"Já .. já nevím jestli jsem připravený ti to říct.Nikomu jinému jsem to nikdy neřekl.Ani nevím, kde začít" Říká mi Justin stále klečící na podlaze.
"Začni od začátku" Poradím mu.Zhluboka se nadechne.
"Jsi si jistá,že to doopravdy chceš slyšet?" Ptá se mě nejistě.Přikývnu.
"Jsem si jistá" Odpovídám mu.Zavírá oči a vypadá,že přemýšlí.Když je otevře,pomalu začíná mluvit.
"Málokdo ví,že nejsem jedináček.Měl jsem staršího bratra.Jmenoval se Aeron.On byl úžasný. Následník trůnu.Rodiče ho zbožňovali.Obvzláště náš otec. U mě to bylo naopak.Nenáviděl mě a to doslova. Nikdy jsem se neměl narodit.Byl jsem chyba.Pokud si mě nevšímal byl to šťastný den.Těch,ale bylo málo.
FLASHBACK
U velkého,luxusně vypadajícího stolu sedí rodina.Služebnictvo jim právě přináší tácy s jídlem.U stolu sedí muž s tmavými vlasy občas protkané šedinami ze stresu,který jako panovník zažívá.Vedle něj sedí krásná žena se světlými vlasy a modrýma očima.Naproti nim sedí dva malý kluci,kteří by klidně mohli být dvojčata nebýt modrých očí jednoho z nich.Mladšímu z nich je okolo deseti let,zatímco staršímu okolo dvanácti.Byli by krásná rodina až na to napětí a ticho.Jakmile se za posledním sloužícím zavřou dveře,muž promluví.
"Takže...,může mi někdo z vás vysvětlit proč má můj nejlepší kůň zlomenou nohu?" Ptá se jich klidným,ale strašidelným hlasem.Oba kluci se na sebe podívají a pochopí,že byli přistiženi.
"Nemáš mi k tomu,co říct Justine?" Ptá se muž mladšího syna.
"Ne otče" Odpovídá mu hoch,ikdyž ví,že to byl on,kdo jel na otcově koni a zlomil mu nohu.
"Ne? Takže si to nebyl ty, koho sloužící viděli jet na něm dnes ráno?" Ptá se stále klidně a zapaluje si u toho doutník.
"Otče on za nic nemůže.Byl to můj nápad" Říká rychle modrooký kluk.
"Ty mlč Aerone.Na nic jsem se tě neptal" Říká přísně svému staršímu synovi.
"A co se týče tebe" říká obracející se zpět k Justinovi " Jsi synem krále této země a nemáš odvahu se přiznat ke svým činům? A ještě k tomu využíváš bratra k tomu,aby bral vinu a následky na sebe?"Muž už zvedá hlas.Malý hoch hledá jakoukoliv podporu u matky,ta ale nepřichází.
"Aerone běž ven.Hned" Přikáže muž.Hoch se ani přes veškerý strach z otce ani nehne z místa.Muž luskne a do jídelny vchází stráže.Vezmou modrookého kluka každý z jedné strany za paži a odvádějí ho pryč.Poslední,co vidí než se za ním zavřou dveře je jak se otcův stále hořící doutník střetává s Justinou dětskou pokožkou se slovy " Myslel jsem,že jsem tě vychoval lépe". Dveře se zavřou a dál už je jen slyšet Justinův pláč a křik.
END OF FLASHBACK
"Panebože" Říkám,protože jiná reakce mě nenapadá.Tohle mu dělal jeho vlastní otec?
"A tvá matka nikdy nic neudělala?" Ptám se ho.Co to je za matku? Jen se na mě smutně usměje.
"Vždy jen přihlížela a mlčela.Nikdy se ho nepokusila zastavit.Nikdy neřekla ani slovo" Při posledních slovech se mu zlomí hlas.
"Ale můj bratr...,vždy se mě zastával.Otec to málokdy dělal před ním.Pokud tam,ale bratr nebyl, vždy využil příležitosti. Vždy,když mě otec zbil tak přišel a rozesmál mě.A já..,já jsem ho zklamal." Říká mi.
"Co tím myslíš?" Ptám se opatrně.
"Jednou jsme se tajně proplížili do lesa.Bylo mi dvanáct a bratrovi čtrnáct.Šli jsme tam a hráli si.Asi jsme šli moc hluboko do lesa nebo jsme prostě jen měli smůlu.Tak či tak,byl tam medvěd.Můj bratr na mě zakřičel ať vylezu na strom.Poslechl jsem ho.Nechal mě jít jako prvního.Když jsem už byl nahoře podal jsem mu ruku,aby se tam dostal taky.Ten medvěd ho chytil za nohu.Držel jsem ho za ruku,ale nemohl jsem ho udržet.Ten medvěd ho zabil a já se celou dobu musel koukat.Nemohl jsem mu pomoct.Bál jsem se tak moc,že jsem se nemohl ani pohnout.Nechal jsem mého bratra zemřít" Dořekne to a v jeho očích vidím slzy.Vstanu z postele a kleknu si před něj.
"Byl jsi malý kluk beze zbraní.Nemohl jsi svému bratrovi pomoct.Kdyby si slezl dolů nechal by ses akorát zabít taky" Říkám mu a snažím se ho tím utěšit.Podívá se mi do očí.
"Možná by to tak bylo lepší.Kdybych tam umřel.Nezpůsobil bych ti tohle" Říká mi tónem ze kterého mrazí.Vezmu jeho tvář do dlaní.
"To není pravda. Možná si mě a spoustě lidem udělal strašné věci,ale tohle bys něměl říkat.Zasloužíš si žít" Říkám mu a stále držím jeho tváře v mých dlaních.
"Tohle je jeden z mála démonů z mé minulosti.Pochybuju,že až je poznáš všechny budeš říkat to samé." Odpovídá mi a dává ruce na ty mé.Možná měl pravdu.Ale já byla rozhodnutá poznat a dát dohromady všechny kousky tohohle zlomeného kluka.
Vím,že není pátek,ale rozhodla jsem se vám na toho valentýna udělat radost😊😊.(Je sice asi hodinu po něm,ale to nevadí.😂)Takže jste se dozvěděli něco z Justinovi minulosti!Doufám,že se vám část líbila a budou u ní tak skvělé komentáře jako minule.❤
PS:flasback je vzpomínka z minulosti, kdyby někdo nevěděl.
-A
