Otče? Otče?! Opravdu to řekl? Jsem v naprostém šoku. Myslela jsem, že je jeho otec mrtvý. A přesto,když se na něj podívám, je mi jeho tvář povědomá, ikdyž jsem ji viděla jen jednou a to před šesti lety na korunovaci Justina. Justin stále stojí na místě a pozoruje svého otce. Chci jít za ním, ale nemůžu protože jedna moje ruka je stále připoutaná ke stromu.
"Otče.. jak?" promluví konečně Justin. Ten muž,co si říká Justinův otec se ušklíbne.
"Taky tě zdravím, synu. Bohužel na skutečné přivítání nemáme čas. Máme si toho, ale tolik co říct.Tak co kdybys byl hodný kluk a šel s námi hm?" Říká to takovým ironickým otcovským hlasem a mně je z něj špatně. Justin se zamračí, ale pochopí, že nic jiného než poslechnout mu stejně nezbývá. Je tu asi dvacet povstalců a míří na nás zbraněmi. Vůdce kývne hlavou a jeden z nich ke mně přiběhně a odepne mi pouta. Jakmile jsem volná, běžím přímo do Justinovy náruče, která mi na chvilku dá pocit bezpečí. Když ho pouštím vidím,jak vůdce dává pokyny a kolem nás se utvoří uskupeni,které má jistě bojkotovat náš připadný útěk.Zavazují nám oči a tentokrát je pro mě jedinou jistotou Justinova ruka, kterou pevně svírám. Cesta nazpátek se mi zdá mnohem delší než tam. Tentokrát je tu se mnou ale Justin, jehož přítomnost mě dost utěšuje. Když nám koněčně sundávají pásku vidím, že jsme úplně ve stejné cele, jako ze které mě před pár hodinami odvedli.Prudce do mě strčí a dávají nám oběma ruce do okovů, čímž je oddělují.
"No není to ironie? Nejobávanější muž této doby tu sedí spoutaný a jeho život visí na kahánku. Musím uznat synu, že dostat tě až sem chtělo hodně práce a trpělivosti. Bylo to vlastně nemožné, dokud si mi to ty sám neusnadnil. Nikdy bych ovšem nečekal, že zrovna ty se necháš chytit za pomocí jedné obyčejné holky. Tím si mě docela zklamal synu" Říká s výsměchem Justinův otec.
"Já bych zase nečekal, že budeš naživu a dokonce ještě otravnější než kdy dřív" Odvětí mu Justin.Jeho otec se zasměje.
"To je další zajimavý příběh. Po tom, co si mě, jakmile jsi se stal králem, chtěl nechat zabít, jsem uprchl do lesů a sjednotil lidi jako jsem já. Mimochodem měl by sis dávat pozor na morálku svých mužů.Stačilo je trochu uplatit a hned mě nechali jít." Vypráví. Justin ho chtěl nechat zabít? Ne, že bych se mu divila, po tom všem,co mu jeho otec udělal.
"Připoměn mi, že až tě příště budu chtít zabít, mám to udělat osobně" Odsekne mu Justin chladným tonem.Jeho otec se jen zasměje.
"Drzý jako vždy" poznamená a sedá si blíže k nám "nejspíš to máš po otci" říká ještě.
"Co tím sakra myslíš?" Křikne Justin.
"Myslím si, že už to delší dobu tušíš.Nejsem tvůj otec" Sotva to dořekne, si myslím, že už více zmatená být nemůžu.
"O čem to mluvíš? Koho jiného bych měl být syn?" Ptá se rozzuřeně Justin.
"Jistě mi odpustíš, když řeknu,že o identitu tvého otce jsem se zrovna dvakrát nestaral. Prostě jsem ho zabil. Tvoje matka" slovo matka vysloví s nechutí " ten svůj románek celkem dlouho a dobře skrývala.Nakonec jsem na to, ale stejně přišel. Pozdě, ale přišel. Alespoň, že za to zaplatila" Říká s hlasem plným nenávisti.
"Jak to myslíš zaplatila?" Ptá se Justin.
"Oh chlapče, myslím, že znáš odpověď" Říká vůdce a já myslím, že ji znám taky.
"Chci, abys to řekl" Řekne Justin až moc tichým hlasem.
"Zabil jsem ji.Zabil jsem tvoji matku svýma vlastníma rukama a ani na sekundu jsem nezaváhal" Řekne vůdce strašidelným hlasem bez špetky emocí. V kobce je naprosté ticho. Pokouším se to vstřebat. Zabil svou ženu a matkou dvou dětí. Co je to proboha za člověka?
"Zabiju tě" Zakřičí Justin a vůdce se zasměje.
"Chlapče máš na sobě okovy a celé tohle místo je plná vojáků.Možná ti ta zamilovanost zatemnila úsudek.Umírat se tu bude to ano, ale budeš to ty kdo umře"
"Když nad tím tak přemýšlím, jak to jenom provedeme? Za tuhle existenci ke které si mě donutil si bohužel nazasloužíš rychlou smrt" Říká a klepe si prsty na bradu.
"Už to mám! " Zvolá najednou.
"Odvažte ji" Přikáže a dva povstalci ke mně přejdou.
"Ještě pár hodin tě tu synáčku nechám s vědomím, že bude umírat velice nepříjemnou a bolestivou smrtí, stejně jako tvá matka a ty s tím nemůžeš vůbec nic udělat." Naposledy řekne a krutě se zasměje.Vyvlečou mě ven a já se ze všech sil snažím bránit, ale proti dvěma mužům mi to není nic platné.Slyším, jak se Justin snaží dostat pryč a jeho volání mého jména.
"Justine!" Kčičím nazpět, ikdyž vím, že mi nemůže pomoc.Kráčíme chodbou a já si všimnu, že je to velký podzemní komplex.Dojdeme k zatáčce a já i všichni ostatní poznáme, že není něco v pořádku. Ozyvá se křik a výstřely ze zbraní.Vůdce s dalšími pěti povstalci se rozeběhne za zvukem výstřelů a mě nechá pouze s jedním strážcem. Najednou cítím, jak ze mě jeho ruce spadnou a on padá mrtvý k zemi. Za ním stojí jeden z Justinových vojáků. Díky bohu.
"Jste v pořádku slečno?" Ptá se mě rychle.Zmůžu se pouze na přikývnutí.
"Pojďte, odvedu vás do bezpečí" Říká a chytá mě za ruku.
"Musím najít Justina" Křičím.
"Mám rozkazy odvést vást pryč slečno.Bez ohledu na všechno ostatní" Trvá si na svém voják. Vytrhnu se mu z jeho sevření a běžím chodbou.Cestou se vezmu kus nějakého dřeva,co tam leží.Před Justinovo celou stéle stojí jeden povstalec.Zezadu se k němu přiblížím a vší silou ho praštím dřevem do hlavy.Vezmu klíče, které má v ruce a odemykám.Jakmile otevírám dveře vidím Justinův šokovaná výraz.Rychle k němu dojdu a začnu mu odemykat pouta.
"Katherine, co tu proboha děláš? Máš být dávno pryč!" Říká mi naštvaně.
"Nemohla jsem jít bez tebe" Říkám k překvapení nás obou.Chytá mě za ruku a oba utíkáme pryč.Cestou nikoho nepotkáme dokud se nedostaneme do centra dění, což je jakýsi podzemní sál.Panuje tu naprostý zmatek.Bojují tu proti sobě Justinovi vojáci a povstalci, rukami i zbraněmi.Běžíme a Justin mě chrání především, co by se nám mohlo připlést do cesty.Najednou se před námi objeví vůdce.Má natrhlý ret a jeho perfektní účes je zničený.Přesto stále stojí na nohou a vruce drží zbraň.
"Výborně synu.Musím říct, že to jsem opravdu nečekal.Pokud, ale dnes mám umřít tak ty umřeš se mnou" Dořekne a vystřelí.Aniž bych si to nějak uvědomila skáču rovnou před Justina a cítím neuvěřitelnou bolest, když padám k zemi.
"Katherine ne!" Je poslední,co slyším.
Omlouvám se za zpoždění! Doufám, že se vám část líbila, protože se toho tam hodně stalo a já dlouhá takže doufám, že mi zanecháte nějaký ten krásný komenář.💗💗
PS: Jsem nemocná a nudím se tak mi kdyžtak někdo napište.😂😂😂✌
-A
