Alexander

den s otcem

Další den ráno Kate nechtěla domů, ale věděla, že musí, jelikož musela jít do práce, a tak si musela dojít pro věci a také se převléknout. Byla z toho ale nervózní, protože nevěděla, jestli má něco Alexovi říct, a pokud ano, tak co?
Nakonec se odhodlala, rozloučila se s Bradem a vyrazila domů.

Alex seděl na posteli, když slyšel odemykání dveří. Hned zpozorněl a šel blíž ke dveřím. Nevěděl proč, ale byl nervózní.
Když Kate otevřela a Alex viděl, že je v pořádku, lehce se usmál a oddechl si.

Alex měl výhodu. On Kate vidět mohl, ale Kate jeho ne. V jejím obličeji mohl vidět, jak se cítí a z jejich očí vyčíst, co chce říct. Kate v tomhle měla ale nevýhodu.

Kate šla do pokoje a zavřela za sebou dveře. Jelikož Alex věděl, že se šla převléknout, počkal na ni v kuchyni.

„Mohl by jsi, až přijdu z práce, zůstat v mém pokoji? Přijde táta a nechci, aby něco začal tušit,“ položila Kate otázku, i když nečekala jinou odpověď, než souhlas. Přešla k lince a začala připravovat jídlo, které měla v plánu si vzít do práce.

„Přijde tvůj táta?“ zeptal se Alex, aby se ujistil, že slyšel dobře. Ještě jejího otce neviděl, protože tam doposud nebyl. Měl totiž hodně práce, ale konečně si udělal čas, aby strávil den se svou dcerou v jejím novém bytě, který uvidí poprvé.

„Jo a byla bych ráda, kdyby jsi byl ticho až přijde,“ zopakovala Kate s neutrálním tónem hlasu. Alexovi ale připadalo, že je naštvaná, což chápal.

„Promiň za ten včerejšek,“ řekl Alex tichým hlasem, ale tak, aby ho Kate dobře slyšela. Ta nevěděla, co říct, a tak mlčela. Cítila strašnou tíhu na hrudi. Nikdy jí nedělalo dobře, když se s někým nepohodla, ale tohle bylo trochu jiné. Mrzelo ji to více, než jakákoli jiná hádka, což nechápala.

„Choval jsem se jako blbec,“ dodal Alex, když Kate nic neříkala a pokračovala v přípravě svého jídla. Mrzelo ho jeho včerejší chování.

„S tím souhlasím,“ odvětila mu Kate. Alexovi se lehce ulevilo, protože mohl v jejím hlase slyšet, že se Kate nebude zlobit dlouho.

„Promiň,“ řekl opět Alex a šel blíž ke Kate. Ta z jeho blízkosti začala být lehce nervózní. Díky tomu, že ho neviděla, dokázala lépe cítit jeho přítomnost. Pomalu se otočila směrem k Alexovi a v duchu věděla, že se mu dívá přímo do očí, i když je vidět nemohla.

„Taky mi promiň,“ omluvila se Kate také a jemně se usmála, „neměla jsem to dělat bez toho, aniž bys o tom věděl."

„Myslela jsi to dobře. Nemáš se za co omlouvat,“ ujistil ji Alex a lehce se pousmál, když si uvědomil, co pro něj Kate dělá.

„Můžeme to zkusit znovu?“ zeptal se Alex a Kate to očividně překvapilo. Rozhodně nečekala, že to bude Alex chtít zkusit znovu po tom včerejšku.

„Vždyť jsi říkal, že-“

„Já vím, ale když už jsem to zkusil tolikrát, nic se nestane, když to vyzkouším ještě jednou s tebou,“ skočil jí do řeči Alex, pohladil ji po rameni a dodal: „Třeba to tentokrát vyjde."

„Myslíš to vážně?“ chtěla se ujistit Kate a snažila se moc nevnímat Alexovo dotek.

„Myslím,“ odpověděl upřímně Alex a ruku dal opět k tělu.

„Ale nemusíme to dělat,“ řekla opět Kate, jelikož se chtěla opravdu ujistit, že to Alex chce. Nechtěla ho do ničeho nutit.

„Chci to zkusit.“

Kate hlavou přikývla na souhlas a objala ho. Alexe to sice lehce překvapilo, ale usmál se nad tím a objal ji také.

Přes noc si oba navzájem chyběli. Ten pocit byl ještě dvakrát silnější, jelikož se pohádali. Cítili se hrozně, ale v tento moment se oba cítili mnohem lépe. Kate se v Alexovo objetí cítila nějak zvláštně bezpečně. Nebylo to jako s Bradem. S ním se sice také cítila bezpečně, ale s Alexem to pro ni bylo jiné. Více intenzivní. Všechny pocity, které v ní Alex vyvolával, byly intenzivnější.

___

„Jsem doma a mám skvělou zprávu!“ křikla do místnosti Kate, když přišla z práce domů. Odložila si věci a šla do pokoje. Myslela si, že je Alex tam.

„Alexi?“ zavolala a rozhlížela se po pokoji, aby zahlédla alespoň sebemenší náznak toho, že tam je. Nikdo se však neozýval.

„Notak, vždyť vím, že tady někde jsi,“ řekla lehce otráveně, ale stále s úsměvem na tváři. Nevěděla, čím to je, ale tak nějak tušila, že sedí na židli u počítače. Proto šla pomalu k posteli, kde vzala deku, s kterou se pomalou chůzí dostala blíže k té židli. Deku hodila na židli a najednou se tam objevil obrys Alexova těla. Ten se lekl a snažil se dostat deku pryč. To se mu ale moc nedařilo a to Kate připadalo vtipné.

„Jak jsi to mohla vědět?“ zeptal se nechápavě a nechal Kate, aby mu pomohla.

„Tušila jsem to,“ odpověděla a ledabyle mykla rameny. Ona sama nevěděla, jak to mohla vědět, ale něco ji ujistilo, že to ví. Možná s ním trávila tolik času, že už dokázala poznat, kde přesně je, možná to byl jenom tip.

„Tak jakou skvělou zprávu máš?“ zeptal se zvědavě Alex a sedl si na postel, na kterou si před chvílí sedla i Kate.

„Když jsem šla z práce domů, zahlédla jsem potencionální místo, kde bych mohla mít svou kavárnu. Kdyby jsi to viděl. Je to nádherný. Bylo by to ideální místo pro mou malou kavárnu,“ oznámila Kate Alexovi tu skvělou zprávu a trochu se u toho zasnila. V hlavě už měla finální představu, jak to všechno bude vypadat.

„Vážně?“ zeptal se Alex s obrovským úsměvem na obličeji. Kate radostně přikývla a pokračovala dál: „Měla jsem štěstí, protože tam zrovna byla majitelka, která to chce prodat, takže jsem si s ní domluvila schůzku a musím říct, že to vypadá nadějně."

„To je skvělý,“ řekl s dávkou upřímností v hlase Alex a plácl si s Kate.
Byli šťastní. Oba. Kate z toho, že konečně našla své vysněné místo a Alex z toho, že byla šťastná Kate.

„Za chvíli ale přijde táta. Nechceš mi pomoct něco uvařit?“ změnila téma Kate, jelikož už neměla moc času a přemístila se do kuchyně. Mezitím, co Alex přemýšlel nad odpovědí, Kate už vymyslela, co bude k večeři.

„Uděláme těstoviny,“ oznámila Kate bez toho aniž by věděla, jestli Alex s pomocí souhlasí či ne.

„Jo, jasně. Chci,“ odpověděl Alex i přes to, že ho Kate už neposlouchala a začala vytahovat všechny potřebné potraviny z lednice.

Alex neuměl vařit. Věděl to o sobě a věděli to o něm i jeho blízcí přátelé. Dokonce i jeho matka to věděla. Nechtěl ale Kate odmítnout a navíc si myslel, že to bude zábava.

„Tak zatím můžeš nakrájet cibuli, tebe by to pálit nemělo,“ dala Kate Alexovi první úkol a tak trochu ho i využila. Krájení cibule nenávidí. Vždycky u toho brečí a trpí. Jako většina lidí.

Takhle spolu dovařili večeři, a poté už jen čekali až přijde Jeff. Když po deseti minutách konečně dorazil, Alex splnil to, co mu dnes Kate řekla. Šel do pokoje a tam zůstal, aby je nerušil a oni si mohli užít společný večer. Dlouho se neviděli, takže si měli co říct, a jelikož si povídali až do noci, její otec tam i přespal, za což byla Kate ráda.

___

Ahoj, tak je tu nová část😃 doufám, že se Vám líbila🖤
Do komentářů mi můžete napsat, jak jste si užili prázdniny😄🖤

x moon x