Alexander

dotek

Další den ráno Kate vstávala s úsměvem na rtech, i když spala jen tři hodiny kvůli tomu, že si celou noc povídala s Alexem. Byla za to ale ráda, jelikož o něm zjistila několik věcí. Jako například to, že vypadá úplně stejně jako v tu chvíli, kdy zemřel, takže tím pádem ani nestárne, což jí připadalo strašně zajímavé.

„Nechceš jít se mnou?“ zeptala se s lehkým úsměvem Kate Alexe, když se připravovala do své práce, která už jí docela chyběla.

„Nemůžu odsud odejít,“ odpověděl jí Alex a Kate se zarazila. Alex jí tedy vysvětlil, že nemůže jít pryč z domu, jelikož zemřel tady. Sice si povídali celou noc, ale k tomuhle se doteď nedostali. Kate to připadalo docela smutné, jelikož si myslela, že může kamkoliv.

„Tak se tu zatím měj,“ řekla Kate a jemně se pousmála, „ahoj.“

___

„Dobrý den,“ začala konečně svou práci Kate, „co si dáte?“

Zákazníci si objednali a Kate to s úsměvem šla povědět své kolegyni. Sice se vůbec nevyspala, ale v práci nad tím vůbec nepřemýšlela.

V pět hodin, kdy Kate končila směna, se konečně dostala domů i se svou večeří z restaurace, která byla hned naproti kavárně, kde pracuje. Nechtěla si to přiznat, ale těšila se domů, aby si mohla opět povídat s Alexem. Nevěděla proč, ale cítila potřebu ho cítit ve své přítomnosti.

„Alexi?“ zavolala do prázdna, aby věděl, že už je doma.

„Už jsi doma,“ ozvalo se před ní a ona se pousmála. To, co s ní jeho hlas dělal, nedokázala ovládat. Ani si neuvědomila, že se právě usmívá.

„Půjdu se teď převléct,“ oznámila Kate Alexovi a hned na to si něco uvědomila. Zastavila se ve své chůzi a pomalu se otočila, jelikož věděla, že Alex je pořád na stejném místě.

„Nedíval ses někdy, když jsem se převlékala, že ne?“ chtěla se ujistit a v duchu doufala, že ji opravdu neviděl.

„Ne,“ odpověděl hned Alex s úšklebkem, „nejsem úchyl.“

Kate si oddechla a už s úsměvem odešla do pokoje, kde se rychle převlékla, jelikož měla hlad a vrátila se do kuchyně. Jídlo z krabičky si dala na talíř a hned na to se pustila do jídla.

„Hele,“ začala Kate, jelikož ji zajímala jedna otázka, „nemáš někdy chuť na nějaký jídlo?“

Alex se nad tím zasmál a záporně odpověděl. Od chvíle, kdy mu přestalo bít srdce, necítil žádnou lidskou potřebu. Nepotřeboval pít, jíst ani spát. Na jednu stranu to Alexovi připadalo skvělé, ale na tu druhou by dal cokoliv za to, aby tyhle potřeby pocítil znovu. Chyběly mu i ty nejvíce obyčejné věci, které lidi berou za úplnou samozřejmost.

Po své večeři si Kate povídala přes mobil se svým přítelem asi hodinu. Alex mezitím byl v jejím pokoji, jelikož nechtěl poslouchat jejich rozhovor. Jen ležel na posteli a vzpomínal na svůj život, než přišla Kate a lehla si na postel také. Leželi vedle sebe, i když o tom Kate ani nevěděla.

„Jsi tady?“ zeptala se a doufala, že je.

„Hm,“ zabručel Alex a Kate se lehce vylekala, když ho slyšela vedle sebe. Hned se ale uklidnila a dál ležela. Ani jeden z nich nemluvil a ani to nebylo potřeba. Takhle jim to v tu chvíli vyhovovalo. Byli rádi, že cítí toho druhého vedle sebe, i když si to v tu chvíli ještě ani jeden z nich neuvědomoval.

Po nějaké chvíli se otočila Kate směrem k Alexovi. Alex udělal to samé a díval se jí do očí. Kate to dělala také, jen o tom nevěděla. Dívala se do prázdna, ale věděla, že to tak není. Alex si uvědomil, že se Kate takhle zblízka nikdy do očí nedíval, a tak si všiml, jak jasně hnědé její oči jsou. Nevědomě se pousmál a nemohl se přestat dívat do těch očí, které ještě před několika týdny ani neznal.
Zvedl jednu ruku a natáhl ji ke Kate. Kdyby se ještě trochu pohnul, dotkl by se její tváře. Chtěl to udělat, ale nevěděl, jestli by měl. To bylo poprvé, od té doby, co zemřel, kdy se chtěl někoho dotknout. Nakonec to neudělal a ruku položil opět na postel. Kate cítila divný pocit, jakoby věděla, co chtěl Alex udělat. Začala zrychleně dýchat a Alex měl také divný pocit v oblasti břicha. Bez přemýšlení zvedl opět ruku a pomalu ji přesunul na tvář Kate. Ta se lehce lekla, ale hned na to se pousmála, což Alexovi vykouzlilo úsměv na tváři také. Pro Alexe i pro Kate to bylo strašně zvláštní a ani jeden z nich nevěděl, jak by se měl cítit, ale oba cítili něco zvláštního a v hloubi duše jakoby oba věděli, že to tak má být.
Alex Kate jemně hladil palcem po tváři a Kate nedokázala dostat její dech do normálu. Byla nervózní a nedokázala se ani hnout. Nedokázala si ani vysvětlit, jak se v tu chvíli cítila. Bylo v tom několik pocitů, které prožívala a jeden z nich byl i adrenalin, který jí způsoboval to zrychlené dýchání a rychlejší bití srdce. Tohle ještě nikdy předtím nezažila.

„Je to v pohodě?“ zeptal se Alex, jelikož si nebyl jistý, jestli to Kate nevadí. Kate jen kladně zakývala hlavou a Alex se nad tím pousmál.

Kate v tu chvíli cítila zvláštní pocit v břichu. Bylo to podobné, jako co cítila s Braden na začátku jejich vztahu, ale tohle jí připadalo intenzivnější. Někde v hloubi duše věděla, že by tohle neměla cítit, ale nemohla si pomoc. Nechtěla, aby ten pocit zmizel.

Alex rukou sjel na její rameno a poté si s Kate propletl prsty. Ani jednomu z nich to nepřipadalo zvláštní.

„Mám pocit, jako bych tě znala celý život,“ řekla Kate a stále se dívala před sebe do prázdna. Alex se na ni jen díval a na rtech měl jemný úsměv.

Po nějaké chvíli Kate upadla do hlubokého spánku a Alex ležel celou noc vedle ní, jelikož Kate nepustila jeho ruku. To mu však nevadilo. Celou noc jen přemýšlel nad tím, co se stalo. Přemýšlel nad tím, jestli neudělal chybu, když se Kate dotkl.

V tu noc se mezi Kate a Alexem něco změnilo. Věděli to oba. Nevěděli, jestli je to správné, ale cítili mezi sebou zvláštní pouto. Ani jeden z nich  nevěděl, co pro ně osud chystá, a že tahle noc byla jen začátek toho všeho, co má ještě přijít.

___

Doufám, že se vám část líbila🖤

x moon x