Alexander

rozhodnutí

Uběhlo několik týdnů, ale u Kate se nic nezměnilo. Možná jen k horšímu. V kavárně nebyla po celou tu dobu, takže na ni všichni zapomněli. Její sen se rozplynul a ona si to ani neuvědomovala.

Alex jí byl celou dobu oporou. Byl jí stále nablízku a snažil se dělat jen to, co bylo pro Kate nejlepší. Poslední dobou však nevěděl, jestli to opravdu dělal. Měl pocit, jakoby za to všechno mohl on. Jakoby jí do života přinesl jen neštěstí. Poslední dobou o tom hodně přemýšlel. Měl v hlavě nepořádek, ale věděl, že musí odejít, jinak Kate nikdy nezačne žít zase normálně. Už tak měla Kate plno dluhů a problémů. Věděl, že tohle musí skončit.

„Chtěla bych tě vidět,“ řekla Kate a hned za tím následoval tichý povzdech. Držela Alexe za ruku a hmatem zkoumala jeho každý prst zvlášť. Věděla, že to nikdy nebude možné. Věděla, že je to duch, ale zajímalo ji, jak vypadá. Jak se tváří, když ji vidí nebo jak projevuje své emoce pomocí obličejových svalů. To jediné jí chybělo. Aspoň měla takový pocit.

Alex se nad Kateinou větou pousmál, ale nevěděl, co na to říct. Oba věděli, že je to nemožné.

„Není to fér. Ty mě vidíš, ale já tebe ne,“ stěžovala si dál Kate a sedla si na Alexe obkročmo. Pustila jeho ruku a nahmatala jeho obličej.
Alex mezitím své ruce přesunul na její pas a s úsměvem na tváři ji pozoroval. Byla nádherná. Její oči ho pokaždé hypnotizovaly. Její úsměv dokázal pokaždé vykouzlit úsměv i na jeho tváři. Nehledě na to, jak špatný den měl. Pro něj byla dokonalá.

„Chtěla bych vidět, jaký tvar očí máš,“ mluvila dál Kate a prstem se jemně dotkla Alexovo víčka, „kde všude na obličeji máš vrásky," pokračovala a dlaní přejela po Alexovo obličeji.

„Chtěla bych vidět tebe,“ dodala a snažila si pomocí hmatu představit, jak asi Alex vypadá. Bylo to ale těžké.

Alex nevěděl, co na to říct. Díval se na Kate s lítostí, jelikož jí nikdy nemohl dát všechno. Nemohl jí dát to, co normální kluk.
Rukou Kate pohladil po tváři a poté si ji jemně přitáhl k sobě. Tím pádem na něm Kate ležela a Alex ji hladil po vlasech. Zvedl hlavu, aby jí mohl dát krátký polibek na vlasy a poté si opět lehl. Užíval si každou chvíli s Kate, jelikož věděl, že ji bude muset brzo opustit a také věděl, že to nebude lehké.

___

Alex nevěděl, jestli si o tom má s Kate promluvit. Nevěděl, jestli to je dobrý nápad. Nevěděl, jak se zachová ani jak to vezme. Zároveň ale nemohl jen tak odejít. To by nebylo vůči Kate fér.

„Kate, můžeme si promluvit?“ začal Alex konverzaci a tím se také rozhodl. Promluví si s ní o tom a uvidí, co bude dál.

„Zníš nějak vážně,“ řekla s uchechnutím Kate a sedla si vedle Alexe. Vůbec netušila, co se jí Alex právě chystá říct.

„Já,“ odmlčel se Alex, jelikož nevěděl, jak to říct, „rozhodl jsem se, že půjdu do té černé díry,“ vyklopil to ze sebe a s tíhou na srdci čekal, co na to Kate řekne.

„C-co?“ vypadlo z Kate roztřeseným hlasem. V tu chvíli jí ještě nedošlo, co Alex říká.

„To nemůžeš.“

„Já musím,“ řekl Alex a chytil Kate za ruku. Ta od něj ale hned ruku odtáhla, což Alexe zamrzelo. Věděl, že to nebude lehké, ale také věděl, že to je pro Kate nejlepší.

„To jsi tak sobecký? Tohle mi nemůžeš udělat. Nemůžeš mi odejít. Na to nejsem připravená. Nemůžeš se rozhodnout takhle sám z ničeho nic a jen prostě zmizet,“ odvětila Kate a začala lehce panikařit. Vůbec nečekala, že tohle Alex řekne. Věděla, že kdyby Alex odešel z jejího života, nepřežila by to. Patřil do jejího života a to nemohla změnit.

„Tohle pro tebe není zdravý. Vždyť ty vůbec nikam nechodíš. Jsi pořád doma. Kvůli mně. A to nechci. Slíbil jsem ti, že ti neublížím a to se právě snažím dodržet,“ vysvětlil Alex a díval se Kate do očí, ve kterých viděl strach a slzy. Mrzelo ho, že tohle musí teď dělat. Vyčítal si, že vůbec vstoupil Kate do života. Kdyby to neudělal, nemusel by teď ničit ji ani sám sebe.

„J-já začnu chodit víc ven. Slibuju, jen mě, prosím, neopouštěj. J-já to tady bez tebe nezvládnu,“ Kate se snažila co nejvíc, aby Alex změnil názor. Byla pro to schopná udělat cokoli. Nedokázala si představit život bez něj.

„Ani nevíš, co v té díře je. Co když ti to ublíží? Nebojíš se toho?“ pokračovala Kate a setřela si z tváře první slzy, které nedokázala udržet.

„Už se nebojím. Teď, když jsem poznal tebe a zažil jsem toho s tebou tolik, tak se nebojím. Díky tobě jsem toho zažil víc, než když jsem byl na živu. Už nic víc nepotřebuju. Už můžu v klidu odejít.“

Nastalo ticho, kdy Kate nevěděla, co na to říct. Snažila se zadržet slzy a vstřebat, co jí právě Alex řekl.

„Kdy to chceš udělat?“ zeptala se Kate, ale hlavu měla sklopenou. Nechtěla, aby jí Alex viděl do obličeje.

„Dneska ještě ne,“ odpověděl tichým hlasem Alex a díval se na Kate, aby zachytil jakoukoli reakci. Sám nevěděl přesné datum, jelikož věděl, že to bude ta nejtěžší chvíle. Jediné, co věděl, bylo to, že to bude v nejbližší době, aby to dále neprodlužoval a Kate tak mohla mít opět normální život.

Kate už to nezvládla a rozplakala se. Alex hned zareagoval a přitáhl si ji do objetí. Co nejvíce si ji k sobě přitiskl a víčka silně přivřel. Bylo to pro oba těžké.

„Nechci, aby jsi odešel,“ zašeptala Kate mezi vzlyky a snažila se Alexe držet co nejsilněji, aby nikam nemohl odejít.

Alex na to už nic neřekl. Nechtěl Kate opustit, ale věděl, že musí. Věděl, že ten jejich vztah není zdravý a že jí takhle jen ubližuje.

„Miluju tě,“ řekla Kate tichým hlasem a Alexovi se v očích objevily slzy. Nečekal, že to může být ještě těžší, než už to bylo. Hned, jak to Kate řekla, se jejich objetí zesílilo. Oba mohli cítit tep jejich srdce. Oba mohli cítit ten strach z odloučení toho druhého a oba mohli cítit lásku, kterou k sobě chovali.

___

Je tu další část po opravdu dlouhé době. Po více, než dvou měsících, za což se moc omlouvám.
Doufám, že tu stále někdo je😅.
Pokud to někdo čte, doufám, že se Vám část líbila a u další části zase ahoj🖤.

x moon x