Denise s navrhovanou částkou nesouhlasila a sama chtěla mnohem vyšší. Když jí pak pohrozil soudem, souhlasila s tou nižší. Samozřejmě, že zpráva o mém těhotenství ji nepotěšila. Cítila se v ohrožení, protože už jsme tu byly dvě, co Chadovi porodí dítě.
Návštěvu u jeho rodičů jsme spojili s oznámením o mém těhotenství, takže měli i oni neskutečnou radost. To mě moc těšilo.
Naši nemohli radostí ani mluvit a tak jsme museli uspořádat malou oslavu než se to malé narodí.
,,Už víte, co to bude?"
,,Ne. To bude překvapení."
,,Já bych to nevydržela." mračila se Amber.
Ani já jsem to nevydržela. Doktorka mi při poslední kontrole nadhodila, že to vypadá na holčičku.
Když jsme s Chadem řešili pohlaví našeho miminka, zmínil se, že pokud to bude holčička, bude se o ní bát. Že bude přesně ten typ otce, který musím mít dceru vždycky na očích, aby se jí něco nestalo. Tatínkova princezna, které dá všechno.
Chad byl úžasný otec a k Malcolmovi se choval skvěle. Proto jsem si byla jistá, že i k našemu přírůstku nebude jiný.
Nakonec jsem se na to těšila. Věděla jsem, že mě všichni podporovali a uvažovala jsem vlastně nad tím, jak bychom se měli, kdybych tenkrát Chada nepodvedla.
Byla to chyba, která mě sblížila s Amber a náš vztah s Chadem vlastně dostal jiskru, kterou před tím neměl. Začala jsem si ho vážit a zamilovala jsem si ho tak, že to ani víc nešlo.
Sex s ním měl tu šťávu, která mi tenkrát chyběla a když vynechal práci, měl energii na všechno.
Po narození dcerky Miy se na ní Chad hodně upnul. Chodil ji stále kontrolovat do pokojíku a do práce chodil jen když skutečně musel. Hodně si bral práci domů, což nám všem vyhovovalo. Pomáhal mi se vším a já si toho moc vážila.
Všechno bylo až moc dokonalé a já nemohla uvěřit tomu, že mi to Chad odpustil. Dala bych život za oba dva a byla jsem vděčná za každý den s nimi. Věděla jsem, že tyhle chvíli už nám nikdo nevezme.
