Ráno se probouzím neobvykle brzo, vzhledem k tomu, že jsem celou noc skoro nespala.Otevřu oči a zjistím, že neležím na polštáři, nýbrž na něčí hrudi. Justin. Jeho ruce jsou kolem mě těsně obmotané, takže jsem bez šance, zmizet z pokoje dříve než se probudí, jak jsem původně plánovala. Podívám se na něj. Vypadá ve spánku tak pokojně. Plné rty má pootevřené a slyším, jak pomalu oddechuje. Má zavřené oči a jeho řasy se občas zachvějí. Vypadá, jako anděl. Bohužel, tak pouze vypadá, uvědomím si a přestanu na něj zírat. Snažím se nějak dostat z jeho silných paží.
"Nejsem zvyklý neprobouzet se po ránu sám" Ozve se.Podívám se vzhůru a vidím Justina,jak se na mě usmívá.
"Ale líbí se mi to" Dodává. V jeho očích vidím štěstí a naději. Nepochybně čeká na nějakou reakci na to, co mi včera v noci řekl.Zamiloval jsem se do tebe.Tahle slova znějí v mé hlavě pořád dokola. Co mu na to mám říct? Nic k němu necítím. Hluboko uvnitř mě mi, ale něco říká, že to není pravda.
"Ehm měla bych jít" Řeknu mu a hned poznám, že to byla chyba.Na chvilku vypadá opravdu ublíženě než opět nahodí svou bezcitnou masku. V jeho očích vidím zase ten starý známý chlad. Přikývne a pustí mě. Chystám se odejít, když v tom mě chytí za ruku.
"Počkej.. nemůžeš jít jen v mojí košili" Říká a přechází ke skříni.Vytáhne něco jako tepláky.Rychle si je oblíkám. Jsou mi větší, ale dá se to přežít. Jdeme ke dveřím. Justin otevírá.
"Doveďte ji do pokoje" Přikazuje strážnému a prakticky mi zabuchuje dveře před nosem. Ten chlapec je ten nejnáladovější člověk jakého znám. Strážný mě dovede do pokoje a já jdu přímo do postele, kde strávím několik hodin přemýšlením na Justinem, až z toho nakonec usínám.
Probouzím se až za tmy. Pomalu vstávám, když v tom si všimnu stříbrného balíčku u rohu postele. Je na něm růže. Je mi jasné, že je to od Justina. Vezmu balíček a rozbalím ho.
Dlužím ti večeři. Vyzvednu tě v 9.
-J
Stojí tam napsané na malém stříbrném papírku.Asi už tuším,co v balíčku bude. A tuším správně. Jsou to šaty. Jsou nádherné. Tmavě modré se třpytivými kamínky. Vypadaly jako noční obloha. Podívám se na hodiny. Za dvacet minut devět. Bleskově běžím do koupelny, kde si zaplétám volný cop na stranu a oblékám šaty. Musím uznat,že opět naprosto přesně trefil velikost, ale i barvu, protože mi seděly, jako kdyby byly dělané přímo na mě. Což je, jak znám Justina, dost pravděpodobné. Přesně v děvet hodin se otevírají dveře a dovnitř vchází Justin. Má na sobě,jak jinak, než černé kalhoty a černou košili. Přejde ke mně. Jen se na mě kouká nebo mě spíše hltá pohledem
"Co?" Zeptám se ho, jelikož se pod jeho pohledem necítím dvakrát příjemně.
"V životě jsem při pohledu na ženu neztratil slova. Hadám, že je to další prvenství, které jsi získala" Šeptá a kouká se mi u toho zpříma do očí tím svým spalujícím pohledem. Začervenám se.
"Můžeme?" Ptá se a nabídne mi svou ruku. Přikývnu a chytám ho za ni. Jdeme a dostáváme se do části zámku, kde jsem ještě nikdy předtím nebyla. Zajímalo by mě jestli ho někdy uvidím celý. Dojdeme k proskleným dveřím, které Justin odevře. Zatajím dech. Naskytne se mi pohled na obrovskou venkovní terasu na které stojí stůl s jídlem a zapálenými svíčkami. Obloha je jasná a pokratá hvězdami, takže tvoří přímo pohádkový kontrast.
" Justine toje nádhera" Říkám mu upřímně. Usměje se a vede mě ke stolu. Sedáme si naproti sobě. U jídla si povídáme, ale Justin vypadá, jako když ho něco trápí.
"Justine děje se něco?" Rozhodnu se ho po chvíli zeptat.Podívá se na mě.
"Já..chtěl jsem ti něco říct..nebo spíš se zeptat" Říká a poprvé v životě ho vidím nervózního. Vstane a obejde stůl. Chytne mě za ruku a klekne si. V tu chvíli málem dostanu infarkt.
" Víš, tohle mi opravdu moc nejde. Popravdě netuším, jak se ti omluvit za všechny ty věci, co jsem ti udělal. Nejspíš by žádná omluva nebyla dost dobrá. Vím, že mě nejspíš nenávidíš, a že toho nejspíš budu chtít hodně, ale víc než cokoli si přeju šanci to alespoň nějakým způsobem odčinit" Říká a kouká se mi zpříma do očí. Přemýšlím nad tím a pak se rozhodnu.
"Každý si zaslouží šanci" Říkám a po jeho tváři se rozlije široký úsměv.
"Neumíš si představit, jak moc to pro mě znamená" Stoupne si. Najednou se ozve zatukání.
"Dále" Řekne Justin podráždeně. Dovnitř vejde voják.
"Říkál jsem, abyste mě nerušili" Říká Justin svým velitelským hlasem.
"Pane, tohle je opravdu důležité"
"Fajn" Zavrčí Justin. Voják odchází a zavírá za sebou dveře.
"Děkuju za tu šanci" Říká Justin, přitahuje si mě blíže k sobě a líbá mě na čelo. "Vrátím se" Slibuje a potom také odchází. Povzdechnu si a přecházím k okraji terasy.Opřu se o ní rukama. Dolů nedohlédnu. Podívám se nahoru na oblohu, které dnes ladí s mými šaty. Ačkoli mě to samotnou překvapuje, za posledních pár měsíců mám ke štěstí nejblíže právě teď. Dokonce se přistihnu, jak se usmívám. Najednou však ucítím prudkou bolest hlavy a slyším slova "Máme ji". Pak všechno zčerná.
Další část! Moc vám děkuju za komentáře u minulé části! ❤❤Doufám, že mi jich zde zase pár zanecháte společně s názorem na tuto část.😊💕
PS: Nekoukáte tu taky někdo na Upíří deníky? Já jo a mám právě teď deprese z toho, že bude tenhle víkend poslední část.😂😂😭
-A
