,, Potom se mám příští rok na, co těšit."
Tahle slova a vlastně celá ta vzpomínka mi běhá hlavou. Už je to rok. Snažila jsem se uklidnit myšlenkou, že třeba zapomněl. Něco v jeho pohledu mi, ale říkalo, že ne. Nezapomněl.Dneska je den vybírání.Já tam ovšem nepůjdu.Potom, co se stalo minulý rok ne.Jistě,příjdou pro mě,ale to já už budu,doufám, dávno pryč.Naposledy se kouknu do svého tmavě zeleného batohu.Krabička se základními léky.Vyprosila sem si ji u kamaráda,jehož rodiče mají v tomto městě jedinou lékárnu.Léky jsou drahé.Všechno je drahé.My s Tylerem jsme měli štěstí, naši rodiče nás mohli poslat do školy.Zbytek jsme trávili v lese.Vyznáme se tam.Je to takový náš druhý domov.Dále v batohu nacházím balíček sušeného masa a láhev na vodu.Dále deku,kapesní nůž,dýku.Na sobě mám černé kalhoty s černými běžeckými botami a hnědou nepromokavou bundu.Vlasy mám spletené do copu.Na stůl položím dopis pro rodiče.
Milí rodiče,
Miluju vás z celého srdce a je mi líto, že to musím udělat, ale já nehodlám takhle promrhat svůj život.Půjdu s Tylerem.Ochrání mě.Doufám, že se dostanu dost daleko.Zkusím to.Mě ale živou nedostane.Mám vás ráda
S láskou
-Katherine
Jedna slza přece jen přeteče přes okraj.Poté vylézám z okna.Na okraji lesa se setkávám s Tylerem.Má na sobě téměř to samé, co já.Usměje se.Vzpomínám si jak jsem mu řekla o svém plánu-
Sedíme venku na kopci u lesa,kde jsme si vždycky hráli jako malí. Zdá se to tak dávno. Tylerovi jsemprávě oznámila, co se chystám udělat. Ptám se ho jestli chce jít se mnou. Chvilku na mě šokovaně kouká,ale hned na to nadšeně přikývne.
,,Jasně že sakra chci!Konečně se tomu nafrněnýmu parchantovi,co využívá holky někdo postaví! My to dokážeme! Utečeme! "řekl a začal svůj bláznivý tanec štěstí.Taky bych si chtěla být tak jistá.
