Čtu si jednu ze svých knih, i když text ani trochu nevnímám.Nechala jsem Justina,aby mě políbil.Ta zatracená přitažlivost mezi námi mě začíná děsit.Musím si od něj začít držet odstup.Stejně,ale každých pár minut musím koukat na dveře.Když už to chci vzdát a jít se vysprchovat,dveře se začnou otevírat.Do dveří vpadne rozzuřený Justin.Sedne si na židli a těžce odechuje.Páni vypadá úžasně,když je naštvaný.Tak jo,odstup Katherine,chceš si držet odstup.
"Jsi v pořádku?"Nevydržím to a zeptám se ho.Podívá se na mě.
"Jsem jenom hodně naštvaný"
"Protože?"Opatrně se zeptám.
"Utekl nám jeden vězeň a ty idioti ho nejsou schopni najít!"Skoro křičí.
"Je to nějaký důležitý vezeň?"Vyptávám se opatrně dál.
"Mohl by mi vzít něco velice cenného" Pomalu se ke mně nakloní. "Tebe"
Zamračím se.Nechápu ho.Proč by někdo cizí..?A pak mi to dojde.
"Ten vezeň!Je to Tyler?"Jen přikývne.
"Musím uznat,že je chytrý.Málokdo se dokáže takhle dlouho skrývat."Uznale pokýve hlavou.Jasně,že je Tyler chytrý.Vždy byl.
"Co... co s ním uděláte až ho chytíte?"
"Pochybuju,že by se sám vzdal,takže odpověďuž asi znáš."Jen pokrčí rameny.Panebože!Oni ho zastřelí!
"Ne!To nesmíš udělat!" Vylétnu z postele a postavím se.On se na mě jen kouká.
"Prosím nezabíjej ho!Udělám pro to cokoliv!" Vypadá to,že teprve slovo cokoliv získalo jeho plnou pozornost.
"Říkáš cokoliv?"Jen ztuhnu.Mělo mě napadnout,že to nebude zadarmo.Myslím,že vím,co bude chtít.Ale je to Tyler.
"Ano cokoliv"Přikývnu a zpečetím tak svůj osud.
"Pak tedy dobrá.Nechám ho žít pokud mi pravdivě odpovíš na jednu otázku." Na otázku?Ani se nesnažím skrývat svoje překvapení.
"Dobře"Přejde ke mně.Už zase je tak nebezpečně blízko.Zvedne ruku a zastrčí mi vlasy za ucho.Pomalu přejíždí rukou po mé tváři.Přijde mi,že pokaždé,když se mě dotkne,moje tělo začne hořet.
"Pověz mi Katherine..." S mým jménem si pohraje na jazyku.
"Chceš abych tě políbil?" Tou otázkou mi vyrazí dech,tedy jestli mi ještě nějaký zbyl.Musím říct pravdu.
"Ano" Zašeptám téměř neslyšitelně.Vidím,jak se usmál a pak do dlaní moji tvář a držel ji tak jemně jako by byla z porcelánu.Mučivě pomalu přesunuje svoje rty k těm mým.Konečně mě políbí.Zase to byl naprosto odlišný polibek.Pomalý,tajemný a plný vášně.Tentokrát jsem se ani nesnažila ho odstrčit.Ten polibek ukončil on.Zadíval se mi přímo do očí.Nevím,jak dlouho jsme tam takhle stáli a koukali se na sebe,ale tipuju to na dlouho.Vypadal,že už se chystá k odchodu,když v tom se otočil zpátky na mě.
"Vypadala si doopravdy překvapeně,když jsem po tobě chtěl odpověď na otázku.Co sis myslela, že budu chtít?" Zeptá se mě.Okamžitě rudnu.
"No já jsem myslela,že no....však víš...." Blábolím a cítím se u toho dost trapně.On se jen usměje.
"Věř mi nenutil bych tě do toho.Za chvíli stejně budeš prosit,abych se tě dotknul" Řekne namyšleně.To určitě.Naposledy ke mně přejde.
"Děkuju za ten polibek a tvou upřímnou odpověď" Zašeptá mi do ucha a políbí mě těsně pod něj.Pak už jen odejde a zavře za sebou dveře.Sesunu se na postel a vydýchám to.Tolik k držení si odstupu.
Ne,nezdá se vám to.Doporavdy jsem přidala další :D Co na ní říkáte?
-A
