Pomalu se začínám probouzet a přeju si, abych to neudělala. Neuvěřitelně mi třeští hlava. Netuším, kde jsem. Jediné,co cítím je, že se pohybuju.Slyším hlasy a ze všech sil se do nich snažím zaposlouchat.
"Neměla by se už probrat?" Řekne nějaký mužský hlas.
"Nevím, praštil si jí dost silně. Až s ní bude chtít mluvit on, už bude určitě vzhůru." Odpoví mu další mužský hlas.Kdo je on? A co se to děje? Hlavou mi běhají tyhle otázky a já je chci na ty muže zakřičet, ale nemůžu promluvit, vlastně dokonce ani otevřít oči. Je tohle nějaký trik od Justina? Proč by to, ale dělal, po tom všem, co mi včera řekl? Z těchto otázek mě hlava rozbolí ještě víc a já cítím, jak znovu ztrácím vědomí.
Když se znovu proberu, cítím, že už můžu otevřít oči. Je tu dost tma a kolem sebe vidím samou skálu. Řekla bych, že je to jeskyně, nebýt těch dřevěných dveří. Někde v sobě najdu sílu pohnout rukou, ale zjistím, že je mám obě spoutané v okovech, které visí ze skály. Zkouším za ně zatáhnout, ale už teď vím, že to bude k ničemu. Zachvěju se zimou. Stále mám na sobě jen modré saténové šaty a tohle místo není zrovna z těch nejteplejších. Dávám nohy k sobě, ve snaze se alespon trochu zahřát. Netuším, jak dlouho tam takhle sedím, ale po nějaké době se začnou otevírat dveře. Při náhlém přísunu světla přivírám oči a na chvíli vidím rozmazeně, než si moje oči zvyknou na světlo.Dovnitř vejdou tři postavy. Všichni jsou to muži. Jeden z nich stojí vepředu a vypadá to, že ti ostatní dva jsou tu pouze,jako doprovod. Jsou oblečeni do nějakých hadrů. Jeden z nich je plešatý, zatímco druhému padají do tváře mastné vlasy. Byla jsem od nich dost daleko, ale stejně jsem mohla cítit, jak zapáchají. Ten vepředu se od nich lišil naprosto vším.Držením těla, protože stál rovně jako pravítko, zatímco ti dva se hrbili, ale také oblečením. Měl černé kalhoty a perfektně nažehlenou černou košili.Jeho vlasy byly tmavé a protkané šedinami, ale měl je sčesané do elegantního účesu. Když promluví, dojde mi, že se rozhodně liší i mluvou.
"Vítám tě" Řekne a rozpřáhne ruce v uvítacím gestu.
"Kdo jste?" Zeptám se potichu. Usměje se.
"To se brzy dozvíš. Prozatím ti stačí vědět, že jsem velitelem povstalců." Poví mi a já zjistuji,že má silný a melodický hlas.Říkal povstalců? Jistě, věděla jsem, že v lesích, žijí lidé, kteří jsou budto zločinci nebo se nějak jinak zprotivili Justinovi a celé vládě, ale nevěděla jsem, že jsou nějaká ucelená skupina nebo, že mají dokonce vůdce.
"Proč tu jsem? Co ode mě chcete?" Ptám se ho zoufale.
" Vlastně od tebe nic. Jsi tu jen, jak to říci, jako návnada. Ikdyž jsem byl neskutečně zvědavý na setkání s tebou. Byl jsem zvědavý na dívku, kvůli které se málem rozvrátilo království. Kromě toho, ale doopravdy potřebuju, aby sem Justin přišel." Říká mi lhostejným hlasem.
"Proč by to dělal?" Ptám se.
"Co jsem slyšel tak je tebou doslova posednutý. Zajímalo by mě jestli natolik,aby sem přišel sám, co říkáš?" Ptá se a skloní se k mému obličeji. Chytá mě za bradu.
" Být tebou tak doufám, že ano." Zašeptá blízko mě.
"Co- co se se mnou stane, když nepřijde?" Odvážím se zeptat. Pokrčí rameny.
"Zabiju tě samozřejmě." Řekne mi s naprostým klidem. "Ale ještě předtím nechám svoje muže trochu si užít.Jistě to chápeš. Ženu neviděli celé měsíce. A ženu tvé krásy, pravděpodobně celý život. To jim prostě nemůžu odepřít." Říká a stále se usmívá. Muži za ním se na mě usmějí a tím odhalí zkažené zuby. Zhnusením se otřesu. Muž už se chystá odejít, ale já seberu odvahu a ozvu se.
"Pokud Justin přijde, tak přijde s celou armádou a jediný, kdo umře budete vy" Řeknu tichým, ale rázným hlasem.Překvapeně se na mě podívá a potom se zasměje.
"To by pavděpodobně velice rád udělal, ale já mu nedal moc na výběr.Buďto přijde sám, a že moji zvědové uvidí pokud ne, nebo mu tě pošlu kousek po kousku." Sdělí mi a potom všichni odcházejí.Když se za ním zavírají dveře cítím pocit samoty a nejistoty. Pravě v tuhle chvíli dokážu myslet jenom na jedno. Justine, kde jsi?
Odhaduji, že o pár hodin později se dveře otevírají podruhé. Stojí tam vůdce a za ním dalších pět povstalců.Dva z nich ke mně přejdou a odemknou řetězy od stěny. Vytáhnou mě s jejich pomocí na nohy. Vůdce mě obejde a zaváže mi oči. "Snaž se nespadnout zlatíčko." Zašeptá mi do ucha. Slyším, jak řetězy zachrastí a následuje prudký pohyb vpřed. Kvůli zavázaným očím a svázaným rukám často cestou klopýtám. Nakonec zastavíme a oni mi sundávají šátek z očí. Jsme na mýtině obklopené lesem. Už je noc, ale jsou tu zapálené ohně, takže je mýtina osvětlená. Ti muži do mě strčí a připoutají mě ke stromu.Pak čekáme. Odhaduji, že už dost dlouho, jelikož se vůdce začíná mračit.
"No vypadá to, že jsem se v něm přece jen zmýlil. Vypadá to, že to přeci jen bylo jen pobláznění a jemu na tobě nikdy nezáleželo " Říká překapeně a zklamaně.Podívá se na mě.
"Škoda. Taková krása" Povzdychne si. Otáčí se ke svám mužům.
"Zdá se, že dnešek je vaším šťastným dnem. Je vaše." Dořekne a ty dva muže nechá tady a se zbytkem odchází. Ti dva se ke mně začínájí přibližovat se slizkým úsměvem na tváři.Cloumám s pouty, ale nedokážu se z nich dostat.
"Pokud se jí jen dotknete, budete umírat ještě pomaleji a bolestivěji něž jsem plánoval" Ozve se zpoza stromů hlas, který muže zastaví v chůzi.Justin. Vejde na na mýtinu. Muži se po sobě podívají a pak se rozběhnou k Justinovi.Prvnímu Justin vrazí pěstí a on se svalí na zem. Druhý na Justina zaútočí s dýkou, které se, ale Justin vyhne, vyrazí mu ji z ruky a zabodne do něj. Druhý muž už se zvedá a snaží se po Justinovi ohnat pěstí. Trefí se, ale nevypadá to, že by jeho údery měli na Justina nějaký vliv. Chytne muže pod krkem a rukama mu zlomí vaz. Když s nimi bojoval, pohled v jeho očích byl hrůzostrašný.
" Justine!" Zvolám na něj. Přiběhne ke mně a vezme mou tvář do dlaní.
"Katherine.." Zašeptá.
"Bál jsem se, že už tě nikdy neuvidím" Šeptá a já v jeho očích vidím nekonečné množství citu.
"Já se bála,že mě nenajdeš" Šeptám mu zpět.
"Já tě najdu vždy a všude, Katherine, to si pamatuj" Říká a já v jeho očích vidím, jako by mi dával slib.Když to říká, neděsí mě to, jak by mělo, ale jsem naopak ráda. Za námi se ozve potlesk. Oba se otočíme. Stojí tam vůdce s asi dvaceti povstalci za sebou. Byla to past. Nikdy by mě tu nenechal a neodešel. Ted už to vidím.
" To bylo, ale opravdu dojemné" Říká vůdce ironicky a chytí se za srdce. Justin stuhne.Vypadá šokovaně. Jako kdyby viděl ducha.Když toho vůdce osloví, šokovaně vydechnu.
"Otče?!"
1119 slov. Páni,tak takhle dlouhou část jsmem v životě nenapsala! 😂 Doufám, že se vám líbila, ikdyž tam tentokrát nebyl tolik Justin. No a co říkáte na to, že to byl jeho otec? Čekal to někdo? 😊
Děkuju vám moc za zprávy, vote a komentáře!❤Moc si toho vážím 😊
Ps: U minulé časti jsem úplně zapomněla na ta věnování, takze ráno je sem přidám
-A
