Bratře ....
To slovo jako by neustále viselo ve vzduchu. V tmavé podzemní kobce po jeho vyslovení zavládlo naprosté ticho. Můj nejlepší přítel a bratr krále? Jak je tohle vůbec možné? Když se pozorněji podívám na Tylera, opravdu tam vidím podobné rysy. Oba jsou tmavší typy, mají stejné oříškové oči a podobnou postavu. Tady jejich podoba zcela končí. Když se podívám zpět na Justina, vidím jak se mu v očích i tváři, stále odráží šok.
,,Bratři?" Promluví Justin po tichu, které trvalo snad milion let.
,,Správný pojem by vlastně byl nevlastní bratři. Společnou máte jenom matku." Odpovídá znuděně Justinův otec.
,,Jak je tohle vůbec možné?" Ptá se Justin.
,, Vlastně je to možné docela snadno. Jednou při každoročním projíždením měst, které bylo mimochodem jako vždy nudné, jsem zahlédl v davu ženu, která vypadala, že by to mohla udělat o něco zábavnější. A taky, že jsem měl pravdu. Protože budme upřímní, tvoje matka v tomhle za moc nestála." Poznamená Justinův otec a já vidím jak se Justin napne. Položím mu ruku na rameno, protože se bojím, aby mu neublížili ještě víc.
,, Bohužel se o tom také dozvěděla, což byl nejspíš prvotní impulz k tomu, aby si také někoho našla. Tak si vzniknul ty. Další rok jsem zase jel na to nudné kontrolování všech měst. Bohužel, jsem tu ženu potkal zase. Musím přiznat, že jsem pro ni měl slabost. Tvoje matka, jak už ní bylo zvykem,zareagovala naprosto impulzivně a bez přemýšlení. Tentokrát to byl možná zahradník? Nedošlo jí ale, že si tentokrát vybrala špatné datum. A když zjistila, že je těhotná a já se mám vrátit domů, s tím, že to není moje dítě, zpanikařila. Potajmu porodila a dítě poslala do toho nejvzálenějšího města království, kde se ho někdo ujal. Už v životě ho neviděla." Dořekne celý příběh. Tylerovo rodiče.. vlastně celou dobu nebyli jeho rodičemi. I když mě zklamal ve všech ohledech, nemůžu si pomoc, ale je mi ho trochu líto. Když se na něj podívám, zjistím, že se nedívá na mě, ale na Justina. Vlastně ho skoro zabíjí pohledem.
,,No a nakonec jsme všichni skončili tady. Není to, ale náhoda? Takové malé rodinné setkání. A ještě ta atmosféra, kdy se dva bratři snaží navzájem zabít kvůli jedné pitomé holce." Říká otec.. no vlastně ani jenoho z nich. Vypadá, že si celou tuhle situaci neskutečně užívá. Já už ani nevnímám jeho urážky vůči mě.
,,On není můj bratr" Řekne útočně Tyler, přičemž zabíjí Justina pohledem.
,, Nemůžu nesouhlasit" Odpovídá stejným tónem Justin.
,,Podívejte se na sebe. Jako malé děti. Možná máte společného více než byste čekali. Synové sluhů a coury. Vy jste mi ale dvojka." Poznamená znovu ten starý idiot. Myslím, že jsem mu našla přezdívku. Po tom, co tohle vysloví,sebou Tyler škubne zatímco Justin vypadá, že po něm brzy skočí. Tyler se, ale z těchto ostrých slov brzy oklepe.
,,Teď už je to stejně všechno jedno. Všechno,co se mohlo stát, kdyby si matka nechala mě, si teď vezmu zpátky. Všechno, co kdy bylo, je i mělo být tvoje." Říká Tyler a přitom zavadí pohledem o mě.
,,Tylere, prosím, ať už chceš udělat cokoliv, nedělej to" Prosím ho. On se na mě, ale ani nepodívá, protože má oči jenom pro Justina. Najednou se zevnitř začnou ozývat hlasy a dovnitř vpadne skupina povstalců.
,,Pane našli nás... jsou tady. Královští vojáci" Říká jeden z nich.
,, Jak nás mohli najít?" Ptá se naštvaně Tyler. Já se podívám na Justina, který vypadá z téhle situace ještě zmateněji než já a nakonec na toho starého idiota, který vypadá, čím dál pobavěněji.
,,Netušíme pane. Ale průchod sem je malý a my jsme dostatečně opevnění. Jen tak se sem nedostanou. Potřebujeme ale vaše rozkazy." Říká povstalec.
,,Nemáš s tím něco společného?" Otočí se Tyler na toho starého idiota.
,,A jak asi, když jsem pořád zavřený tady, jako nějaké malé dětsko?" Odpovídá mu.
,, Fajn, jdeme. Jeho tady nechte a jinak pojdte za mnou." Říká Tyler. Oba povstalci mě vezmou každý z jedné strany. Snažím se bránit ze všech sil, protože vím, že tu Justina nemůžu nechat samotného v tomhle stavu.
,,Justine!" Křičím.
,,Katherine!" Křičí zpět a snaží se mě chytnout za ruku. Tyler k němu ale přistoupí a silně ho něčím praští do hlavy. Poslední, co vidím je jak se Justin sesune k zemi. Jdeme chodbou, které mi přijde stejná jako všechny ostaní.
,,Sežeňte všechny ať jdou okamžitě bránit průchod. Do deseti minut chci znát jejich počet, stav výzbroje a taky kolik potravin tu máme." Rozdává rozkazy Tyler.
,,Pane. A co máme udělat s ní?" Ptá se jeden z povstalců, co mě drží.
,,Vezměte ji ke mně do pokoje" Odvětí ledově Tyler, nez toho, aby se na mě podíval. Oba povstalci přikývnu a táhnou mě pryč od Tylera, ale hlavně Justina. Přes slzy už skoro ani nevidím na cestu. To obléhání může trvat týdny a do té doby bude Justin mrtvý. A není tu nic, co bych mohla udělat. Najednou se povstalci zastaví. Nejdřív nechápu proč, ale potom uslyším, jakoby z vnitřku skály, jemné ťukání. Nemám tušení, co to je a ty dva vypadají, že také ne. Najedou se ozve ohlušující rána a skála se rozletí na milion kusů. Ta síla mě odhodí několik metrů zpátky. Pak už jen vidím, jak se trhlinou rojí vojáci.
Probouzím se a v uších mi nesnesitelně píská. Když se mi sluch zčásti vrátí, zjistím, že nemůžu pohnout jediným svalem.
,, Vypadá to, že ten člověk měl pravdu. Opravdu to bylo to místo" Říká jeden z vojáku, co pravděpodobně stojí blízko mě. Chci na něj zakříčet, že jsem tady, ale nemůžu promluvit ani pohnout hlavou.
,, Co ale nechápu je proč by někdo z jejich vlastních řad prozrazoval jejich polohu? Proč by tu zradu riskoval?" Říká voják dál. Snažím se udržet vědomí a zkusit zaslechnou něco o Justinovy, ale pomalu ztrácím vědomí. Moje poslední myšlenka je na to, kdo nás to vlastně zachránil.
Wow, já jsem vážně něco napsala.😁 Vůbec jsem to ne plánovala a je to tady. Vlastně jsme vůbec neplánovala ještě někdy něco napsat ale zpráva od kikinka448 ❤❤ mě k tomu namotivovala a přesvědčila mě, že to opravdu ještě někdo čte. Pokud je vás víc určitě mi napište do kometářů at vím jestli to má cenu. Samozřejmě i s názorem na část.❤
Trošku se nám to zamotává, ale nebojte se, ono se to rozmotá. Jinak omlouvam se za chyby😊
-A
