Alexander

budoucnost

Po celém dni v kavárně se Kate vrátila domů vyčerpaná. Alex dnes uklidil a připravil pro Kate jídlo.

„Děkuju," řekla hned Kate, když zahlédla na stole jídlo a uculila se. Připadalo jí strašně milé, že se Alex snaží vařit, i když to neumí. Bylo to od něj hezké a Kate si toho vážila.

„Doufám, že jsem se aspoň trošku zlepšil," řekl Alex s uchechnutím a šel ke Kate. Každým dalším uvařeným jídlem doufal, že je to lepší a lepší.

„Jaký byl první den?" zeptal se s dávkou zájmu v hlase a pousmál se.

„Skvělý, bylo to prostě skvělý," odpověděla Kate s úsměvem a v hlavě jí naskočilo všechno, co se dnes odehrálo. Vybavili se jí někteří zákazníci a byla ráda, že ještě nepotkala někoho, kdo by byl nějak nepříjemný. Všichni se k ní zatím chovali mile.

„Dokonce přišel i táta, takže tam se mnou byl až do teď," oznámila mu Kate a vytáhla si mobil. Nafotila totiž Alexovi pár fotek, když měla čas, aby viděl, jak to tam první den vypadalo. Alex si fotky s úsměvem prohlížel.

Zbytek večera si oba povídali a pak už šla Kate spát. Usla hned, jak se její tvář dotkla polštáře.

Další den Kate ráno opět vyrazila do kavárny a vítala každého zákazníka s úsměvem na tváři. Když měla chvilku čas, snažila se přijít na to, jak najde nějakou tu pomoc. Nakonec se rozhodla dát inzerát na internet a pak už jen čekala.

Uběhly další tři dny a Kate se stále nikdo neozval, ale jednou, když byla Kate v kavárně, se tam objevil mladý kluk. Kate ho vřele pozdravila a zeptala se ho, co si dá.

„Chtěl jsem se jen zeptat, jestli pořád hledáte tu pomoc," zeptal se lehce nervózně. Kate byla šťastná, že se konečně někdo našel a tak mu hned kladně odpověděla. Domluvili se, kdy by chtěl začít a hned ten den se ho Kate zeptala na pár věcí, kde zjistila, že se jmenuje Steve a že mu je osmnáct let. Kate připadal jako milý a rozumný kluk a tak rovnou i podepsali smlouvu, aby mohl další den začít.

___

„Konečně jsem našla brigádníka," oznámila Kate Alexovi, když došla z práce domů a hodila sebou na postel.

„Kdy nastoupí?" zeptal se Alex a sedl si vedle ležící Kate. Ta mu odpověděla, že hned následující den a poté mu Kate sdělila, jak se jmenuje a kolik mu je let.

„Chce si jen přivydělat ke studiu," dodala Kate a byla za něj vděčná, i když jí bude moct pomáhat jen odpoledne. Vůbec totiž nečekala, že její kavárna bude mít takový úspěch.

Alex si také lehl a díval se Kate do obličeje.

„Víš, kde je tvoje máma?" zeptala se Kate a lehce se zamyslela. Nevěděla, jestli se o tom Alex bude chtít bavit, ale zajímalo ji, jestli vůbec ví, kde je.

„Nevím," odpověděl jednoduše Alex a zkoumal každý kousek jejího obličeje. Jeho matka ho nezajímala.

„Nechybí ti?" položila další otázku Kate, i když věděla, že je to hloupá otázka vzhledem k tomu, že ho zabila.

„Už ani ne," odpověděl znovu jednoduše Alex, „ze začátku možná, ale teď už ne."

Kate jeho odpověď lehce překvapila. Nemyslela si, že by někomu mohl chybět jeho vrah. Na druhou stranu to byla jeho matka, takže to dokázala i pochopit.

„Tobě určitě chybí, co?" položil tentokrát otázku Alex Kate. Tu lehce otázka překvapila. Hlavu natočila na stranu, jelikož věděla, že Alex leží vedle ní. O své mámě s nikým nemluvila. Nedokázala to. Alexovi se ale dokázala svěřit se vším. Nevěděla však proč.

„Každý den," odpověděla a v hlavě se jí vybavil obrázek její mámy. Nad tím se pousmála.

„Jaká byla?" zeptal se Alex a opravdu Kate poslouchal, čehož si Kate na Alexovi nesmírně vážila.

„Nejmilejší člověk, jakého jsem kdy měla možnost poznat," odpověděla ve zkratce Kate a vybavila si několik vzpomínek s mámou. Vždycky pro ni byla oporou a vzorem.

„Byla krásná a vstřícná," dodala a při vzpomínkách jí ukápla slza. S nikým o své mámě nemluvila až do teď. Ani se svým tátou o ní nedokázala mluvit.

„Musela to být skvělá ženská," řekl Alex a lehce se usmál. I když její mámu neznal, věřil Kate každé slovo, které o ní řekla.

„Jo, to byla," souhlasila Kate a s jemným úsměvem si utřela slzu. Nechtěla před Alexem brečet a tak se snažila myslet na něco jiného. Na něco, co by jí nepřipomínalo jedinou osobu, která jí každou vteřinou chybí víc a víc.

„Promiň, nechci brečet," omluvila se Kate a sedla si. Alex pohyb zopakoval. Nechápal, proč se Kate omlouvá. Je samozřejmé, že jí chybí.

„Neomlouvej se," řekl Alex a setřel Kate další slzu z tváře. Kate mu věnovala jemný úsměv a chytla ho za ruku, kterou jí právě setřel slzu. Cítila při tom zvláštní energii.

Oba se na sebe dívali. Kate nepotřebovala Alexe vidět, aby věděla, že tam je. Jeho přítomnost dokázala vycítit. Alex však viděl osobu, kterou nechtěl nikdy ztratit.

„Mám tě rád, Kate."

„Taky tě mám ráda, Alexi," zopakovala Kate s jemným a upřímným úsměvem a hned na to ho objala. Byla za něj vděčná.

„Kdy máš v plánu se odstěhovat?" zeptal se z ničeho nic Alex a Kate po něm hodila nechápavý výraz. V tuto dobu Kate rozhodně neměla v plánu se odstěhovat.

„Vždyť jsem se před pár měsíci nastěhovala," námítla Kate a zasmála se jeho otázce.

„Já vím, ale jednou se odstěhuješ," řekl Alex a Kate si uvědomila, že má pravdu. Neměla totiž v plánu zůstat v tomhle bytě celý život a to znamenalo, že jednou bude muset Alexe opustit, což jí až do teď nedošlo.

„Něco vymyslíme," ujistila ho Kate a lehce se usmála. Sama však v tuto chvíli nevěděla co.

„Nechme to ale teď být, nechci nad tím přemýšlet," dodala Kate a uchechtla se. Nechtěla se teď zabývat budoucností. Alex s úsměvem přikývl, i když to Kate nemohla vidět a snažil se nemyslet na to, co bude až se Kate odstěhuje.

V tu chvíli ani jeden z nich nevěděl, že tohle téma budou muset zanedlouho řešit. Ani jeden z nich nevěděl, že se zanedlouho budou muset rozdělit.

___

Tak je tu po pár dnech další část😄
Moc Vám děkuju za 1 000 přečtení na tomhle příběhu. Moc si toho vážím🖤

x moon x