,, Tylere? " To se mi snad musí jenom zdát. Párkrát zamrkám jestli to není sen, ale není. Naproti mně sedí a usmívá se, můj nejlepší přítel, u kterého jsem si myslela, že už ho nikdy neuvidím.
,, Tylere! " Zvolám a rychle ho běžím obejmout. Slyším, jak se zasměje a objetí mi rychle vrací. Když se konečně dopřivítáme, pořádně si Tylera prohlédnu. Vypadá dobře a já ho po dlouhé době vidím, jak se usmívá.
,,Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím " Říkám a přistihnu se, že se taky zeširoka usmívám.
,, Já jsem o tom, že tě znovu uvidím nepochyboval ani na sekundu. Mimochodem Promiň za to dušení, ale bylo to nutný " Říká mi a chce mě znovu obejmou, jenomže jeho slova mě přivedou zpět do reality, protože si uvědomím, co se stalo. Prudce ho od sebe odstrčím.
,, Cos to proboha udělal Tylere? Musíme se okamžitě vrátit zpátky" Říkám mu.
,, Nemusíme" Řekne s lehkým úsměvem. Jemu to přijde vtipný?
,, To teda musíme Tylere. Udělala jsem dohodu. Tvůj život za můj. Pamatuješ? " Říkám, ale jeho úsměv se ještě zvětšil.
,, Moc dobře si to pamatuju. Mohla bys mi prosím říct, jak přesně zní ta dohoda? " Ptá se mě a já začínám mít pocit, že ví něco, co já ne.
,, Pokud ho opustím, najde tě a zabije. Žádný háček v tom není Tylere " Říkám mu.
,, A v tom se právě pleteš. Protože pokud vím, vaše dohoda se vztahovala na to jestli utečeš nebo se pokusíš utéct. O tom jestli tě někdo unese nepadlo ani slovo nemyslíš? Takže pokud jde o tvůj slib, tak ten zůstane neporušen" Když tohle dořekne nezbyde mi nic jiného než na něj šokovaně zírat. On v tom vážně našel skulinku? Ten kluk se mi snad zdá.
,, Něž začneš znovu protestovat, tak mě nejdřív nech představit ti můj plán. Budeme žít v lesích naprosto svobodní jako jsme vždycky chtěli. To co si neobstaráme v lese, nám sežene jeden přítel se kterým jsem to domluvil. Možná po čase budeme moci navštívit tvoje rodiče " Když zmíní mou rodinu, tak mě píchne u srdce. Neviděla jsem je tak dlouho. Přesto je ve mně nejistota.
,, Co pak to nechápeš Tylere? On se nezastaví před ničím, jen aby mě našel. " Když to dořeknu Tyler ke mně přejde a vezme můj obličej do dlaní, čímž mi tak moc připomene Justina.
,, Katherine on už tě nikdy nenajde. Ani jednoho nás" Říká mi uklidňujícím tónem.
,, Měla by ses jít vyspat. Čeká nás dlouhá cesta" Ještě mi řekne než uhasí oheň a lehá si. Po chvilce zpracovávání toho, co se právě stalo si lehám také. Pravděpodobně bych měla být šťastná. Tak proč se mi slova "už tě nikdy nenajde" tak zabodávaly do mého srdce?
Hned po prvních slunečních paprscích vyrážíme s Tylerem na cestu. Procházíme lesem, kde je úžasné ticho a jediné, co ho občas přeruší jsou Tylerovy tipy. Všechno vypadá stejně jako kdysi. Ale není to stejné. Já nejsem stejná. On mě změnil. Nejsem ta stejná holka, co se vydala na bláznivé dobrodružství se svým nejlepším přítelem. Už se nedokážu smát Tylerovým žertíkům, protože si u nich vždy představím Justinovu vážnost. Nedokážu se s Tylerem usmívat, protože hned porovnávám jeho úsměv s tím Justinovo. A ačkoli se stále snažím to popřít, pomalu mi dochází, že k Justinovi cítím něco úplně jiného něž nenávist. Vzpomínám na všechny ty momenty s ním. Jak mi říkal, že jsem krásná. Jakým způsobem se na mě díval. Jeho důvěru, co ve mě vložil, když mi řekl o své minulosti. Na to, jak mi vyprávěl o květinách a pak mi je nosil. Na to jak poslouchal každé moje slovo. Na to jak upřímné byly jeho oči, když mi řekl, co ke mně cítí. Chuť jeho rtů. To jak se bez váhání obětoval a nechal chytit, jen proto aby zachránil mě. Najednou mi něco dojde a musím se zastavit, abych to vydýchala. On mě miluje. Ta myšlenka přišla, jako blesk z čistého nebe, ale já jsem si tím najednou byla naprosto jistá. Miluje mě. Nevím jak je to možné nebo proč vlastně, ale je to tak. Až ted to vidím.
,, Katherine jsi v pořádku? " Uslyším Tylerův hlas, který mě vytrhne z přemýšlení.
,, V pohodě" Odpovím a chci pokračovat v chůzi, když v tom mě Tyler strhne za nejbližší strom. Chci se zeptat, co to dělá, ale on jen zvedne ruku a ukáže za strom. Opatrně se otočím a na levo vidím skupinku vojáků, kteří ale nevypadají, že by si nás všimli. ,,Co budeme dělat?" Naznačím Tylerovi pusou.
,, Půjdu zjistit kolik jich tu ještě je. Zůstaň tady" Odpovídá mi a potichu mizí mezi stromy. Věděla jsem, že mě Justin bude hledat. A jedna moje část ta větší doufá, že mě najde. A ta druhá to rázně odmítá, protože jakmile by našel mě tak i Tylera a to by znamenalo jeho smrt. Když se rozhoduji jestli se vojákům ukázat nebo ne, objeví se Tyler se zamračeným výrazem.
,, Celý les je obklíčený. Neproklouzneme jim" Sděluje mi a ta šílená část mě se zaraduje.
,, Ale ještě je tu jedna možnost" Říká nejistým tónem. Kývnu hlavou ať pokračuje.
,, Pamatuješ si na ten útes ze kterého minule skákali? " Hned pochopím, co tím myslí.
,, Ani náhodou" Rychle zamítnu jeho návrh.
,, Proč? Minule to vyšlo" Snaží se mě přesvědčit.
,, A taky nás minule chytili" Připomenu mu.
,, Tentokrát nás nechytí. Slibuju. Koukal jsem na mapu. Pokud poplaveme dál a na druhou stranu nemají šanci nás chytit." Kousnu se do rtu. Nevím jestli je to dobrý nápad.
,, No tak Katherine. Budeš mi ještě jednou věřit? " Zeptá se a natáhne k mně ruku. Ikdyž si tím nejsem vůbec jistá, vkládám svou ruku do té jeho a přikývnu.
,, Dobře až napočítám do tří, poběžíme tímhle směrem" zvedne ruku a ukáže do leva " budu tě držet a celou dobu tě povedu, dobře? " Řekne mi jeho plán a já kývnu.
,, To nemůže vyjít" Šeptám. On se na mě otočí s úsměvem.
,, Kdy nějaký náš plán opravdu vyjít mohl? " Odpovídá mi a začíná počítat.
,, Jedna"
,,Dva" Nadechnu se a vydechnu.
,,3. Běž! " Zakřičí a vybýháme ruku v ruce. Za námi slyším výkřiky. Běžím, co nejrychleji dokážu, ikdyž se cítím, jako kdyby mi měly vyskočit plíce. Za ten čas na zámku se moje kondička dost zhoršila. Konečně dorazíme k útesu.
,, Katherine" Ozve se mi za zády Justinův hlas. Zastavím se a pouštím Tylerovu ruku zatímco on běží k okraji. Stojím přesně uprostřed. Na jedné straně Justin a na druhé Tyler.
,, Katherine prosím" Prosí mě Justin a já vidím v jeho očích slzy.
,, Katherine na co čekáš? Poběž! " Zakřičí na mě z druhé strany Tyler. Myslím, že mě čeká ta nejtěžší volba v mém životě. Přesouvám pohled z jednoho na druhého. Pokud si vyberu Tylera a skočím, uvidím znovu svou rodinu a po pár letech skrývaní bude všechno jako dřív. Otázkou je chci, aby bylo všechno jako dřív? Nebo můžu udělat nejšílenější rozhodnutí svého života a možná být šťastnější něž kdykoli dřív.
,, Katherine prosím. Já už nemůžu žít bez tebe" Po této Justinově větě se rozhodnu. Zašeptám tiché promiň směrem k Tylerovi. Vidím jeho raněný pohled něž skočí dolů ze skály, zatímco já se rozebíhám do Justinovi náruče. A když mě pevně stiskne a políbí do vlasů, tak vím, že moje volba byla správná, a že ačkoli jsem si to nechtěla přiznat, jeho náruč je a byla místo kam jsem od začátku patřila.
No, vypadá to, že Katherine konečně dostala rozum. 😂😂Tuhle část věnuju Roussalia protože mě donutila.😂😂 Většina z vás trefila, co bude v příští části, ale první byla Barusqa14 . Takže příští část je tvoje a bude jak už jsem říkala na prvního máje, když už je ten lásky čas .😂😂❤ Tahle část je jinak zatím nejdelší a nejdřív. Tak mi k ní napiště nějaký názor a komentář, který mi vždy zvedne náladu. Slibuju, že další část bude taky dlouhá.
❤❤❤❤
-A
