Nespokojeně zamručím, jelikož mě probudil nějaký hluk z chodby. Ležím nadále v peřinách a odmítám otevřít oči. Natáhnu ruku, abych našla Justina, ale není tam. Pak si to uvědomím. Justin. Okamžitě vylétávám do sedu. Najednou jsem stoprocetně probuzená. Co se to vlastně včera stalo? Šla jsem za Justinem do zahrad. Čekala jsem tam na něj a... Snažím se, ale na nic dalšího si nevzpomínám. Zavrtím hlavou a rozhlédnu se po místnosti. Rozhodně to není můj ani Justinův pokoj. To, že jsem v cizím pokoji je už samo o sobě dost hrozné, když se ovšem podívám vedle sebe, dostanu přímo mini infarkt. Sedí tam, pravděpodobně muž,celý oblečený v černém, kterému celý obličej zahaluje kápě.
,,Kdo sakra jste?" Zeptám se ho, když překonám počátnější šok. On ale mlčí.
,,Co tu dělám? Jak jsem se sem dostala? Co po mně chcete? Jste jeden z povstalců?" Přímo zavalím toho muže otázkami. On jen zvedne ruku se zdviženým ukazovákem a dá si jí na místo, kde má předpokládám ústa. Pochopím, že mi naznačuje, ať jsem zticha. Zamračím se na něj. Co si o sobě myslí? Už mu chci začít nadávat, když v tom se ke mně začne pomalu přibližovat. Kdybych řekla, že se jenom bojím, lhala bych. V skutečnosti jsem vyděšená k smrti. Jakmile stojí dost blízko, natáhne ruku a já v tu chvíli ani nedýchám. Zastrčí mi jeden neposedný pramen za ucho.
,,Neboj se" Řekne a já poprvé slyším jeho hlas. Ja chraptivý a já mám pocit jako by mi někoho připomínal. Ruku stáhne a opět si sedne na svoje místo. Chtěla bych něco říct, ale jsem na to až v moc velkém šoku. Nakonec je to překvapivě on, kdo promluví.
,,Jsi velmi krásná" Jen na něj dál zírám.
,,A odvážná, jak už jsem se stihl přesvědčit. Není mnoho takových žen. Chápu, proč si tě tak hlídá" Pokračuje. Vím, že myslí Justina, ale nechápu proč mi to říká. Chvilku mi trvá než zase najdu řeč.
,,Taky bych vám ráda řekla pár lichotek, bohužel mě teď nenapadá jediná věta, která by nezahrnovala pár sprostých slov" Odseknu mu vzdorně. Chvilku si myslím, že mi něco udělá, ale on se k mému překvapení rozesměje.
,,Věř mi, jsem zvyklý na to, že mi dlouho nikdo žádnou lichotku neřekl" Řekne už vážně.
,,Kdo jste?" Zeptám se po chvíli ticha znovu.
,,Myslel jsem, že už ti to dojde" Poznamená.
,,Copak já vás znám?" Tohle zjištění mě překvapuje, takže se ho zaraženě ptám.
,,Nikdy jsme spolu nemluvily, ačkoli já mám pocit, že tě skutečně znám. A myslím, že ti o mně Justin povídal. I když spíš ne. Pochybuju, že jsem stál za víc než zmínku." Řekne a na konci mluví potichu a s nenávistí v hlase.
,,Zjištuju, že nemám nejmenší ponětí, kdo jste. Proč si nesundáte tu kápi?" Ptám se ho rozhořčeně. Proč si ji nesundá? Co tak hrozného může skrývat?
,,Věř mi, že nechceš, abych si ji sundal" Povídá potichu.
,,Chci vědět, kdo jste!" To už na něj křičím. Pomalu se zvedne a já si na chvíli myslím, že už jsem to přehnala. On se nehýbe směrem ke mně. Pohybují se jen jeho ruce. Pomalu si stahuje kápi dulů a já překvapením vydechnu. Stojí přede mnou no .... Justin. Nebo minimálně kluk, co by byl úplně stejný až na pomněnkově modré oči. A ještě něco. Přes celou tvář se mu táhnou jizvy a něco mi říká, že pokračují dál, kde je ještě zakrývá oblečení. Moc dobře vím, kdo to je.
Tohle je Justinův bratr Aeron.
Tadá!😊 Takže je to Aeron! Napiště mi kdo z vás to tipoval, prtože v komentářích si většina myslela tylera.😂 Omlouvám se, že na část jste si museli počkat ale mám ted hodně práce. Je kratší, ale nebojte se příští bude mega dlouhá. Těším se na vaše komentáře❤❤❤
-A
