Alexander

strach

„Nechtěla,“ zalhala Kate a snažila se nedívat se směrem, kde je Alex, i když na sto procent nikdy nevěděla, kde je.

„Vždyť jsi přišla až pozdě v noci,“ argumentoval Alex a lehce se nad tím zasmál. Moc dobře věděl, že Kate lže, a že se mu včera jen vyhýbala. Neměl jí to však za zlé. Předešlou noc se stalo něco divného a ani jeden z nich netušil, jak se zachovat.

„Byla jsem s přáteli,“ řekla zase Kate a vstala z postele. Na to hned Alex zareagoval a podal jí prášek na bolest hlavy a sklenici vody, kterou jí připravil na stolek. Kate mu za to s úsměvem poděkovala a prášek i se sklenicí si od něj převzala. Byla ráda, že o tom už dál Alex nemluvil, jelikož to byla pravda. Byla pravda, že se mu snažila vyhýbat, ale nemohla to přiznat.

Ani jeden z nich nemluvil o tom, co se stalo, i když oba věděli, že by to potřebovali. V tu chvíli oba cítili to stejné jen o tom nevěděli a báli se. Strach z toho, že to ten druhý necítil stejně byl větší, než odvaha promluvit si o tom.

___

Uběhly další dva týdny, Kate s Alexem se více poznali a jsou dobří přátelé. Kate o tom nikomu neřekla, jelikož jí to připadalo šílené a věděla, že by jí nikdo nevěřil. Navíc nechtěla ohrozit Alexe.

„Nad čím přemýšlíš?“ položil Brad otázku mířenou na Kate. Ta se vrátila zpět do reality a přestala přemýšlet nad tím, co se v poslední době stalo a hlavně nad Alexem. Za docela krátkou dobu s ním zažila mnoho věcí a hodně zábavy.

„Nad ničím,“ řekla s jemným úsměvem Kate a zadívala se do Bradových očí. Hned jí v hlavě vyskočila otázka, jaké má asi Alex oči. Do teď nevěděla, jakou barvu očí má.

Brad si ji rukou za krk přitáhl do polibku a Kate spolupracovala. Brad ji pomalu přesunul pod sebe a pokračoval v tom, co začal. Rukou začal rozepínat její šaty, ale Kate ho v tom momentě zastavila.

„Je něco špatně?“ zeptal se hned Brad a díval se Kate do očí. Nechápal, proč ho Kate zastavila. Ta zrovna nevěděla co říct. Popravdě jí to bylo nepříjemné, jelikož věděla, že je Alex v bytě.

„Jen teď nemám náladu,“ řekla a to byla částečně také pravda, „ale mohla bych se večer u tebe zastavit."

Brad nuceně vstal a přikývl. Musel jít dodělat nějakou práci do školy, a tak odešel domů. To Kate v ten moment vůbec nevadilo. V poslední době ji Brad nepřitahoval jak fyzicky, tak i psychicky. Netušila, co se stalo, ale také tomu nedokázala zabránit.

„Proč byl tak zklamaný?“ zeptal se s lehkým smíchem Alex, který právě přišel do pokoje za Kate. To Kate hned zvedlo náladu a usmála se.

„Nebyl,“ zareagovala Kate a lehce se zasmála. Alex jí to nevěřil, jelikož sám viděl Bradovo výraz, ale nechtěl to dál řešit.

„Co máš na dnešek v plánu?“ zeptal se Alex a sedl si vedle Kate. Díval se na ni, ale Kate se dívala stále před sebe.

„Večer zajdu k Bradovi,“ odpověděla jednoduše a s lehkým úsměvem se podívala na Alexe. Sice ho neviděla, ale věděla, že sedí vedle ní, jelikož se postel prohla v místě, kde seděl.

„Vždyť tady teď byl,“ řekl nechápavě Alex a stále se díval na Kate. Ta se na něj nechápavě podívala a nic neříkala. Nechápala jeho poznámku, a tak na to nic neřekla.

„Jakou barvu očí máš?“ zeptala se Kate Alexe na otázku, která jí ležela v hlavě pár minut. Nikdy se o Alexovo vzhledu nebavili, takže Kate neměla tušení, jak vypadá. Sice měla svou představu v hlavě, ale nevěděla, jaká je realita.

„Proč se na to ptáš?“ odpověděl otázkou Alex a nechápavě se na ni díval.

Nad tím Kate protočila očima a řekla: „Prostě odpověz.“

„Zelený,“ odpověděl bez dalších otázek Alex a čekal na reakci Kate. Ta se nevědomě pousmála, když si představila svou postavu v hlavě se zelenými oči. Myslela si, že je má hnědé, ale teď se jí celá představa změnila a líbila se jí ještě více.

Alex se jemně pousmál a krátce se podíval do hnědých očích, které byly právě vedle něj. Nemusel se na nic ptát. Všechno viděl hned vedle sebe a věděl, že lepší představu by ani mít nemohl. To, jak Kate vypadala, ale hlavně to, jaká Kate byla, mu připadalo neskutečné. Vůbec nebyla někdo, koho si Alex představoval po svém boku. Byla někdo lepší. Někdo, koho si ani nedokázal představit.

„Nemáš někdy strach?“ zeptala se Kate a dívala se směrem, kde seděl Alex. Ve skutečnosti se dívala do prázdna, ale ona věděla, že tam Alex sedí.

„Z čeho?“ zeptal se nechápavě Alex a tiše se zasmál. Tušil, na co se chce Kate zeptat, ale nebyl si tím úplně jistý. Prohlížel si obličej Kate a snažil se z něj vyčíst, nad čím přemýšlí.

„Z toho, že tě už nic nečeká, že nemůžeš žít,“ vysvětlila Kate a v jejích očích Alex mohl vidět lítost a zároveň smutek.

„Teď už nemám,“ řekl jistě a díval se Kate upřeně do očí, „díky tobě mám pocit, jako bych žil."

V tu chvíli Kate ztuhla a nemohla zastavit její koutky, které se draly nahoru. Její obličej zčervenal ona nevěděla, co na to říct. Vůbec nečekala, že tohle Alex řekne. Vůbec netušila, že se tak cítí, i když se s ním cítila úplně stejně i přes to, že byla živá. S ním se cítila více na živu než s kdy jindy s kýmkoli jiným. S ním se cítila výjimečná.

Alex se usmíval nad tím, jak Kate reagovala na jeho větu. Sám nevěděl, jak bude reagovat, ale když ji viděl se usmívat, všechna nervozita upadla. Myslel si, že už navždy bude v tom bytě uvězněn a bude se nudit. Byl o tom dokonce i přesvědčen, ale když potkal Kate, všechno se změnilo. Najednou jeho posmrtný život nebyl jen o sledování nových nájemníků a občasného strašení. Najednou se nemohl dočkat, až přijde Kate z práce a bude ji moct cítit vedle sebe, až bude moct poslouchat, co všechno za den zažila, a jak se měla. Najednou nepřemýšlel nad životem před tím, než zemřel. Najednou všechno, na co mohl myslet, byla Kate.

___

Omlouvám se, že další část vyšla až dnes, ale i přes to doufám, že vás část bavila😄🖤

x moon x