Cože?Rozumněla jsem správně?Řekl,řekl že se mu líbím?Já?Jak už jsem řekla, nebyla jsem ošklivá.Přesto u nás byly mnohem hezčí dívky.Proč si vybral zrovna mě?Přemýšlím nad tím až do noci.Potom mi únavou padá hlava a já upadnu do bezesného spánku v hedvábných peřinách. Ráno se probudím s pocitem, že mě někdo pozoruje.A mám pravdu.Když otevřu oči,vidím,jak na mé posteli,pozorujíc mne,sedí Pán.Leknu se a spadnu z postele.Slyším jak se potichu smějě.Vylezu zpátky na postel.Vidím jeho úšklebek.Pak na mě znovu promluví.
,,Copak, snad si se nelekla odvážná dívko"A zase se ušklíbne.Probodnu ho pohledem.
,,Něco jsem ti přinesl."To už mu věnuji pozornost.Ukáže na balík na posteli.Rozbalím ho.Šaty.Mají dlouhý rukáv a až do pasu jsou těsné.Zbytek je rozevlátá sukně.Mají hluboký výstřih.Takové nosí princezny.Ale já nejsem princezna.To.Si.Na.Sebe.Nevezmu.Usměje se, zatímco já ho probodávám pohledem.Skrčí se a nejspíš hledá boty.Beru to jako svou příležitost.Vymrštím se z postele a běžím ke dveřím.Zalomcuju klikou.Zavřeno.Sakra.Otočím se zpátky.Kouká na mě se svím typickým úšklebkem a čeká co udělám.
,,Kampak odvážná dívko?" zeptá se mě pošklebným hlasem.Znovu ho zabijím pohledem.Vytáhne boty.Jehly.Samozřejmě.
,,Převleč se do nich."Přikáže mi.,,A koupelna je támhle."Chci jít ale zastoupí mi cestu.Je hrozně blízko mě.Kouká se mi do očí a na rty.Tam a zase zpátky.Na tu blízkost cítím jeho vůni.Je naprosto omamná.Něco jako vanilka.Miluju vůni vanilky.Co to kecám?!Jsem hrozně ráda, že někdo zaklepe a vyruší nás.Vypadá zklamaně a trochu rozzlobeně.
,,Dále."Křikne.Dovnitř vběhne ustrašená mládá dívka s podnosem naloženým jídlem.Stihnu vidět kousek před dveře.Vidím ozbrojené muže.Stráže.To se dalo čekat.Ovšem už vím, že se odsud dá dostat.Dívka rychle odejde a slyším zamykání dveří.Rychle vezmu věci a jdu se převléknout než se bude opakovat situace před příchodem té dívky.Koupelna jak už jsem zjistila je stejně luxusní jako zbytek pokoje.Nejprve se osprchuji.Potom si obléknu šaty a rozčešu vlasy.Splývají mi až k pasu jako záclona.Gumičku si ovšem dám na ruku jako náramek.Boty na podpatku si nevezmu.Vezmu si svoje běžecké boty.Sukně je dlouhá, takže to nepůjde vidět.Vyjdu ze dveří.Pán kouká z okna.Jakmile mě spatří, jeho typický úšklebek nahradí šok.Pootevře rty.
,,Bože můj.Tohle už se nedá."Řekne a třemi dlouhými kroky překročí celou místnost a políbí mě.Ano slyšeli jste správně.Role se prohodily.Já jsem v šoku.Má nehorázně měkké rty.Musí se nechat, že líbá úžasně.Už pozavírám oči a chci se tomu polibku oddat, když mi dojde, kdo mě vlastně líbá.Prudce otevřu oči a snažím se ho odstrčit.Přestane a dívá se na mě opravdovím úsměvem.Je to poprvé, co ho vidím se usmívat.Má překrásný úsměv.
,,Sejdeme se u večeře."Řekne a odejde.Hmm to asi těžko.Chvilku tam ještě stojím než si jdu sednout na postel a vymýšlet plán. Jím snídani.Vím, že přijde někdo s obědem.Tím odemkne dveře.Potřebovala bych něco čím bych,pravděpodobně dívku,omráčila.Podívám se na lžíci, kterou zrovna jím snídani.Mám to.Pak už stačí jen finta.Čekám.Po více než hodině se ozve odemykání dveří.Zhluboka se nadechnu.Budu mít jen chvilku.Sevřu lžíci.Dívka položí večeři na stůl.Má chvíle.Zrovna když se natahuje pro nedojedenou snídani, ji praštím do hlavy lžící.Sesune se k zemi a já jí zachytím a stlumím její pád.Odtáhnu její tělo rycle ke dveřím od koupelny aby to vypadalo, že se děj odehrával v koupelně.Rychle se zalezu za dveře a zavolám pisklavím hlasem.
,,Pomoc!" Strážní nakouknou dovnitř a rychle beží ke koupelně.Ještě v zámku nechají klíč.
,,Blbci."Zamumlám a zabouchnu.Otočím klíčem, čímž je zamknu.Doufám, že se té dívce nic vážného nestalo.Utíkám chodbou a zatočím a zatočím znovu.Dojdu k chodbě, která je dlouhá a má spoustu pokojů.Ovšem jen jeden je hlídaný.Doufám, že je tam Tyler.Když se rozmýšlím jak odlákám strážné ,rozezní se sirénaa oni běží pryč sami.Tak to bylo lehký.Řeknu si v duchu.Za dveřmi opavdu je Tyler.Kouká na mě jako na zjevení.Jedna potíž.Nemám klíče.Koukám se skrze mříže na Tylerem.
,,Katherine ty žiješ!" Říká a díva se na mě očima ve kterých zrcadlí údiv.
,,Tylere pomoz mi ty dveře vysadit!" Řeknu rychle.Zatlačíme společnými silami ale dveře se ani nepohnou.Chodbou už slyším kroky.
,,Katherine běž!" Řekne Tyler.
,,Ne!"Říkám mu nazpět.
,,Běž!" Křičí.
,,Vratím se pro tebe."Řeknu mu a utíkám.Vyběhnu ven na zahradu.Bežím přes zahradu k lesu, co je za ní.Zaběhnu do lesa a bežím dál.Už nepopadám dech.Rychle se opřu o kmen širokého stromu a snažím se ho nabrat.Slyším že stráže běží úplně opačným směrem.Usměju se.Najednou mě něco přišpendlí ke stromu.Koukám do rozzlobených čokoládových očí.Pán.Rozzlobeně se na mě kouká a pak promluví.
,,Ale kampak utíkáš?"
