Už je to více než 14 dní, co jsem tu zavřená a mou jedinou společností jsou tak maximálně moji tři věznitelé, o kterých se nemůžu rozhodnout, který je děsivejší a kterého nenávidím víc. Z toho, co mi je Aeron ochotný říci vím, že podmínky Justinova příchodu se stále vyjednávají. Vím, že to Aeron dělá schválně, aby ho každou hodinu našeho odloučení, mučil víc. Tyler se mnou nemluví, prakticky ho nevidím, jen když občas nakoukne okénkem a taky když přijde v noci, u čehož jsem ho jednou přistihla. Ten starý idiot alias Tylerův otec sem přijde jenom, když se nudí a to už taky ne, jelikož mu to Tyler s Aeronem zakázali. Aeron. Ten jediný z nich je tu každý den. Vlastně je tu skoro pořád. Prvních pár dní nemluvil a já z něj stejně měla až příliš velký strach než, abych na něj promluvila. Teď na mě občas promluví tichým, melodickým hlasem. Musím uznat, že se s ním povídá dobře, vlastně skvěle, je chytrý a má stejně kousavý humor jako Justin a hezky úsměv jako Tyler. Vlastně by z nás určitě byly přátele, kdyby ovšem netrávil většinu svého volného času tím, že se snaží zabít jediného člověka, kterého jsem kdy milovala. Dnes tu zase sedí na židli a propaluje svýma modrýma očima. Nemluví, jen se divá se svým pološíleným pohledem.
"Něco jsem ti přinesl" vyruší mě jeho hlas z přemýšlení. Podívám se na něj se zdviženým obočím. Sáhne do kapsy a já se trošku bojím, co přijde. Vytáhne náhrdelník? Ano, je to náhrdelník. Ale je skutečně nádherný. Je světle modrý a vypadá jako vytesaný z ledu.
,, Když jsem tohle místo objevil, moji muži tenhle diamant našli ve skále" říká a pomalu se zvedá a jde směrem ke mně.
,, Před nedávnem jsem si na něj vzpomněl a hned se mi vybavily tvoje oči" říká mezitím, co mi odhrnuje vlasy a zapíná náhrdelník. Jakmile se jeho prsty dotknou mojí kůže, naskočí mi husina. Otočím se čelem k němu. Je o hodně vyšší než já takže při pohledu na nějmusím záklánět hlavu. Divá se na mě fascinovanym pohledem.
" Děkuju" zašeptám. Nahne hlavu a vypadá jako, když bojuje sám se sebou. Potom se začne přibližovat a a jeho rty se jemně dotknou těch mých. Nepohne s nimi jen je tam na chvíli nechá. Netuším, co mám dělat a tak jen stojím. Když odstoupí vidím v jeho očích lesk. Natáhne ruku a vezme do ní náhrdelník.
"Jeho krása vedle té tvé bledne" Zašeptá a poté rychle vyjde z místnosti.
Vydechnu. Myslím, že jsem celou dobu zadržovala dech. Co se to sakra právě stalo?
Eh, co na to říct😅 Zase z toho byla dlouhá pauza ale vážně chci tenhle příběh tyhle prázdniny dopsat😂 zbývá posledních 6 kapitol tak snad zbyly nějaký nějací ctenari❤️😂
-A
