K mému štěstí byl Sebastian zabraný do filmu a pak řešil tiše obsah s kolegou na druhé straně, takže jsem neváhala okamžik využít. Položila jsem si hlavu na Chadovo rameno a s ním to ani nehnulo.
,,Strašně moc mi chybíš."
,,Nespletla ses?"
,,Ne. Ty víš, proč tohle všechno dělám. Proč jsem tady."
,,Máš u mě ještě nějaké věci a byl bych rád kdybys mi přinesla tu podepsanou žádost."
Dělala jsem, že to neslyším. Nad opěradlem jsem opřela ruku a vzala ho za nadloktí.
,,Chybíš mi." naklonila jsem se k němu.
,,Ty mě ne."
,,Nevěřím ti ani slovo."
,,Amber ti neříkala, že teď zkouším žít s Denise a Malcolmem? Jsme rodina a je to moc fajn."
Zamrazilo mě při pomyšlení, že s ní i píchal, ale nemohla jsem se zlobit. Po tom, co jsem provedla já.
Měla jsem na jazyku, že dokud jsem jeho žena, mohl by mít úctu a chvíli s tím počkat, ale na druhou stranu já taky neprojevila úctu, když jsem píchala s Bradem.
,,Aspoň někdo z nás se má skvěle." podotkla jsem smutně.
,,Nezdá se mi, že by ti něco chybělo."
,,Chybíš mi ty."
,,Brad nepřišel?"
,,Brad mě nezajímal a nikdy zajímat nebude."
,,To mu muselo zlomit srdce."
,,Nevěřím tomu, že bych ti byla tak ukradená. Kdyby to tak bylo, ukázalo by se, že jsi mě asi tolik nemiloval."
,,Přestaň o tomhle mluvit. Vůbec nevíš, čím jsem si musel projít."
,,To muselo být hrozně náročné přejít z mé náruče do Denise."
Chad nejspíš chtěl něco bouřlivě dodat, ale nakonec to spolkl a hluboce vydechl.
,,Pícháš s ní?" ryla jsem do něho dál.
,,Co je ti, kruci, do toho?"
,,Takže jo."
Tuhle myšlenku jsem si ihned představila a rovnou i tahala papírové ubrousky, abych si utřela slzy. Chad to viděl.
,,Avril přestaň tu dělat divadlo. To ty jsi to podělala."
,,A je mi to líto. Nemám právo být naštvaná po tom, co jsem udělala na to, že s ní spíš, ale nedokážu to jen prostě vstřebat. Nechci si to představovat."
,,Tak už mlč!"
,,Jenže já tě pořád strašně miluju, Chade." naklonila jsem se k jeho uchu a pošeptala mu.
Zarytě seděl a civěl na plátno. Čelisti drtil o sebe a pak se přes něho naklonil Sebastian.
,,Co tu pořád švitoříte? Řešíte film nebo prasárničky? Že bych se přidal."
,,Právě jsem Avril vyprávěl o Denise a synovi. Nemohl bych být šťastnější."
Nevěřila jsem mu. Řekl to jen aby mi ublížil.
,,Jeden z mála spokojených ženáčů u nás." Podotkl vesele Sebastian a posadil se zpět do své sedačky.
,,Ještě pořád jsem tvoje manželka já."
,,Už dlouho nebudeš. Potřebuju od tebe tu podepsanou žádost a rovnou to hodím soudci, aby to odklepl."
Víc jsem poslouchat nemohla. Sebrala jsem se a odešla pryč.
Bydlela jsem s Amber v bytě v Houstonu, abych nemusela cestovat denně do Galvestonu. Jenže právě v tuto chvíli jsem chtěla utéct co nejdál.
Amber mi po deseti minutách psala textovku, kam jsem se poděla a já jí napsala, že to nezvládám. Zastavila mě před útěkem a doběhla mě u vchodu do centra.
,,Avril, co jsi čekala? Že se posadíš vedle něho a on ti to odpustí lusknutím prstů? Trpělivost a čas! To potřebujete oba."
,,Ale proč musí mluvit o tom, jak šťastný je se svojí rodinou. Připadám si pak jako nějaká mrcha, co rozbíjí rodinu."
,,Ta rodina byla rozbitá ještě než jste se poznali. Teď se se mnou vrátíš a dáme mu lekci."
Posadila jsem se vedle Petera z druhé strany, kde bylo místo.
,,Už jsem se bál, že se mi vyhýbáš."
Ani jsem na jeho poznámku nereagovala. Na co jsem však reagovala byla jeho dlaň na mých prstech. Jeho pozornost zaujal prsten.
,,Vypadá jako snubní."
Neodvětila jsem.
