Než jsem šla ráno do práce, vyděsil mě Chad v kuchyni. Za ruku vedl svého malého synka a tvářil se naštvaně.
,,Denise se najednou usmyslela, že mi na tři dny svěří Malcolma."
,,No a?" nechápala jsem.
,,Já mám jednání, Avril. Nemůžu se o něho starat celý den."
,,A proč jsi jí to neřekl?"
,,Protože mi ho dává sotva jednou za dva měsíce a já s ním chci být, jenže teď to nejde. Musíš se o něho postarat."
,,Děláš si legraci? Já musím do obchodu. Mají mi přivézt zboží."
,,Tak si ho vezmi s sebou."
,,Aby na něho něco spadlo? Jsou mu tři, jak dlouho ho to tam asi bude bavit?"
,,Já se o něho postarám, zatímco budeš v obchodě." ozval se za námi nečekaně Brad.
Chad na něho chvíli nedůvěřivě koukal, ale nakonec souhlasil.
,,Péče o děti a o zvířata je skoro stejná." usmál se na něho.
Dohodli jsme se tedy na takové střídavé péči. Do té doby, než budeme mít vybalené zboží, pak si ho převezmu já. Předali jsme si s Bradem před Chadem telefonní čísla, abych ho mohla kontaktovat a přivezl mi Malcolma do obchodu.
Vlastně tolik zboží ani nedorazilo, takže jsem měla hotovo těsně po obědě. Brad přijel a vydali jsme se ho zabavit do akvária. Přilepil své ručičky na sklo velké nádrže a sledoval všechny ty barevné rybičky. Byl z toho úplně nadšený.
Brad s ním dělal kraviny, takže se celou dobu usmíval a musela jsem uznat, že mě Brad překvapil. I já měla ráda děti, ale do něho bych to neřekla.
Najednou jsem Brada neviděla ve světle, kdy bych z něho jen vlhla. Byl vtipný a tomu malému se věnoval. Nebyl o moc starší než já a přesto to dokázal jako by to dělal denně.
Když jsme vycházeli z akvária, bylo tu velké hřiště a malému se rozzářily oči, když to viděl. Chvíli jsem uvažovala nad tím, jestli rychleji usneme my, protože jsme běhali za ním nebo on. Venku už se setmělo, protože listopadové dny se krátily.
Nakonec překvapil a usnul asi dvě minuty, co Brad nastartoval.
,,Auto vždycky uspávalo." křenil se a ohlédl se na zadní sedačky, kde dřímal se zakloněnou hlavičkou v dětské sedačce.
,,To máš pravdu. Jedeme do domu?"
,,Chad už ti volal? Nevíš, kdy se vrátí?"
,,Ne. Nic neříkal."
Bradovi se zajiskřilo v očích a zastavil na jakémsi prázdném odpočívadle. Bylo tu jen pár dřevěných laviček a masivní stůl. Zaparkovali jsme hned u laviček a nechali Malcolma spát.
,,Chvíle odpočinku pro nás dva?" zakřenil se.
,,Ty chceš odpočívat? Tomu se mi nechce věřit." Vrátila jsem mu úsměv.
Posadila jsem se obkročmo na dlouhou lavičku a on zaujmul místo hned vedle mě. Přisunul si mě k sobě blíž a bez varování mě políbil. To už byl jasný signál pro moje kalhotky, které nezůstaly na suchu.
Z mých rtů sjel ke krku a já si to užívala se zavřenýma očima. Stačilo, aby se mi stiskl prso pod tenkou koženou bundou a už jsem sténala. Posadila jsem se na stůl a on vstal, aby mi byl blíž. Rovnou zabruslil ke knoflíčku u mých černých džínsů, aby mi je stáhl. Bylo možná trochu chladno, ale nám to nevadilo. My se dokázali zahřát dokonale. Sundal mi džíny i s kalhotkami a zaplul mezi má stehna, aby si nasadil gumu a vyrazil vpřed. Objala jsem jeho boky svýma nohama a trochu se zaklonila.
Asi už mi přeskočilo a místo mozku jsem měla Bradovo sperma, protože jsme spolu píchali tak často, že už to nebylo možné ani počítat. Brzy možná dožene i počet vyvrcholení, které jsem měla doposud s Chadem.
,,Co tě vůbec přivedlo k tomu dělat veterináře?"
,,Děda. Měl obrovskou farmu, kam jsem jezdíval na prázdniny. Měl koně, osla, krůty, ovce, kočky i psy. Byly to vždycky moje nejlepší prázdniny a to i kdy jsem byl na vysoké."
,,Jezdíš za ním ještě?"
,,Už na tom není zdravotně moc dobře. O farmu se stará strýc a bratranci, takže jsem na jednu stranu rád, že o tu farmu nepřišel, protože to byl jeho život. Kdyby se nemohl dívat na ta zvířata, už by tu nebyl."
,,Měl bys za ním zase jet. Kde žije?"
,,Kousek od San Antonia."
,,To není zase tak daleko."
,,Ne. Jen není čas a já pořád jen pendloval mezi New Yorkem a San Antoniem. Máma žije v Houstonu, ale s dědou se moc nemusí. Táta už nežije. Ani si na něho nepamatuju. Co tvoji rodiče?"
,,V pohodě. Vycházíme spolu dobře. Táta je takový flegmatik a nic neřeší. Máma zase naopak musí do všeho strkat noc." Smála jsem se.
,,Máš sourozence?"
,,Mám dva starší bráchy, ale nestýkáme se. Josh žije v Londýně, kde se oženil. Adama si moc nepamatuju, odešel z domu, když mi bylo asi šest. Občas si s našima volá, ale nemáme spolu vůbec ten sourozenecký vztah. Co ty?"
,,Já vyrůstal s bratranci a ti pro mě byli jako bráchové."
Najednou jsme si zase dokázali povídat o rodině. Překonávala jsem se. Možná za to mohl ten pocit uspokojení, který mým tělem proběhl před chvílí na tom odpočívadle.
,,Ty ještě nejsi doma?" zvedla jsem hovor od Chada.
