,,Ty.... Ty jsi Justinův bratr, že ano?" Zeptám se, i když pochybuji o záporné odpovědi. Rozhodně jsem, ale nečekala tohle.
,,On není můj bratr! Nikdy nebyl!" Rozkřičí se po celé místnosti.
,,Dobře, dobře" Řeknu a zvednu ruce na znamení, že se vzdávám. Jak to, že ho dokázala naštvat jenom jediná věta?
,,Ale jsi to ty, že? Ty jsi Aeron?" Zeptám se znovu opatrně. Jen kývne hlavou, což mi přijde jako dost jasná odpověď.
,,Neuraz se, ale jak to, že žiješ?" Ptám se ho, když se potom jeho výbuchu vzpamatuju. Jak může být naživu? Justi ho přece viděl umírat.
,,To je hodně dlouhý příběh." Odpoví mi.
,,Ehm já mám dost času" Říkám, i když to asi není moc pravda.
,, Nevím, co všechno ti o mně Justin říkal, takže začnu od začátku. Když jsme byli malí, náš otec no, nikdy se k Justinovi nechoval moc hezky. Ale to už asi víš. Snažil jsem se to zastavit, prosil jsem otce, schovával Justina, ale málokdy to pomohlo. Nevím, kdy, ale Justin mě začal nenávidět. Viděl jsem mu to na očích. Záviděl mi. Všechno. Ne, že bych se mu divil. Neměl žádný nárok na trůn, vlastně nárok na nic a otec mu to pořád předhazoval. Ačkoli vypadáme tak podobně, já jsem byl u všech vždy oblíbenější. U otce, matky, všech. Jednou jsme si šli hrát do lesa. Říkal jsem mu, že je to nebezpečné. Neposlouchal mě. Pak nás napadl ten medvěd. Justin se schoval na strom, já jsem ale takové štěstí neměl. Křičel jsem na něj at mi pomůže. Ale on tam jen seděl a koukal. V tu chvíli mi to došlo. On chtěl, aby se to stalo. Chtěl mě zabít."
,, On ti nechtěl ublížit!" Musím se do toho vložit.
,,Tak to nebylo. Byla to nehoda! Možná kdybyste tam nechodili... Byl jsi starší mohl jsi tomu zabránit! Justin nic neudělal, možná to byla prostě jenom tvoje vi-„ Rozkřičím se na něj, ale než to stihnu doříct, něco mě prudce a než si tu stihnu pořádně uvědomit, jsem natlačená na zdi a on se na mě kouká rozzlobeným pohledem, který tak dobře znám od Justina.
,,Už nikdy, nikdy, neříkej, že to byla moje vina. Rozumíš?" Řekne strašidelně tichým hlasem. Přikývnu, protože jsem tak nějak ztratila hlas. Chvilku si hledíme do očí než mně konečně pouští. Sedám si zpět na postel a čekám až bude pokračovat. Nakonec se znovu ozve.
,, Ten medvěd mě odtáhl do lesa. Nevím, proč mě nakonec nechal. Možná si myslel, že jsem už mrtvý. Koneckonců já si myslel to samé. Vlastně jsem doufal, že jsem mrtvý. Ta bolest.. neumíš si to představit." Říká a na konci se mu zlomí hlas a mně ho je v tu chvíli strašně líto.
,,Byla možná větší ne ta psychická. Když jsem, ale stále dýchal, věděl jsem, že neumírám. Alespoň zatím ne. Věděl jsem, že takhle se do zámku vrátit nemůžu. Justin by to nevzdal. Už tak jsem byl skoro mrtvý, nebyl by to pro něj problém dorazit mě. Možná by to za něj udělal otec. Znetvořeného syna by nechtěl. Nevím jak, ale nakonec se mi povedlo doplazit se k potoku. Nevím, kam mě zavezl, ale našli mě lidé a k mému překvapení mě vyléčili. Znáš je asi jako povstalce. Moje léčení trvalo dlouho a bylo velmi... bolestivé. Nakonec se to vyléčilo. Zůstaly mi, ale jizvy." Povídá dál a vidím v jeho tváři bolest.
,,Viděl jsem jeho korunovaci. Viděl jsem ten jeho vítězný výraz, když mu na hlavu nasadili korunu. Sebral mi všechno. Korunu, vzhled, sílu, tuhle zemi a skoro i život. Vzal mi všechno a já teď vezmu všechno jemu" Dopoví. Chci se zeptat, co tím myslí, ale umlčí mě pouhým zvednutím ruky.
,,Víš trvalo to dlouho. Není to lehké dostat se ke králi, pořád má kolem stráže. Já, ale věděl o něčem o čem nikdo jiný. V jeho pokoji je tajný východ. Vede hluboko pod zem a končí v lesích. Poslouchal jsem, každý den, jeho vlády o čem mluví v zámku a i jeho soukromé porady. Nikdy jsem na něj nezaútočil. Kdybych ho zabil, hned by hledali vraha a kdybych se jen tak objevil bylo by to příliš podezřelé. Proto jsem čekal. Už jsem to začínal vzdávat, když jsem uslyšel, něco možná pro ostatní nezajímavé. Zmínil se- jen slovem- o nějaké dívce. Chápej, můj bratr o ženách nikdy nemluvil. Měl jich tam tolik- a věř mi, že bys nechtěla vědět, co všechno se tam dělo- ale nikdy o žádné nemluvil a ještě s takovým zájmem. Rozhodl jsem se, že se na tebe zajedu podívat. Byla jsi skutečně dechberoucně krásná, nic jiného bych ani nečekal, ale objevil jsem i něco jiného. Čistě náhodou- svého dalšího bratra Tylera. Neodvážil jsem se ho kontaktovat- stejně by mi nevěřil. Rok jsem čekal a pak nastal den vybírání. Byl jsem zvědavý, co uděláš. A ty jsi skutečně chtěla utéct. Trochu jsem ti pomohl, protože mi přišlo zábavné, že jediná dívka, kterou můj bratr skutečně chtěl, nechce jeho. Odstranil jsem stráže, co byly u vás v ulici. Nečekal jsem, že se vám povede utíkat tak dlouho. Co jsem ovšem nečekal vůbec, byla ta jeho posedlost tebou. Jako by byl šílený. Pak tě ale konečně našel. Předpokládal jsem, že budeš jen chvilkové rozptýlení, ale ono ne. Začal jsem ti tedy věnovat větší pozornost. Sledoval jsem tě. Přišla si mi jako naprosto normální dívka. A pak jsi utekla! Ale ještě před tím jsi se stavila pro mého druhého bratra. Chytili tě- nic jiného by se ani nedalo čekat, myslel jsem, že jsi hloupá. On zuřil- za to jsi měla moje sympatie. Ale ty jsi na něj začala křičet- jako každopádně máš ve zvyku. A řekla jsi, že jsi to udělal z čisté rebelie. To se mi líbilo. Musím bohužel přiznat, že jemu taky. A pak se to stalo- on se do tebe zamiloval! V něco takového jsem ani nemohl doufat. Ale ty jsi jeho city neopětovala. Viděl, jsem jak moc ho to bolí a neumíš si představit ten pocit. Do celého tohohle se zapletl můj otec, ale nakonec to dopadlo dobře. Zjistil jsem, co pro něj znamenáš. Skutečně by pro tebe obětoval život. Potom stačilo jen trochu pomoct vašemu útěku a bylo to. Pak se ale stalo něco, co do mých plánů nezapadalo. Tyler. Musím uznat, že to bylo skvěle vymyšlené, ale nechtěl jsem, abys se vzdálila od Justina. Všechno se zkomplikovalo. A pak jsi mi to usnadnila! Ty jsi si ho dokonce sama vybrala. Mezitím, co jste vy dva jakožto nový zamilovaný pár, jeli zpět, já vyhledal Tylera. Nevěřil mi, že Justina miluješ taky. Pořád opakoval, že to není možné, určitě ji k tomu donutil. Vzal jsem ho tedy chodbou sebou. Neumíš si představit jakou nenávist k Justinovi cítil. Možná se to i mohlo vyrovnat té moji. Musím uznat, že i ve mně to vzbudilo lehký osten závisti. Můj bratr měl všechno: Korunu, moc a ted ještě k tomu nejkrásnější dívku, kterou jsem, kdy viděl a která jeho lásku opětovala. Tyler zuřil. Ještě v ten den jsem mu předal velení. Přece jenom jsem se chtěl držet v pozadí. Předal jsem informaci, kterou jsem dávno věděl, že zámek bude málo hlídaný. Hned ráno jsme zahájili útok
. To, co jsem chtěl nejvíc jsme, ale nezískali- tebe. Nakonec vyšel nouzový plán. Schovali jsme pár lidí v Justinově pokoji a pak už jenom stačilo, aby to vypadalo, že je mrtvý. Nemuseli jsme ho doopravdy zabíjet. Ten idiot Tyler trval na tom, že ho zabije on. Naštěstí, to nahrávalo mému plánu. Věděli jsme, že přijdeš pro jeho tělo. Ty jsi to ale ještě usnadnila. Zůstala jsi sama v jeho pokoji. No a pak už bylo všechno připravené. Ty jsi měla najít Justina, mezitím co já předal Anonymní tip armádě. Tyler měl zabít Justina před tvýma očima, což samozřejmě nevěděl. Pak bych já, jakožto hrdina zabil Tylera spolu s otcem, armáda by zničila povstalce a já bych se stal králem a ty vděčná za pomstu Justina, by jsi nakonec zůstala se mnou. Byl to skvělý plán. Dokud to ten patlal Tyler nepokazil. Měl jsem vědět, že nemá na to, zabít ho." Dokončí svůj příběh a já jsem šokovaná z takového množství informací. Celou dobu to byl on.
,,Tvůj plán nevyšel! Tak co po mně chceš?!'' Ptám se, když konečně nejdu svůj hlas.
,,Copak to nechápeš? Chci tebe. Chci korunu. Mám nový plán. Není sice tak dobrý jako, ten předchozí, ale bude muset stačit. Když jsem kontroloval tvůj stav- ten výbuch tě totiž málem zabil, uvědomil, že cesta k němu musí vést přes tebe. Jednou jsem se věnoval své poslední dobou oblíbené zábavě a to pozorování tě ve spánku. Ale ty jsi se probudila. Myslel jsem, že můj plán je v koncích, ale ty jsi mě nepoznala, dokonce jsi mě políbila. A když jsi to udělala, věděl jsem, že chci abys byla moje a nemůžu už čekat. Nechal jsem ti zprávu- máme s Justinem téměř totožný rukopis. Potom jsem ale nechal zprávu i pro Justina. At jsi pro tebe přijde, jestli má odvahu. Určitě si myslí, že mu to poslal můj ubohý otec nebo Tyler. Přijde sem, já zabiju jeho, Tylera a nakonec i otce. Vyjdu ven, zdrcený tím, co se stalo, s historkou, že mě tu celou dobou věznil otec, aby nikdo neviděl můj znetvořený obličej. Nemohl jsem ohledně smrti mého bratra nic dělat, ale pomstil jsem ji. A ty to všechno potvrdíš." Dořekne s širokým úsměvem na tváři a mě to v tu chvíli dojde. Je šílený.
,,Nikdy nic takového nepotvrdím!" Zakřičím na něj. On se ke mně přiblíží a vezme můj obličej do rukou.
,,Ale potvrdíš. Pokud tedy nechceš umřít s nimi. Byla by to, ale hrozná škoda." Mrkne ne mě a já se na něj jen zhnuseně podívám.
,,Určitě si to rozmyslíš. Mohla by jsi být moje královna" Říká mi.
,,Nikdy bych s tebou nemohla být" Odpovím mu.
,,Ale ano. Zařídím, abys se na mě dívala stejně jako na něj, i kdybych tě měl držet zavřenou napořád" Řekne tiše a v očích má ten šílený lesk. Nakloní se a dá mi pusu na čelo.
,,Dobrou noc Katherine"
Here we go!😂 tohle je oficiálně nejdelší,nejsložitější část ever😂 Snad jste se v tom nestratili. Doufám, ze mi napíšete nějaký hezky komentář, protože jsem se a tím srala fakt dlouho😂😂😂😂❤️
-A
