,,Proč vypadá tak nehybně?" Justinův hlas říkající ruhle větu je po dlouhé době první věc, kterou uslyším.
,,Pochopte Pane je to velká zátěž pro její tělo i mysl. Málem umřela. Zotavení bude ještě chvíli trvat.Musíme ji nechat odpočívat." Odpoví jiný hlas. Kdo je to s Justinem? Chci se zeptat, ale nemůžu otevřít oči natož pusu.
,,Jsi všechno, co mám.Prosím Katherine, probuď se. Já.. já tě miluju" Zní hlas Justina z čím dál větší dálky.Chci se probudit, ale touha spát je silnější.
Netuším za jak dlouho, ale do mého těla se opět začne vracet život. Moje vědomí si začne razit cestu na povrch. Nakonec začnu otevírat oči a zjišťuju, že ležím na své posteli v paláci. Když potočím hlavu, všimnu si Justina sedícího v křesle, jak kouká do prázdna se zamračeným pohledem. Oddychnu si, když zjistím, že je v pořádku a v relativním bezpečí. Ikdyž, nevypadá vůbec dobře.Vlastně vypadá přímo strašně. Vlasy má rozcuchané a pod očima má kruhy. Všimnu si, že má pořád stejné oblečení, jako měl, když jsme byli uvěznění.
,,Justine" Šeptnu. Rychle se ke mně otočí, klekne si k posteli a vezmě mě za ruku.
,,Ty jsi se probudila... žiješ..já.. myslel jsem, že.." Zadrhává se a vypadá, že nemůže najít slova.
,,Jsem v pořádku" Řeknu mu a položím svou ruku na tu jeho. On mi položí svoje dlaně na mou tvář. Ve své tváři má výraz, který se u něj často nevídá. Výraz plný citů. Potom, ale opět nahodí svou chladnou masku.
,,Můžeš mi ksakru vysvětlit, proč jsi to udělala?! Myslel jsem, že.." Na konci věty se mu zlomí hlas. Sama vlastně nevím, proč jsem to udělala. Nebo to možná vím, ale nechci si to přiznat.
,,Prostě jsem tě nemohla nechat umřít" Odpovídám mu a on mě propaluje tím svým tmavým pohledem. Přibližuje se ke mně a já se pokusím naklonit k jeho rtům, když v tom ucítím prudkou bolest v rameni. Zasténám bolestí a lehám si zpět do peřin.
,,Co se děje?" Ptá se rychle Justin. Kývnu směrem k ramenu.
,,Bolí to hodně?" Ptá se starostlivým tónem plným něhy. Raději mu neodpovím, protože to bolí jako čert. On se najednou prudce zvedne.
,,Až toho zmetka moji muži najdou, osobně ho stáhnu z kůže" Křičí Justin a přechází naštvaně po místnosti. O kom to mluví?
,,Mluvíš o svém otci? On žije?" Ptám se ho. Zamračí se.
,,Není to můj otec. Když tě střelil všichni mu přestali věnovat pozornost a on utekl do lesů. Ale neboj. Moji muži ho do pár dnů najdou. Nemá sebou žádne zásoby a ani žádné své muže.Měl by se modlit, aby v těch lesích zemřel, protože to co ho tady čeká si nedokáže představit ani v těch nejhorších snech." Říká Justin strašidelným hlasem. Chvilku mi bylo vůdce i docela líto, protože vím, co Justin dovede, pak si, ale vzpomenu na svoje rameno a veškerá lítost mě opustí. Někdo zaklepe na dveře.
,,To bude doktor" Říká Justin.Přechází ke dveřím. Dovnitř vyjde postarší muž.
,,Nechám vás tu o samotě" Řekne Justin a odejde.
,, Koukám, že už jste se probudila. Já jsem Edward" Představí se mi doktor. Má hluboký a uklidňující hlas. Nemůžu se zbavit pocitu, že už jsem ho někde slyšela. A pak si vzpomenu. V tom mém snu! Mohla by to být realita? Ne, jsem si jistá, že to byl jen sen. Přeci jenom někdo tak krutý jako Justin, nemůže cítit něco takového jako je láska. Z mě neznámého důvodu je mnou poblázený, ale láska? Netuším jestli vůbec ví, co to láska je. Edward mi odkryje rameno, sundá obvaz a já už teď vídím, že mi zůstane po kulce jizva. Vymění mi obvaz a znovu rameno zaváže.
,,Vypadá to, že z toho nejhoršího jste venku slečno" Říká mi Edward.
,,Víte má vás velmi rád" Řekne najednou Edward, mezitím co mi zavazuje rameno.
,,Koho myslíte? Justina? Ten skutečně nemá rád nikoho" Říkám mu.
,,Nebyl bych si tím tak jistý slečno. Za tu dobu, co jste spala se od vás nehnul ani na krok." Říká.
,,Edwarde, jak dlouho jsem spala?" Ptám se ho.
,,Tři dny" Odpovídá mi. Tři dny? Justin tu seděl tři dny? Už chápu proč měl takové kruhy pod očima. Vsadím se, že nespal.
,, Děkuju za všechno doktore" Říkám Edwardovi, když se chystá odejít.
,,Je to má práce. A taky pomohlo to, že mi jistý mladík vyhrožoval všemi druhy smrti, pokud vás nezachráním" Dořekne a usměje se. Po chvilce se a něj usměju zpátky.
,,Jo, to je celý Justin" Řeknu a on odejde.
Po zbytek týdne jsem Justina ani jednou neviděla. Myslela jsem, že se mi vyhýbá, ale nevěděla jsem proč. Chtěla jsem se zvednout a zajít za ním, ale Edward mi to povolil až po týdnu ležení. Když už jsem konečně stála před jeho dveřmi nebyla jsem si jistá, co říct. Toužila jsem se ho zeptat na můj sen, ale opravdu jsem nevěděla jak. Sebrala jsem odvahu a lehce zaklepala na dveře. Nic. Už jsem se chtěla otočit a vzdát to, když v tom se dveře otevřeli. Stál tam Justin s rozcuchanými vlasy a bez trička. No super, to mi pomůže zachovat chladnou hlavu. Podle jeho výrazu soudím, že spal.
,,Katherine? Co tu děláš?" Ptá se mě.
,,Chci s tebou mluvit" Říkám mu a doufám, že můj hlas zní vyrovnaně. Zamračí se, ale otevře mi dveře. Když vcházím do pokoje vidím, že se tu nic nezměnilo.
,,O čem jsi chtěla mluvit?" Ozve se za mnou chraplavý hlas Justina.
,, Proč se mi vyhýbáš?" Rozhodnu se ho zeptat bez zbytečného okecávání. Překvapeně na mě zírá. Zřejmě vymýšlí nějakou výmluvu, ale po chvíli to vzdá.
,,Ptáš se mně proč se ti vyhýbám? Protože se bojím. Dobře? Bojím se mých citů k tobě." Říká mi naštvaně.
,,Co tím myslíš? " Ptám se opatrně. Zadívá se mi přímmo do očí.
,, Víš, když jsi přede mě skočila, bylo to jako by se mi zastavil celý svět. Nic jiného neexistovalo. Jediné na co jsem mohl myslet bylo to, že pokud tě ztratím už pro mě no tomhle světě nic nezbyde. Vím, že je to sobecké tě tu takhle držet, ale já si bez tebe nedokážu představit život. Ničí mě to zevnitř. Nedokážu tě nechat jít, ale zároven nedokážu snést pocit, že mě nenávidíš Nedokážu to snést, protože.." Uprostřed věty se zastaví.
,, Protože?" Ptám se opatrně. Zhluboka se nadechne a pak to vysloví.
,,Protože tě miluju Katherine"
Zase se omlouvám, že je to tak pozdě,ale vůbec nestíhám.Příští týden toho mám zase ještě hodně, ale potom už budu pravidelně přidávat. Jinak zase děkuju za zprávy, vote a krásné komentáře.❤❤
-A
