Přecházím po místnosti jako šílená.Už skoro dva dny nemám žádné zprávy o Tylerovi a Justina jsem také neviděla.Mám strach,aby dodržel slovo.Slíbil mi to.To by neudělal.Nezabil by ho.Nebo ano?Jestli budu dál v této místnosti, z toho přemýšlení se zblázním.Rozhodnu se, jít se projít na zahradu.Zaklepu na dveře,což znamená signál pro stráže,aby otevřeli.Otevřou se dveře a jako vždy před nimi stojí dva strážní.Chystám se kolem nich projít,když v tom se jeden z nich ozve.
" Promiňte slečno,ale nesmíte vycházet z pokoje" Cože?Rozumněla jsem správně? Nemůžu ven z pokoje.To jako odkdy? Zamračím se.
"Kdo to nařídil?" Jen se na mě podíval.Samozřejmě Justin.Kdo jiný.
"Řekl dokdy?" Zeptám se strážného.
"Do odvolání slečno" Jen si povzdechnu a znovu za sebou zavírám dveře.Proč to udělal? Asi si na vysvětlení budu muset počkat.Nezbývá mi tedy nic jiného,než zase přecházet po místnosti a čekat na Justina.Tohle bude ještě chvíli trvat.
K večeru se konečně ozve odemykání dveří.Dovnitř vchází Justin se svým typickým zamračeným výrazem.Nechám ho si sednout a potom se hned začnu ptát.
"Tak co?" Podívá se na mě.
"Chytili jsme ho"
"A dál? Ptám se a skoro napětím nedýchám.
"Je naživu,zatím" Pokrčí rameny.Myslím,že mi spadl ne kámen,ale přímo balvan ze srdce.Tyler je naživu.
"Děkuju"Zašeptám směrem k Justinovi.Podívá se na mě.
"Cokoliv chceš" Odpoví mi jednoduše.Kéž by to tak bylo. Jedinou věc,kterou bych si doopravdy přála je vidět Tylera a ujistit se,že je v pořádku.Vím ale,že by to nikdy nedovolil.Náš další rozhovor mi to jen potvrdí.
"Proč nemůžu ven z pokoje?" Zajímá mě to,co je zase za problém.
"Nechci,aby si ho potkala" No jistě.Jen nad ním zakroutím očima. V hlavě se mi už začíná tvořit plán.Povídám si s Justinem, a když odchází je můj plán dokončený.Pomalu se odhodlávám k jeho uskutečnění.Zaklepu na dveře.Otevřou se a v nich stojí ten samý voják,který se mnou mluvil ráno.
"Co se děje slečno?" Zeptá se.Snažím se tvářit nemocně.
"Já...je mi nějak špatně.." Řeknu potichu.
"Mám dojít pro doktora?" Zeptá se voják rychle.
"To by bylo skvělé,děkuji" Pousměju se.Kývne na druhého vojáka.Ten přikývne a odchází chodbou.Udělám,že padám a svalím se vojákovi do náruče.
"Slečno!Co je vám?" Ptá se vyděšeně.
"Točí se mi hlava.Prosím přineste mi vodu" Šeptám slabým hlasem.Jakmile voják odbíhá do koupelny běžím rychle pryč.Mám málo času.Běžím uličkami a doufám,že si pamatuji dobře cestu a Tyler je ve stejné cele.Když dobíhám k cele nikdo tam nestojí.Žádné stráže.Přejdu k cele a vidím tam sedícího Tylera.
"Tylere!" Zašeptám.Zvedne hlavu.Panebože.Má roztržený ret a obočí,modřinu na tváři,monokl a vypadá,že i zlomený nos.
"Katherine"Zašeptá a pokouší se zvednout,ale nevypadá,že by mohl.Jen se na něj koukám a skoro nevnímám zvonící alarm.Najednou se ozvou z obou stran uličky kroky.Napochodují tam vojáci.
"Slečno pojďte s námi, bez protestů prosím" Řekne jeden z nich.Odlepím se od mříží a jdu s nimi.Když přicházím k pokoji,vidím svoje dva stráže.Oba mají vyčítavé pohledy.Zatvářím se omluvně.Nechtěla jsem je dostat do prolémů.Vejdu do pokoje a oni za mnou zabouchnou dveře.Jak tohle mohl Justin udělat? Věděla jsem,že je krutý.Nemělo by mě to překvapovat.Jeho krutou stránku vídám pořád.Myslím,že za chvíli budu moci zase.A taky, že ano.Za pár minut slyším za dveřmi řev.
"Vy idioti! Co jste dělali? Utekla vám! Máte na starosti jednu jedinou věc a vy ani to nedokážete udělat pořádně! Pusťe mě dovnitř, první si to vyřídím s ní." A sakra.Dveře se otevřou a do místnosti vejde totálně rozzuřený Justin.
"Co si myslíš? Varoval jsem tě at už neutíkáš! A ty zase utečeš. Ještě k tomu za ním!" Řve na mě.Popravdě docela se Justina v tomhle stavu bojím.Ale hněv je silnější něž strach.
"Ty jsi mu ublížil! Slíbil si,že to neuděláš,ale udělal!" Zakřičím na něj zpátky.
"Řekl jsem,že ho nezabiju ne,že mu neublížím" Řekne mi.
"Ale to je teď už stejně jedno" Ten tón,kterým to řekl se mi nelíbí.
"Jak to myslíš? Co chceš dělat?" Zeptám se ho rychle a bojím se odpovědi.
"Dejme tomu,že nejdřív zabiju ty idioty přede dveřmi a potom jeho" Řekne až moc klidně.Ne.Tohle ne.Skoro omdlím,když to řekne.Nesmím to dovolit.
"Prosím nedělej to.Nesmí umřít kvůli mně.Prosím jen to ne." Prosím ho skoro na kolenou.
"Takže chceš další dohodu?"Jen kývnu.
" Dobře, nechám ho žít,dokonce ho i pustím,pokud se mnou zůstaneš.Chci,aby si mi slíbila,že nikdy neutečeš.Chci,aby si mě poslouchala na slovo.Jestli to porušíš,najdu ho a zabiju přímo před tvýma očima." Řekne a koukne se na mě.Jen na něj zírám,div ne s otevřenou pusou,prakticky neschopná slova.To,co chce je celý můj život.Doslova.Můj život za Tylerovo.Moje svoboda za jeho.Tohle rozhodnutí už nezměním.Vybavím si ve své mysli Tylerův obličej a to jak se pro mě obětoval.Teď je čas na mojí oběť.Podívám se Justinovi hluboko do očí.A pak řeknu to jedno slovo.
"Přijímám"
Další část! Sice už je hodinu a půl sobota,ale tak dejme tomu,že jsem část přidala v pátek. :dDoufám,že se vám líbí!Chyby opravím až ráno.
-A
