Jaro bylo většinou symbolem lásky. A sedět v parku a zírat na včelky a ptáčky, jak si užívají volnost a nahánějí své drahé polovičky, mi zrovna náladu nezvedlo. Ostatní v parku se samozřejmě usmívali a těšili se z krásného slunečného dne, kdy nám paprsky dopřály po dlouhé době i hřejivý pocit. Jenže ten hřejivý pocit jsem měla jen z toho jarního sluníčka.
Měsíc v té firmě utekl jako voda a ve vztahu s Chadem se vlastně nic nezměnilo. Polovina jeho kolegů mě má za rozvracečku rodin, děvku nebo holku, co by potřebovala pomoc psychologa a druhá se o mě nezajímá.
Vyhlídky k dobrému jsem tedy neměla, ačkoliv Amber stále tvrdila, že naděje umírá jako poslední.
Ten víkend měla být opět nějaká firemní akce, kde švédské stoly překypovaly pod tunou jídla a alkohol tekl proudem. Mělo se to konat v jednou baru. Byl pro nás rezervovaný salónek, ale já jsem se tam necítila zrovna dobře. Prohodila jsem sotva pár slov s Peterem, který se mi snažil pomoct, ale já ho žádala, aby se do toho nepletl a Amber se nechala balit od Scotta a dalších kolegů. Měla jsem dobrý pocit alespoň z ní.
Šla jsem si na bar pro panáka a sledovala své sexy šaty, které jsem si nejspíš oblékla zbytečně, protože se na mě Chad nejspíš ani nepodíval. Přidal se ke mně Sebastian, jeden z těch, co si nejspíš myslel, že potřebuju psychologa.
,,Dáme si spolu panáka?"
Nevím, co si myslel. Měla jsem už trochu upito, ale tak, že bych odešla s ním rozhodně ne.
,,Dobře, jednoho."
Mávnul na barmanku a zatímco zval mě na panáka flirtoval s milou barmankou přes pult. Všimla jsem si nějakých dvou chlápků, co se postavili za Sebastiana. Jeden z nich se dobře bavil tím, že se můj společník zaobíral dost nahlas flirtováním s barmankou a druhý byl otočený zády.
Když se pak otočil, trochu mi zatrnulo. Naše pohledy se střetly a on se usmál. Poznala jsem v něm Roberta. Ty oči a ten úsměv bych poznala vždycky. Pět let jsem se vedle něho probouzela a šla jsem do mdlob. To bylo poprvé, co jsme se od rozchodu střetli.
,,Avril!"
Úsměvem nešetřil, jako bychom snad byli nějací staří známí. Jen jsem mírně pozvedla koutky k úsměvu a už obešel Sebastiana, aby mě políbil na tvář.
,,Jak se máš?" zdvořile jsem spustila.
,,Fajn. Co ty? Jo tohle je můj spolubydlící Oscar."
Podali jsme si ruce a v ten moment civěl Sebastian jako blbec.
,,Co ten přípitek?" podal mi malou skleničku, kterou jsem do sebe nalila.
To nejhorší, co se mohlo stát. Potkat svého ex a předstírat, že ho vlastně rádi vidíte.
,,Jsi tu s ním?" zeptal se nenápadně Robert.
,,Jsem tu s kolegy." Ukázala jsem na plný salónek kravaťáků.
,,Myslel jsem, že máš ten obchod s prádlem. Už neprosperoval?"
,,Ale jo. Jen kamarádka potřebovala pomoct, tak jsem se utrhla z obchodu na nějaký čas a bydlím s ní. Dělám asistentku v jedné firmě."
,,Mezi muži?" podíval se směrem k těm mladším a pohlednějším kouskům jako bych snad v jeho hlase cítila žárlivost.
,,Je to náročné, ale líbí se mi tam."
,,Jsem Sebastian." vnutil se mezi nás.
,,Jsem Robert a tohle je Oscar."
,,Vy se znáte?" ukazoval prstem na nás dva.
,,Jo. Pár let jsme spolu chodili." dodal Robert a Sebastian byl trochu v šoku.
Faktem bylo, že Sebastianovi vlastně jen odpověděl zdvořile na pár otázek, ale jinak ho ignoroval. Choval se jako by se mezi námi nic nestalo. Jako kamarádi nebo něco víc?
Nevracel se ani slovem k tomu, co se stalo. Z jejich rozhovoru jsem usoudila, že je teď sám a vyhovuje mu to. I já jsem musela přikývnout na to, že jsem teď zrovna ve složitém vztahu a spíš to vypadá, že to nevydrží. I slepý by si nevšiml, že z toho snad měl Robert radost.
,,Ani nevíš, jak rád tě vidím." zopakoval.
,,I já tebe." zalhala jsem.
,,Nechtěla by sis někdy vyjít jen tak na kafe nebo víno?"
V ten okamžik přiběhla Amber a sledovala moji společnost. Objala mě okolo ramen a snažila se být diskrétní.
,,Kdo to je?"
,,Můj ex a jeho kamarád."
,,Tvůj co?" začala se smát, ale mně to moc vtipné nepřišlo. ,,Tak Sebastian měl pravdu. Kdybys viděla Chada. Když to slyšel málem si zlomil páteř, aby se zaklonil a viděl k baru na tebe."
Nerozesmálo mě to tak, jak ji. Bylo mi to jedno. Nic to neznamenalo a nijak mi to nepomohlo.
,,Co piješ? Můžu tě taky na něco pozvat?" pomluvit Oscar na Amber.
,,Jasně. Pojď!" položila mu dlaň na záda a odtlačila ho stranou.
Dál jsem si jich nevšímala.
,,Tak co to pozvání? Šla bys?"
,,Já nevím. Možná."
,,Zlobíš se na mě?"
,,Já jsem už všechno hodila za hlavu."
,,Tak si připijeme na nové začátky?"
