Alexander

ticho

„Nechceš si jít lehnout?“ zeptal se starostlivě Alex a Kate se na něj znuděně podívala.

„Nechci. Kvůli tomuhle jsem dnes nepila žádný alkohol, takže se z toho už nevymotáš,“ odpověděla mu zcela jasnou větou a Alex přikývl. Byl nervózní, což se dalo pochopit. I když si to nechtěl přiznat, v hloubi duše měl stále naději, že to vyjde.

„Jen se převléknu a smyju ten make-up,“ oznámila Kate Alexovi a šla do koupelny.

___

Alex s Kate seděli na zemi, okolo sebe měli zapálené svíčky a uprostřed toho všeho byla sklenice s vodou. Tak, jak to Kate připravila před pár dny. Oba se drželi za ruce a Kate si ještě pročítala tu knihu. Byla snad ještě více nervóznější než byl sám Alex.

„Nechceš už začít?“ zeptal se Alex, když Kate stále četla. Chtěl už to mít za sebou. Kate jen s hlubokým nádechem přikývla a vzala si knihu do ruky. Před začátkem se ještě oba ujistili, že jsou připravení a konečně začali. Kate vyslovovala latinské věty a Alex to po ní opakoval.

„Fidus et dignus dimitto, ego eius custos ero et curam eius habebo,“ opakovali stále dokola. Kate tím slíbila, že se stane jeho opatrovníkem, pokud ho pustí do světa živých. Pokud by se tak stalo a Alex nerespektoval pravidla, zemřeli by oba. Kate byla odhodlaná svěřit svůj život do rukou Alexe. Měla v něm důvěru, což se Kate často nestávalo s lidmi, s kterými se znala pár měsíců. Alex v ní však vyvolával úplně rozdílné pocity než ostatní lidé. Cítila s ním klid a bezpečí. Právě přátelství i lásku.

Po dvou minutách se začal Alex cítit divně. Venku se hrozně rozpršelo a přihnala se i bouřka. Alex se začal rozhlížet kolem sebe a zahlédl, jak se černá díra pomalu rozpíná. Elektřina začala blbnout, ale ani jeden z nich nepřestával. Kate to brala jako znamení, aby pokračovali.

„Fidus et dignus dimitto, ego eius custos ero et curam eius habebo!“ začali oba zvyšovat svůj hlas a na to se prudkým větrem otevřela všechna okna v bytě.
Kate z toho všeho úsilí a toho všeho, co se dělo kolem, měla slzy v očích. Ani si toho ale nevšimla. Plně se soustředila na to, aby to vyšlo.

Najednou se začaly vznášet svíčky a Kate se lehce ohlédla. Měla docela strach. Tohle dělala poprvé a nevěděla, co všechno se může stát.

„Fidus et dignus dimitto, ego eius custos ero et curam eius habebo!“ zakřičeli opravdu nahlas a najednou všechno utichlo. Svíčky spadly na zem a jejich oheň zhasl. Elektřina už neblbla, bouřka už také nebyla, jen stále pršelo. Kate i Alex ztichli a rozhlíželi se okolo sebe. Kate si všimla, že jí do bytu napršelo, ale to jí nedělalo starost. Alex si zase všiml, že se ta černá díra přestala rozpínat, což ho překvapilo. Nic se ale nestalo. Žádná změna. Kate to nechápala. Opravdu tomu věřila. Beznadějně se podívala dolů a pustila Alexovo ruku. Ten se na Kate s lítostí v očích díval. Věděl, jak moc chtěla, aby to vyšlo. I on sám tomu věřil, ale opět ho to zklamalo.
Ani jeden z nich nevěděl, co by měl říct. Jen seděli, Kate se dívala stále na zem a Alex se díval na ni. Snažil se z jejího obličeje vyčíst aspoň něco, ale její obličej neříkal vůbec nic.

„Půjdu to uklidit,“ řekla najednou úplně bez emocí a vstala ze země. Alex se za ní nechápavě ohlédl, jelikož tomu nerozuměl. Čekal, že si o tom promluví nebo že aspoň něco řekne, ale ona dělala, jakoby se vůbec nic nestalo. Začala uklízet déšť a zavřela okna, která se díky větru otevřela. Alex se jí snažil pomoct a stále se na ni díval. Nevěděl, jestli by měl něco říct nebo ne. Byl zmatený.

Poté, co se všechno uklidilo, si šla Kate bez jediného slova lehnout. Alex ji radši nechal. Viděl na ni, že o tom nechce mluvit, a tak ji nechal být. Sedl si na židli v jejím pokoji a počkal, až usne. Chtěl si být jistý, že je v pohodě. Takovou ji totiž neznal.

___

Kate vstávala docela pozdě. Zapomněla na dnešní schůzku, ale naštěstí vstala tak, aby to ještě stihla. Nestihla se ale už namalovat, což ji v tu chvíli netrápilo, i když jindy by z bytu neodešla s tak velkými kruhy pod očima, které po té noci měla.
Opět s Alexem nepromluvila ani jedno slovo. Nechtělo se jí ani brečet, jen se prostě cítila hrozně a nevěděla, co by mu měla říct. Měla pocit, že ho zklamala a nedokázala s ním promluvit.

Odešla z bytu a spěchala do kavárny, kde se měla sejít s paní, která to místo pronajímala.

„Dobrý den,“ řekla Kate slušně a lehce se usmála. Ta paní tam už čekala. Také se na ni usmála a pozdravila ji. Lehce se pozastavila nad kruhy pod očima, které Kate měla.

„Omlouvám se, zaspala jsem,“ omluvila se Kate, jelikož si všimla jejího pohledu a posadila se naproti ní.

___

Schůzka se naštěstí vydařila, i když byla Kate celou dobu myslí jinde a nesvá. Ta paní však chtěla to místo prodat co nejrychleji, takže byla ráda, že měla Kate zájem. Teď už stačilo jen dostat tu půjčku a mohla začít s přípravami.

Po schůzce šla Kate do své práce, i když dnes měla volno. Potřebovala myslet na něco jiného a doufala, že jí práce pomůže.

„Co tady děláš?“ zeptala se jí její kolegyně a s úsměvem se na ni dívala.

„Můžeš jít domů, vezmu to za tebe,“ oznámila jí stručně Kate a snažila se o upřímný úsměv, i když se dnes necítila na to, aby rozdávala úsměvy.

„Myslíš to vážně?“ zeptala se jí její kolegyně nechápavě, ale s obrovským úsměvem. Když ji Kate ujistila, že to je v pohodě, tisíckrát jí poděkovala a poté tam Kate nechala samotnou.

Mezitím Alex čekal doma. Chtěl vědět, jak dopadla schůzka, ale Kate stále nepřicházela. Nevěděl, co se děje a měl strach. Nemohl jí zavolat, nemohl udělat nic. Navíc s ním nemluvila a on nevěděl proč. Nedokázal pochopit, proč s ním nemluví a vyhýbá se mu. Potřeboval, aby aspoň něco řekla, protože jinak měl pocit, že se zblázní.

___

Moc Vám děkuju za to, že už tu je přes 100 hlasů🖤 moc si toho vážím, dělá mi to hroznou radost, když vidím, že někdo čte moje příběhy, což stále nechápu😃🖤
Ještě jednou děkuju a doufám, že se Vám dnešní část líbila🖤

Také bych chtěla podotknout, že neumím latinsky, takže pokud jsou ty věty napsané špatně, tak se omlouvám, ale přeložila jsem si je na internetu😄

x moon x