Miluju tě. Ta dvě slova mi zní v hlavě pořád dokola mezitím, co na Justina vyjeveně zírám. Miluje mě? Ne, to není možné. Nemůže mě milovat. Někdo jako on toho totiž není schopný. Uvědomím si, že na něj stále zírám.
,, Já nevím, co říct " Vypadne ze mě po chvíli. A je to pravda. Opravdu nevím, co říct. Vlastně, co čekal, že řeknu ? Že se mu vrhnu kolem krku a zapomenu na všechno, co udělal ? To mě potom moc dobře nezná. Vidím jak se jeho něžný pohled mění na zklamaný.
,, Nevíš, co říct nebo to prostě jenom říct nechceš? " Ptá se mě Justin. Možná má pravdu. Najednou se mu výraz změní na zamračený.
,, Co jsem si proboha myslel? Samozřejmě, že bys mě nemohla milovat. Jak by někdo jako ty mohl něco cítit něco k monstru jako jsem já? " Křičí Justin a nevím jestli vypadá více naštvaně nebo zoufale. Najednou zase klesá na kolena.
,, Běž pryč " Šeptne a já tomu nemůžu uvěřit. Chce abych odešla? Ikdyž jsem rozumněla tomu, co řekl nemůžu svoje nohy donutit k pohybu.
,, Slyšíš? Běž pryč! " Zakřičí Justin tak silně až nadskočím. Přinutím svoje nohy k pohybu a vydávám se ke dveřím. Otevírám a naposledy se podívám na Justina, který stále klečí na zemi. Věnuju mu ten poslední pohled a zavírám dveře. S rukou stále položenou na klice přemýšlím, co se to vlastně právě stalo. Cuknu sebou, když se z pokoje ozve hlasitá rána a zvuk rozbíjejícího se skla. Pouštím kliku a chci odejít, ale nějaký neznámý pocit mi to nedovolý. Povzdechnu si a vracím se zpět do Justinovy ložnice. Je neuvěřitelné, co tu Justinův hněv za tu chvilku stihl udělat. Vidím převrácený stůl a rozbité sklo. Justin sedí na posteli s hlavou v dlaních zády ke mně. Neotočí se, ale jsem si jistá, že o mně ví.
,, Neslyšela si mě? Říkal jsem ať jdeš pryč " Řekne mi. Ignoruju jeho nepříjemný tón a jdu k němu. Chvilku mi to trvá, jelikož musím překračovat rozbité sklo. Dojdu k posteli a sednu si vedle Justina. Natáhnu ruku a položím mu ji na zadá. Na můj dotyk zareaguje cuknutím než se uvolní.
,, Nechci, abys tu zůstávala z lítosti" Promluví najednou Justin.
,, Nejsem tu proto, že je mi tě líto. Jsem tu protože..." Nechám tu větu nedokončenou, protože vlastně sama nevím, co tu dělám.
,, Nevím, proč tu jsem. Nevím, co k tobě vlastně cítím"
,, Kdy to budeš vědět? "Zeptá se na jedinou otázku, na kterou opravdu nechci odpovídat.
,, Zítra možná? " Odpovídám mu nejistě. Překvapeně se na mě kouká.
,, Takže je tu šance, že bys ke mně možná mohla něco cítit? " Zeptá se s hlasem plným naděje.
,,Vždy je tu naděje" Odpovídám mu, ikdyž si tím nejsem vůbec jistá. Usměje se. Zvednu se z postele a chystám se odejít, ale jeho ruka mi v tom zabrání.
,, Počkej.... Zůstaň tu" Řekne Justin.
,, Já nevím.." Nejistě mu odpovídám.
,, Prosím. Vím, že potřebuješ přemýšlet, ale já pořebuju tebe." Prosí mě a já po té poslední větě prostě nemůžu říct ne. Proto lehce kývnu hlavou. Usměje se a odchází do koupelny.
,, Jestli chceš vem si nějaké moje tričko.." Řekne mi než se za ním zabouchnou dveře. Chvilku ještě sedím na posteli a zpracovávám, co se dneska všechno stalo, než přejdu ke skříni a vezmu si jedno Justinovo tričko. Voní po vanilce přesně jako on. Vlezu si pod deku a zhasnu světla. Zanedlouho se postel prohne pod Justinovo váhou. Cítím, jak mi z tváře odhrnul pramínek vlasů.
,, Děkuju, žes tu zůstala" Jsou poslední slova, která slyším než upadám do spánku.
Probudím se zmatená než si uvědomím, že jsem u Justina. Vlastně přesněji na Justinovo hrudi. Je ještě noc, takže nic nevidím, ale cítím jeho paže obmotané kolem mě. Pokouším se znovu usnout, ale nedaří se mi to. V mojí hlavě je právě teď až moc myšlenek a Justinova vůně a přítomnost tomu moc nepomáhají. Proto se rozhodnu jít se trochu projít. Vymotám se z Justinovo sevření a doufám, že se neprobudí. Naštěstí ne. Otevírám dveře od pokoje, kde stojí strážný, který ovšem vypadá, že spí. Potichu kolem něj projdu a pokračuju dál chodbou zámku. Cestou míjím spoustu stráží. Většina na mě kývne nebo se ukloní. Když přicházím ke vchodu na zahradu jeden strážný mi zatarasí cestu.
,, Chci se jít projít na zahradu" Říkám mu a doufám, že s tím nebude mít problém.
,, Pán o tom ví? " Ptá se nepříjemným hlasem.
,, Ano" Zalžu. Podezřívavě se na mě podívá, ale pustí mě. Vcházím do zahrady a zatřesu se zimou protože je dost chladno. Sednu si na jednu z laviček a snažím se vyznat jak ve svém srdci tak i hlavě. Za mnou se ozve nějaký zvuk a já se otočím. Nic. Asi jsem už prostě paranoidní. Otáčím se zpátky, když v tom mi někdo zacpe pusu rukou. Snažím se popadnout dech, ale nedaří se mi to. Bráním se, ale útočník má až příliš vělkou sílu. Pomalu,ale jistě mi docházejí síly. Cítím, jak upadám do bezvědomí.
Když se probouzím, je stále noc. Nejsem, ale v královské posteli ani zahradě. Podle stromů a vůně jsem si jistá, že jsem hluboko v lese. Je tu zapálený oheň vedle kterého někdo sedí. Když dotyčný zvedne hlavu, zalapám po dechu šokem.
,, Tylere? "
Ou, Tyler is back! A se vší parádou. No každopádně ještě tím vším zamíchá. Já je prostě nemůžu nechat v klidu😂😂 Ve středu očekávejte další část, jelikož mám pro vás na prvního máje nachystanou specialní část a bez té před ní to nejde. Můžete hádat o co v ní půjde. Kdo to uhodne, má u ní věnování. 😂Mimochodem zase děkuju za komentáře a vote.❤❤
-A
