Tak tohle není dobrý.Vůbec to není dobrý.Vezme mou ruku,ne vezme by znělo hezky,spíše ji popadne a táhne mě zpět do zámku. Je hodně naštvaný.Vidíme stráže jak se vracejí na svá místa.Dojdeme zpět ke dveřím a on mě hodí do pokoje,zamkne a podívá se na mě.
,,Proč si to udělala?Věděla si,že to nemůže vyjít a stejně si to udělala"Zeptá se rozzlobeným hlasem.Pozvednu na něj obočí a hledám v sobě hlas,kterým bych odpověděla.
,,Musela jsem to zkusit.Nehodlám tu čekat na smrt"Podívala jsem se na něj,odhodlaná mu jeho spalující pohled opětovat.
,,Takže bys raději zemřela někde v lese,ať už dílem hladu nebo nějakého divokého zvířete?"Zeptá se mě.
,,To by bylo rychlé a navíc bych věděla jak a kdy umřu"Odpovídám rychle.Přejde ke mně.
,,Ty si myslíš,že jsem tě sem přivedl abych tě zabil?"Zeptá se mě zmateně.
,,Co jiného?" Jsem také zmatená.Zamračí se a jde ke mě.Couvám a jediné do čeho narazím je
zeď.Nakloní se ke mně a vezme mou hlavu do dlaní.
,,Nikdy bych ti neublížil"Zašeptá.
,,Tobě ne"Šeptá dál.
,,Mimochodem byl bych zklamaný,kdyby ses o něco nepokusila.Překvapilo mně, že si se dostala tak daleko"Chce odejít,když v tom jako by si na něco vzpomněl.
,,Vlastně jsem měl štěstí.Proč si neběžela rovnou k východu?"Zeptal se.
,,Řekla bych,že odpověďuž znáte"Odpovídám mu vzdorovitě.
,,To ten kluk že?"Zeptá se a oči mu zase ztmavnou.Koukám na něj.
,,Možná by ses o podobné útěky už neměla pokoušet.Mohl bych být v pokušení mu trochu pozměnit,ten jeho pěkný obličej"S tímhle odchází.
Ležím na posteli a přemýšlím.Doopravdy řekl,že by mi neublížil?Určitě je to jen nějaká jeho hra.Přináší mi večeři a vidím,že je to ta samá dívka,co mi nesla oběd.Hlavu má obvázanou a já na ni hledím omluvným pohledem.Dojídám jídlo a začínám se trochu nudit.Jako na povel se otevřou dveře a v nich stojí on.Podívám se na něj vzdorovitým pohledem.Dívám se na něj nějak jinak?¨
,,Asi se to už trochu nudíš co?Nechtěla by si vidět kousek zámku?"Prosím?Slyšela jsem dobře?
,,O nic se nepokusím,přísahám"Řekne a mrkne na mě.Čím dál tím divnější.Pomalu vstanu a následuju ho.Po nádherných chodbách tohoto zámku jsou rozestavěni vojáci. Zlepšili zabezpečení zámku.Všiml si kam se dívám.
,,Nedostaneš se odtud"Řekne.
,,Uvidíme"Odpovím mu s úsměvem.Zatřese hlavou a také se usmívá.S úsměvem vypadá jako jiný člověk.Otevře jedny nádherně vyřezávané dveře.Uvnitř je...knihovna.A né ledajaká.Obrovská.Neovládnu se a rychlostí vejdu.Jestli něco miluju, pak jsou to knihy.
,,Musí tu být stovky knih"Vydechnu.Dívá se na mně se zájmem.
,,Tísíce"Opraví mně. Pozoruju to tu.
,,Pokud budeš chtít budou ti každý den nosit knihy."Neubráním se rozzářenému úsměvu.Vypadá trošku vyvedený z míry.Otočí se a já jdu za ním.I přes ty knihy pozoruji rozestavění vojáků.Člověk nikdy neví.Dojdeme k mému pokoji.Vejdeme dovnitř a on už zase stojí až příliš blízko u mně.
,,Měla by ses usmívat častěji.Vypadáš potom jako anděl."Řekne a pohladí mě po tváři.Otočí se k odchodu a já se odvážím na něj zavolat.
,,Počkej!"Zastaví se a otočí.
,,Jak se jmenuješ?"podívá se na mně a zjevně přemýšlí jestli má odpovědět.
,,Justin"Řekne a zavře dveře.
Justin.
Takže big překvápko!Dokopala jsem se k tomu,napsat další část.Čte to ještě někdo?Chyby opravím až zítra.
PS:Chce někdo věnování?
-A
