druhého zemřít.

___

x moon x