Alexander

zemětřesení

S obrovským nádechem Kate odemkla dveře a vešla do bytu, ze kterého neměla dobrý pocit, ale snažila se věřit tomu, co říkali její kamarádi.
Bylo už dost pozdě, a tak se jen převlékla do jejího pyžama, které se skládalo z černých kraťas a světle růžového tílka, provedla svou noční hygienu a chystala se jít spát. Ještě před tím však odepsala Bradovi, který se chtěl ujistit, jestli Kate dorazila v pořádku domů. Potom už zavřela oči a snažila se usnout.

Když hodiny odbily třetí hodinu a venku už byli jen náctiletí puberťáci, kteří si užívali mládí, vzbudila Kate obrovská rána. V šoku otevřela oči a hned si sedla. Rozhlédla se po pokoji, ale nic neviděla, jelikož si ještě nezvykla na tmu, a tak rozsvítila lampu, kterou měla vedle postele na nočním stolku. Opět se rozhlédla po pokoji, ale neviděla nic, co by způsobilo tu velkou ránu. Pomalu vstala z postele a šla do druhé místnosti, kde měla kuchyň i obývák dohromady. Se strachem hledala něco, co mohlo udělat tak velkou ránu. Když se podívala ke stolu, všimla si, že jedna ze dvou židlí leží na zemi. Kate se rozhodla nad tím prostě nepřemýšlet, a tak jen zvedla židli a šla zpátky do postele. Vypla lampu a přikryla se peřinou až ke krku. Když už zavřela obě oči, ozvala se další taková rána a za ní hned další a další. Kate vyskočila z postele a zděšeně zakřičela. Tohle nemohla přehlížet. Rychle rozsvítila lampu i velké světlo v pokoji. Následně rozsvítila i v kuchyni a viděla, co se stalo. Obě židle i stůl byly na zemi. Doufala, že to bylo jen nějaké zemětřesení nebo tak něco, a tak rychle utekla z bytu a začala ťukat na své sousedy, aby se mohla ujistit, že to slyšeli taky.

„Co chcete?“ zeptala se otráveně postarší dáma v noční košili. Kate nechápala, proč je tak v klidu, když tu před pár minutami bylo nejspíš zemětřesení.

„Ne-nestalo se Vám něco?“ zeptala se s třesoucím se hlasem a doufala, že to slyšela taky.

„Proč by se mi mělo něco stát?“ zeptala se nepříjemně a mávla rukou, „vy nejste normální,“ dodala a bouchla za sebou dveřmi. Kate to vyděsilo k smrti. Nevěděla, co má dělat. Pokud to nikdo jiný kromě jí samotné neslyšel, tak s ní potom nebylo něco v pořádku, protože tohle nebylo normální.

Rychle se vrátila do bytu, aby si vzala mobil a opět z něj zase rychle utekla. Šla ven jen ve svém pyžamu, takže jí byla strašná zima, ale nehodlala se do toho bytu vrátit. Sedla si na chodník a zavolala Bradovi. Ten samozřejmě spal, ale zvedl jí to. Když Brad slyšel, jak vyděšená Kate je, rozhodl se její přání splnit a do pár minut už byl u ní. Kate si rychle nastoupila do auta a objala ho.

„Co se stalo?“ zeptal se Brad vyděšeně, protože stále nevěděl, proč mu Kate zavolala s pláčem. Kate mu řekla přesně to, co se stalo a on ji pozorně poslouchal. Věděl, že si nevýmýšlí, ale nevěděl, jak jí má pomoc. Pořád si nemyslel, že je to nějaký duch, ale zároveň nevěděl, co jiného by to mohlo být.
Rozhodl se, že se půjde podívat do bytu, i když ho Kate prosila, aby tam nechodil. Kate zůstala v autě a nervózně čekala, než se Brad vrátí, což se stalo do pěti minut.

„Židle i stůl jsem zvedl,“ oznámil jí a sedl si na místo řidiče. Kate si oddychla, protože se bála, že to vidí zase jen ona.

Brad se Kate stejně zeptal, jestli tam třeba jen nemá nějaké velké krysy nebo něco takového, co by tohle způsobilo, protože nevěřil na nadpřirozeno. To ale Kate naštvalo, protože věděla, že tohle všechno nemohla udělat nějaká krysa.

„Fajn, dobře,“ řekl poraženě Brad a zvedl ruce na sebeobranu, „pojedeme ke mně, jo?“

Kate souhlasila a chytla Bradovo volnou ruku. V tu chvíli si uvědomila, jak moc ráda je, že ho má, protože i když měl ráno vstávat brzo, stejně pro ni přijel, když mu zavolala. S ním se cítila bezpečně a nebála se. Stále ale nevěděla, co bude dělat, jelikož u Brada nemohla zůstat nějak dlouho. Měl své vlastní podnikání a už tak tam měl málo místa.

U Brada Kate do pár minut usla, protože věděla, že když je s ním, nemůže se jí nic stát.

___

Ráno si musela Kate přivstat, jelikož jí to do práce od Brada trvalo o něco déle, i když ji dnes Brad ochotně odvezl autem.

„Opravdu nechceš dneska zůstat doma?“ zeptal se Brad Kate, když už vystoupila z auta, „měla jsi náročnou noc.“

„Ne,“ odpověděla Kate s úsměvem, „jsem v pohodě.“

Brad jí na to kývl hlavou, a když si oba zamávali na rozloučení, rozjel se pryč a Kate se jen dívala na mizící auto.

___

Po své práci, kterou si dnes Kate obzvlášť užila, jelikož moc nemyslela na tu noc, se rozhodla navštívit svého otce. Zdálo se jí, že už se dlouho neviděli, i když to byly jen dva dny. Možná si jen nalhávala, že to je dlouhá doba, jelikož chtěla co nejvíce oddálit chvíli, kdy by měla opět vstoupit do onoho bytu.

„Ahoj, tati,“ křikla, když vešla do domu, od kterého měla pořád klíče, a šla rovnou do obýváku, protože věděla, že tam svého otce najde. A tak se i stalo. Jeff seděl ve svém křesle, do kterého si sedal už deset let každý den po své práci. Když Kate zahlédl, rozlil se mu po obličeji obrovský a spokojený úsměv, protože svou dceru opět rád viděl.

„Co se děje?“ zeptal se Jeff své dcery Kate, protože na ní viděl, že není všechno v pořádku. Kate chtěla popřít fakt, že se něco děje, ale když viděla, že to nemá cenu, svěřila se. Moc dobře věděla, že její otec na nadpřirozeno nevěří, a proto mu to také nechtěla říct, ale na druhou stranu věděla, že mu může říct všechno a on se bude snažit jí pomoct. Jeff ji opět nezklamal a nabídl jí pomoc. Navrhl jí, že může opět bydlet s ním, ale s tím Kate nesouhlasila. Nemohla se nastěhovat zpátky ke svému otci. Věděla, že se bude muset do bytu vrátit, jelikož už zaplatila kauci a neměla žádné peníze na nový byt, ale nevěděla, jak se zbavit strachu. Doufala, že má v bytě jen nějakého hlodavce, jak říkal Brad, a tak hned, jak odešla od otce, zavolala svým kamarádům, aby jí pomohli prohledat byt.

Kate si moc přála, aby tam nějakou myš nebo něco takového našli, ale v hloubi duše moc dobře věděla, že tam nic nenajdou.

___

x moon x