Vstala jsem a otevřela ty zatracené desky na stole, které obsahovaly Chadovu žádost o rozvod. Dokud jsem měla odvahu, vzala jsem pero a podepsala to. Už jsem ani neplakala. Nehroutila jsem se jako poprvé, když jsem ty desky otevřela. Dokonce jsem rozmazala slzami pár písmenek, takže ten dokument nebyl zrovna v dobrém stavu.
Musela jsem tedy k Chadovi. Měla jsem u něho věci a zároveň jsem mu chtěla osobně předat ty papíry.
Amber mě informovala, kdy bude v domě, abych se s ním střetla sama a fungovalo to. Otevřel mi v teplákách a tričku s telefonem na uchu. Malcolm ani ta bestie tu nebyli, takže jsem byla nadšená.
Pustil mě dál a dořešil nějaké záležitosti. Když položil telefon, otočil se na mě.
,,Přišla jsem si pro zbytek věcí a tady máš tu podepsanou žádost." hodila jsem ji lhostejně po kuchyňském pultu.
,,Dobře."
Nečekala jsem na nic a vyrazila ke schodům. Celá jsem se třásla sotva jsem vyšla poslední schod. Dveře do naší ložnice byly otevřené a k mému překvapení tu spal Chad sám. Otevřela jsem zásuvku komody a ze skříně vyndala kufr, abych do něho naházela poslední věci, které jsem tu našla.
Držela jsem se pekelně. Pláč mě štípal v nose a v krku mě dusil knedlík. Byla jsem jen malý krok od naprostého kolapsu.
Chad se objevil ve dveřích a chvíli mě pozoroval aniž by cokoliv řekl. Jen mě pozoroval, jak si dávám posledních pár věcí do kufru na podlaze.
,,Vrátili jste se k sobě se svým bývalým?"
Vzhlédla jsem do jeho tváře, která hořela nedočkavostí po odpovědi.
,,Tobě to s bejvalkou taky klape. Třeba to vyjde i nám. Tvrdil mi, že z jeho strany to ještě nevyhaslo." vstala jsem a z koupelny ještě přinesla nějaké krémy.
Možná jsem si to trochu přibarvila, ale už mi bylo všechno jedno.
Zavřela jsem kufr a popojela jsem s ním až k Chadovi. Všechno se to ve mně pralo, sotva jsem se mu podívala do očí.
Sklopila jsem hlavu a naposledy se podívala na snubní prstýnek na svém prstě. Sevřela jsem ho v prstech druhé ruky, abych jej sundala a vzala jeho ledovou ruku. Prsten jsem mu do ní vložila a obešla ho, abych mohla odejít.
Pomalu jsem scházela schody, když jsem za sebou slyšela kroky.
,,Počkej!" otočila jsem se přes rameno. ,,Vezmu ti ten kufr."
,,Nenamáhej se." pokračovala jsem.
Teprve až jsem slyšela, jak za mnou hlasitě bouchly dveře, mi došlo, že tohle byl konec všeho.
Nic mě to období nebavilo a do práce jsem se nutila. Textovky od Roberta jsem sice hned nemazala, ale ignorovala. Potřebovala jsem od všeho pauzu.
Amber za mnou občas chodila, ale nechtěla jsem o Chadovi a Denise slyšet ani slovo. Nechtěla jsem se už trápit.
,,Už ti přišel termín, kdy budete mít stání u soudu?"
,,Jo. Okolo třetího dubna." povzdechla jsem si.
Toho data jsem se neuvěřitelně obávala. Byla jsem z něho nervózní. Holly i Lora mě objímaly asi dvacet minut, aby mě uklidnily. Amber mě pak odvezla k soudu, protože mě zastupovala.
Nepotřebovala jsem žádného právníka, protože jsem nic nechtěla. Jen klid a pokoj.
Rozbušilo se mi srdce a polil mě studený pot, když jsem zahlédla Chada u vysokých ebenových dveří, mířících do soudní síně.
Vysoké stropy se zdobením mě nikdy obvykle nezajímaly, ale ty kresby mě snad přinutily k zamyšlení. Působily honosně a staře, ale rok kresby nepřesáhl ani dvacet let.
Soudce si nás zavolal. Chad se postavil před široký stůl, aby byl čelem k soudci. Já zamířila vedle něho.
Hleděla jsem kamsi do podlahy, když se ozval pronikavý hlas soudce.
,,Vítejte u prvního stání vašeho rozvodového řízení. Dnes se budeme zabývat majetkovým vyrovnáním. Paní Avril Silverstoneová máte nějaké konkrétní požadavky?"
Vzhlédla jsem do tváře soudce, který čekal na moji odpověď.
,,Nechci nic." zavládlo několik vteřin hrobové ticho.
Cítila jsem na sobě pohledy snad všech přítomných včetně překvapeného Chada.
,,Máte právo na polovinu majetku, který byl nabyt během vašeho manželství."
,,Opakuji, že nechci žádný majetek. Kvůli tomu jsem se nevdávala."
Soudce vše pochopil a vyzval Chada.
,,Pane Silverstone, souhlasíte s nárokem paní Silverstoneové?" sklopil hlavu, aby podepsal nějaké dokumenty a já se periferně podívala na Chada.
