Nevím, jak dlouho jsme tam tam klečeli ruku v ruce, dívajíc se tomu druhému do očí. Ani nevím, jak dlouho bych tam takhle vydržela. První ticho přerušil Justin.
"Chci, abys tu dnes večer zůstala"
"Cože?" Zeptám se ho rychle. Já snad špatně slyším. Nadále se mi dívá zpříma do očí.
"Chci, abys tu dnes večer zůstala se mnou" Zopakuje svůj požadavek.Jen na něj vyjeveně koukám.
"Neboj se,nic ti neudělám" Uklidní mě rychle.Pomalu vstává a mě zvedá s sebou.
"Zůstan tu" Přikáže mi a odchází do vedlejšího pokoje. Pomalu si jdu sednout na postel.Jakmile si sednu,jsem překvapená, jak hrozně moc je tam postel pohodlná. Zajímalo by mě, kam vlastně šel Justin? Najednou uslyším téct vodu. Jasně, sprchuje se. Po chvíli uslyším, jak zvuk vody ustane a ze dveří vyjde Justin.Justin jen s ručníkem okolo pasu. Jen se zatraceným ručníkem. Myslím, že jsem právě zapomněla, jak se dýchá. Má perfektní tělo. Vypadá to, že pravidelně cvičí, jinak by nemohl dosáhnout takových svalů. Myslím, že mě provokuje schválně, jelikož ten jeho ručník je až moc nízko. Když konečně dokážu odpoutat pohled od jeho těla, vidím, jak se na mě sebevědomě usmívá. Evidentně si uvědomuje, že vypadá jako zatracený bůh. A já si to bohužel uvědomuju taky. Začnu se čevenat.
"No ehm... Máš vážně pohodlnou postel" Plácnu rychle první věc, která mě napadne. Když si uvědomím, co jsem to vlastně řekla, zrudnu ještě víc. Jeho úsměv se ještě víc rozšíří. Skvělé.
" Jsi první cizí člověk, co na ní, kdy ležel" Řekne mi. Páni. Zvedám se, za účelem jít se taky osprchovat, když v tom mi dojde,že nemám žádné oblečení na spaní.
"Já.. no .. nemám v čem spát" Říkám a zadrhávám se u toho, protože má pořád jen ten ručník.
"Počkej" Odpoví a otočí se ke mě zády. Něco hledá ve skříni. Já, ale málem vykřiknu. Celá jeho záda jsou plná jizev, jako by ho někdo kdysi dávno bičoval. Jizvy jsou dávno zahojené a bílé, přesto jsou dost vidět. Otočí se a podá mi jednu jeho bílou košili.
"Tvoje záda.. jak..? " Nestačím svou otázku ani dopovědět a už mě přerušuje.
"Nechci o tom mluvit" Utne moje vyptávání.Pochopím to. Přikývnu, vezmu si od něj košili a jdu do koupelny. Páni, je obrovská a celá z černého a bílého mramoru. Sundám si oblečení a vejdu do sprchy. Nechám na sebe téct zprvu studenou vodu. Potřebuju se trochu zchladit. Nechci být ve sprše dlouho,ale zároven nechci zpět do toho pokoje. Usoudím, že zřejmě nemám na výběr. Vypnu sprchu a vezmu si jeden z těch nadýchaných ručníků, co tam je. Osuším se a obléknu si Justinovu košili. Voní jako on. Vcházím do pokoje, kde uvidím Justina s hlavou v dlaních. Podívá se na mě a jeho oči se rozzáří.
" V mém oblečení vypadáš skvěle" Zachraptí. Začervenám se a zašeptám slabé "děkuji". Jdu k posteli a lehnu si na ní.Justin zhasíná a přikryje nás oba dekou.Otočím se k němu zády. Všude mě obklopuje Justinovo vůně, což mi zrovna dvakrát nepomáhá.
"Jsou dárkem od mého otce" Ozve se najednou Justin. Otočím se zpět k němu.
"Ty jizvy" Dodá na vysvětlenou.
"Pokaždé, když měl můj bratr narozeniny, můj otec přišel a udělal mi tohle. Abych věděl kam patřím. Že jsem něco míň, než můj bratr." Vypráví mi se zhnusením v hlase. Popravdě nevím, co mu na tohle mám říct.Nakonec řeknu jen.
"Moc mě to mrzí Justine" I v té tmě vidím,jak kývl.Už se chci otočit a nechat ho napospas jeho myšlenkám, když v tom si na něco vzpomenu.
"Říkal si,že ti nikdy nikdo cizí nespal.. Takže všechny ty dívky?.." Nechám svou otázku nedokončenou.Vím, že to pochopí.
"Žádná tu nespala.Jsi jediná. Jsi vlastně jediná skoro ve všem." Říká mi a povzdechne si u toho.
"Co tím myslíš?" Zeptám se ho opatrně a dost se bojím odpovědi.
" Vím, že to bude znít šíleně a že mi to pravděpodobně nikdy nebudeš schopná říct taky, ale budu se snažit,abys jednou mohla. Protože něco takového jsem nikdy k nikomu necítil" Říká a já se upřímně dost bojím, kam tím míří. Pak, ale řekne něco co mi naprosto vrazí dech.
"Zamiloval jsem se do tebe Katherine"
Tadá! 😂 Vážně se moc omlouvám, že dlouho nebyla část,ale mám opravdu málo času. Ke psaní mě,ale vždy nakopnou vaše komentáře, takže doufám,že mi tu zas nějaké pěkné zanecháte.😊💕
PS: Pokud by někdo chtěl věnování, klidně si o něj napište.
-A
