Znuděně odhodím knížku,kterou jsem právě dočetla.Už nemám, co číst. Pán,tedy pardon Justin,svůj slib dodržel.Pravidelně mi nosí knihy,sedne si tu a prohlíží se mě.Když se ho zeptám,co chce většinou jen pokrčí rameny a mlčí.Leze mi na nervy,ale nehodlám riskovat, že mi přestane nosit knihy. I tak se, ale hrozně nudím. Chybí mi Tyler a naše procházky v lese.Chybí mi jakýkoliv kontakt s lidmi.Nejsem nějak hovorná osoba,ale jestli se brzy s někým nepopovídám zapomenu jak mluvit.Dokonce jsem chtěla zaplést hovor s jednou sloužící, ale bylo to k ničemu. Koukla jsem ven.Už se stmívalo.Zamračila jsem se,protože Justin ještě nepřišel.Zapomněl?.. Bylo to zvláštní,ale ten náš stereotyp,který se skládal z toho,že mi přinesl knihy,já poděkovala,on na mě koukal a odešel,byl pro mě jedinou jistotou. V zámku zachrastil klíč. Byl to on. Nehodlala jsem na své tváři dát nějaké známky toho,že jsem ráda,že přišel.Jako vždy měl plnou náruč knih.Dal mi je na noční stolek a sedl si.Popadla jsem první,která tam ležela a dala se do čtení.Text jsem nevnímala jenom jsem přemýšlela nad návrhem co jsem mu chtěla dát.Nevěděla jsem,co říct a jak to říct.Nevěděla jsem jestli mu tykat nebo vykat.Nevěděla jsem jak ho oslovit.Sebrala jsem veškerou odvahu a odkašlala si.
,,Ehm,mám otázku"Řekla jsem nervozním hlasem. Pozdvihnul hlavu překvapením a dal mi pokyn ať pokračuju.
,,Chtěla bych ehmm jít na chvilku ven...."Nadzvedl obočí,ale nic neříkal. ,,Jen na chvilku, přísahám,že bych se nepokusila utéct.Ehm šlo by to?" Ježiši,za tuhle větu jsem se zadrhla asi stokrát.On na mě pořád jen koukal tím svým pohledem.Byla jsem napjatá a čekala,co řekne.
,,Myslím, že bys mohla" Vykulila jsem na něj oči.
,,Opravdu?" Zeptala jsem se a ujišťovala,že se ze mě nedělá legraci.
,,Ano" odpověděl mi.Na tváři se mi rozléval úsměv a já vyskočila a spěchala ke dveřím.On také vstal a oodemkl dveře. Šel se mnou a já se stále nemohla ubránit nedůvěřivosti vůči němu.Došli jsme před bránu, která vedla na zahradu.Vyšla jsem ven a usmívala se,bylo mi úplně jedno jestli se právě chovám jako dítě.
,,Kdybych věděl jakou z toho budeš mít radost vzal bych tě sem dřív"Vyděsilo mě jak blízko jeho hlas zněl.Otočila jsem se vydala se na procházku zahradou.V okamžiku byl u mě.Mohlo mě napadnout,že půjde se mnou.Ale ani on mi nemohl zkazit tuhle chvilkovou radost.Šla jsem a prohlížela si zahradu.Muselo se jim nechat,že o kytky se teda starat uměli.
,,Máš ráda přírodu?" Zeptal se mě Justin.
,,Ani ne.Kdykoliv jsme měli se školou zahradní práce s Tylerem jsme se vytratili do lesa a na konci hodiny jsme se vrátili.Jednou Tyler v lese snědl nějaké plody a zůstali jsme v lese o trchu déle.Když jsme přišli čekala tam naše učitelka s velitel místní policie.Byl to doopravy nepříjemný a přísný chlap.Věděli jsme,že máme průšvih.Řvali na nás asi půl hodiny a když skončily chtěli abychom se omluvili.Jenže Tylerovi bylo hrozně špatně z těch bobulí co snědl a místo odpovědi pozvracel velitelovi boty."Vyprávěla jsem mu.On na mě nejdřív koukal a asi si říkal jestli to myslím vážně.Potom se rozesmál.Bylo to u něj dost nezvyklé,ale po chvíli jsme se už smáli oba.Když už nám došel dech šli jsme dál.Překvapivě se s ním nepovídalo tak špatně.Povídal siu se mnou o knihách,rostlinách.Měl pozorohudný talent.Na jakoukoliv rostlinu jsem si ukázala tu pojmenoval a řekl mi k čemu se využívá.
Byla už noc, když jsme se vraceli.Doprovodil mě do pokoje.Sedla jsem si na postel.
,,Dnes jsem si to užil"Řekl Justin.
,,Já taky"Odpověděla jsem.Zdřejmě už neměl,co by řekl a tak odcházel.
,,Justine!"Zdřejmě byl šokovaný,že na něj volám jménem.
,,Děkuju"Dořekla jsem.Usmál se.
,,Dobrou noc" Řekl a zavřel za sebou dveře.A to bylo poprvé kdy jsem k němu necítila tak spalující nenávist.A to mě děsilo víc než cokoliv jiného.
Další část!Doufám,že se líbí.Jsou prázdniny takže snad budu přidávat častěji.
-A
