Měsíc. Tak dlouho jsem tu zavřená. Tak dlouho jsem neviděla Justina. Tak dlouho už je mým jediným společníkem Aeron. Ačkoli bych mohla mít horší společnost, pořád bych dala cokoliv, abych se odtud dostala a znovu viděla Justina. Aeron je vtipný, inteligentní, a skvěle se s ním povídá. Problém ovšem je, že mě drží zavřenou a chce zabít jediného muže, kterého jsem kdy milovala. Ale jinak je vážně v pohodě. Znovu ležím na posteli, jelikož se nic jiného dělat nedá. Otevřou se dveře. Moc dobře vím, kdo to je. Aeron. Kdo taky jiný? Znovu si sedne vedle mé postele. Mlčí. Vím, že musím počkat až začne mluvit sám od sebe. Pokud mluvit nechce, tak z něj nedostanu ani slovo. V jeho očích se zračí radost a na rtech má úsměv. Vyplaší mně, když ke mně natáhne ruku a pohladí mě po tváři.
"Myslel bych, že tvoje krása začne po čase blednout. Ale to jsem se mýlil." Říká zamyšleně.
"Zdáš se dnes v dobré náladě" Pronáším a ignoruju jeho poznámku.
"Hmmm, máš pravdu" Pronáší nepřítomně s rukou stále na mojí tváři.
"Můžu se zeptat proč?" Konečně sundavá ruku z mojí tváře.
"Vlastně můžeš. Můj celoživotní plán se chýlí ke konci. A to už dnes" říká s vítězoslavným úsměvem. Chvilku mi trvá než mi to dojde.
"Co to znamená?" Zeptám se opatrně.
"To znamená, že dnes změním svůj osud. Dnes zabiju svého bratra. A nikdo , ani ty, s tím nemůžeš nic delat." Prohlásí s pohledem pevně upřeným na můj obličej.
"NE!" Zakřičím. Ani na sekundu si to neumím představit. Život bez Justina...
"Neboj se. Ta bolest za chvíli přejde. Koneckonců, budeš mít spoustu času. A mě" Mluví téměř konejšivě. Zvedne se a jde a odchází ke dveřím.
"Co vlastně chceš?" Křičím na něj z posledních sil. Zastaví se a ohlédne.
"Chci jeho korunu. Chci vládnout. A chci tebe po mém boku. To je to, co chci." Dořekne a dozvuky jeho slov stále zní chodbou.
Dnes zabiju svého bratra.
To bude už tak rok, co jsem něco napsala😂 no nic, snad to dopisu🙏🏻😂 znáte to vote, komenty a tak😅❤️ jestli u toho teda někdo vydržel 🙃🤣
