Od naší malé procházky jsem se s Justinem neviděla.Byl to hrozný nezvyk říkat mu jménem.Vzpomínám si na jeho šok,když jsem ho oslovila Justine.Od té doby uběhlo už pět dní a on stále nepřišel.Knihy mi přinášeli sloužící, ale s nimi odteď i květiny.Nejčastěji to byly růže.Nechápala jsem jak proboha ví,že jsou to mé nejoblíbenější květiny,ale nezeptala jsem se.Bylo to od něj hezké,no pár růží a knih nemohlo vše napravit.Bude se muset snažit víc,abych alespoň na chvilku zapomněla na tolik dívek,co tu bylo přede mnou a co zažily.A to ani nepočítám stálé věznění Tylera.Neviděla jsem ho téměř měsíc a bála jsem se o něj.Víc jsem se,ale bála,co by mohl Justin udělat,kdybych se za Tylerem pokusila jít bez dovolení.Už jednou mi řekl,že neuposlechnutí nebude tolerovat.Z mých myšlenek mě vyruší klíč otáčející se v zámku.Vzhlédnu a uvidím Justina.Ignoruji poskočení srdce,která jsem měla,když jsem uviděla tvář Justina namísto sloužícího.Sedl si na židli vedle mé postele na které zrovna ležím,podepřel si bradu rukou a pozoroval mě jako bychom se neviděli rok místo pěti dnů.Přisune se ještě o kousek blíž a já jsem z toho zase nervózní.
"Vypadáš překvapeně,že mě vidíš"Zachraptí Justin.
"Nebyl si tu"Odpovím než se stihnu zastavit.
"Chyběl jsem ti?" Zeptá se a pousměje se. Rychle kroutím hlavou.
"Ne jak tě to proboha napadlo?"Řeknu,možná až příliš rychle.Doufám,že si toho nevšiml.
"A co si vlastně potřeboval?"Změním rychle téma.
,,Vlastně bych se o tobě rád něco dozvěděl"Řekne a mě tím překvapí."Můžu ti položit pár otázek?"Zeptá se mě.
"Dobře"Přikývnu nervózně.Začne mi pokládat otázky a já zjištuji,že si mi s ním úžasně povídá.Jeho otázky míří od mého dětství přes moji školu až k rodině.
,,Chybí ti?Tvá rodina?"Zeptá se mě s vážným pohledem.Chvilku přemýšlím o jeho otázce.
"Ano,ale není to tak hrozné.Tak trochu mě od mala připravovali na to,že se může v tomto světě stát vše.Nikdy jsme k sobě tak blízko." Pokýve hlavou.
"Tvoje oblíbená barva?"Střílí po mě další otázku.
"Bílá"Odpovím bez menšího rozmyslu.
"To k tobě sedí."Řekne.
"Jak to myslíš?!Zamračím se.
"Bílá je čistá"Řekne a pousměje se."Pro mě to bude vždycky jenom černá."A zamračí se.
"Tvoje nejoblíbenější květiny?"Změní rychle téma než se začnu ptát,co tím myslí.
"Myslím,že už si uhodl,že jsou to rudé růže.Ale.."Zdrhnu se.
"Pokračuj"Pobídne mě.
"Vždy jsem chtěla vidět tak rudou růži až by barvou připomínala černou."Kouká na mě a ptá se na další otázky.K večeru odchází a nechává mě přemyšlet nad vším.Nevím kolik hodin strávím přemýšlením nad Justinem.Proč se o mě tak zajímá?Nechápu to.Nechápu jeho chování.Nechápu proč je tak milý.Nechápu jeho.Najednou se ozve otevírání dveří.Je zpátky..?Ne je to jen služebná s velkou bílou krabicí.Položí ji na postel a odejde.Jdu ke krabici a otevřu ji.Na vrchu je jedna růže.Zalapám po dechu.Není obyčejná.Má tu nejtmavší rudou barvu jakou růže může mít.Hned pod ní jsou šaty stejné barvy s velkým výstřihem,který se knim hodí.Co tohle, ale má znamenat?Najednou se všimnu papírku připevněném k růži.
Vyzvednu tě v osm.Půjdeme na večeři.
PS:Vezmi si ty šaty.
-J
Je tam napsáno zdobným písmem.J?Justin,samozřejmě.Večeře?No musím uznat,že hlad jsem měla.Kouknu na hodiny.Je půl osmé.Rychle se běžím osprchovat a upravit.Po sprše si vysuším vlasy a obléknu šaty.Podívám se do zrcadla.Tmavé šaty s mými blonďatými vlasy vypadají dobře.Vypadám dobře?Panebože.Co.To.Dělám.Koukám se na sebe do zrcadla a přemítám jestli vypadám dobře na večeři s Justinem.Vzpamatuj se Katherine.Je pořád stejný.Je to jen nějaká jeho hra.Naposledy se kouknu do zrcadla, když uslyším zvuk dveří.Je přesně osm.Justin otevře dveře a podívá se na mě.Ztmavne mu pohled ze kterého mě pocit hladu opustil.Tohle bude ještě zajímavé.
Ou další část.Já vím,že to zase trvalo hrozně dlouho.Co na ní říkáte?Chyby opravím později.
-A
