Tentokrát jsem se k Chadovi stěhovala naprosto nadšená. Amber mě ihned přivítala v domě a naznačila mi, že si kvůli nám našla byt. Miley ji na celý víkend nabídla útočiště, protože věděla, co se tu bude dít.
Dali jsme si všichni tři večeři a ona odjela.
,,Rodiče věděli, že jsme se rozešli?" napadla mě otázka na Chada, když jsem vyšla z koupelny.
,,Ne. Nikdy jsem s nimi nic nekonzultoval."
,,Takže nic neví?"
,,Ne. Ale možná bychom mohli naplánovat nějakou návštěvu, aby věděli, že je všechno v pořádku. Nebyli jsme tam hodně dlouho."
,,Souhlasím." Posadila jsem se na postel a přitom si vtírala krém do pokožky na nohách.
,,Já tě klidně namažu." Položil mi dlaň přes moji a naše pohledy se střetly.
Opět jsem v jeho očích poznala ty plamínky, jak žhnou, aby mě mohl pozlobit.
Bylo krásné se zase probouzet v jeho náručí a cítit jeho vůni. Proč jen jsem si toho tenkrát nevážila.
Možná jsem doteď nebyla vzorná manželka, ale slíbila jsem sama sobě, že se o Chada budu starat jako žádná jiná.
Běžně jsem moc nevařila, ale kvůli Chadovi jsem oprášila stránky na internetu a tvořila všechny různé variace. Než se vysprchoval, měla jsem prostřeno. Většinou, když jsem měla nějaké volné šaty, věděl, že to skončí divoce. Buď jsem pod nimi neměla nic a nebo nějaké erotické prádlo.
Obě možnosti Chad rád prozkoumával. Nikdy nechtěl experimentovat, ale najednou se ke všemu nechal přemluvit a nakonec se mu to i líbilo. Nesouhlasil ani s přivázáním k posteli, ale skončilo to s blaženým výrazem nad ránem.
Zpočátku nebyl den, kdybychom si nezpestřili den nějakou muchlovačkou, jenže pak jsem dostala strach. Menstruace se mi zpozdila a já nikdy nezažila ten pocit, kdy musím do obchodu, abych si pořídila těhotenský test.
Měla jsem z toho hrůzu a na druhou stranu jsem to tak rychle nechtěla. Jenže test se ukázal být pozitivní. Jen jsem byla pár hodin přešlá než jsem si v tom našla to pozitivní.
,,Tak jak to dopadlo?" vyšla jsem z toalet rovnou na obchod a Holly byla snad mnohem nervóznější než já.
,,Je pozitivní."
,,Takže budeš máma?" usmívala se.
,,Já vím, že jsem to chtěla. Jen mám pořád obavy a pochyby."
,,To je normální. Neznám snad jedinou ženskou, která by chtěla děti dobrovolně. Všechno to bylo omylem a podívej se. Žádná dítě nedala k adopci. Dala by za to dítě život, tak moc si ho zamiluješ i ty."
Brečela jsem. Ani nevím proč, možná se mi vzbouřily hormony, ale já byla plná prapodivných emocí, které se mísily. Smutek, radost, strach, očekávání, vzrušení i nervozita.
,,Měla bys to nějak originálně oznámit Chadovi."
,,Dokud nebudu mít potvrzení od gynekologa, tak mu to nebudu říkat."
Jenže během chvilku už to věděla i Lora a Miley. Myslela jsem, že Holly přetrhnu.
Gynekolog mi to samozřejmě potvrdil a udělal mi snímek maličkého stvoření, které mělo velikost možná tak menšího zrníčka hrášku.
Připravila jsem večeři jako obvykle, ale tentokrát v tom nebyl záměr, abychom to zakončili divokou jízdou.
,,Už musím končit. Ať mě Chad neslyší, to by nebylo dobrý." opřela jsem se o linku a snažila se už snad po desáté ukončit rozhovor s Amber. ,,Zavolám ti potom."
,,To teda rozhodně. Těším se!"
Odložila jsem telefon a otočila se, abych na stůl odnesla ubrousky. Stál tu Chad a rozhodně se netvářil mile.
,,Můžu vědět, co nesmím slyšet?"
,,Dáme si večeři a pak ti to povím, ano?"
,,Kdo ti volal?"
,,Amber."
Netvářil se, že by tomu věřil.
,,Pro Krista, Chade, klidně se podívej. Je to její číslo." Otočila jsem displej jeho směrem.
,,Jo dobře. Promiň. A co jsem neměl slyšet?"
,,Nemohl bys deset minut dělat, že jsi to neslyšel?" usmála jsem se na něho a on se rozhodně nehodlal nechat odbýt.
,,Ne. Chci to slyšet hned. Co se stalo?"
Musela jsem se usmívat. Tvářil se vážně jako by snad čekal, že mu navrhnu rozchod.
Popošla jsem ke své kabelce na pohovce v obýváku, abych trochu předběhla dezert.
,,Zavři oči a natáhni ruku."
I já jsem se snažila tvářit vážně. Jenže ten jeho výraz byl až komický.
,,Co se stalo?"
,,Zavři oči a natáhni ruku." Zopakovala jsem mu.
Nedobrovolně to tedy udělal a já mu na otevřenou dlaň položila snímek z ultrazvuku. Nečekal na můj pokyn a rovnou otevřel oči. To už jsem vážnou tvář nevydržela mít. Chvíli na to nehnutě zíral a pak těkal očima mezi mnou a tím obrázkem.
,,To jako fakt? Ty jsi...to..."
,,Těhotná. Jo."
Opět jsem vysela nějaký kousek na zemí, aby mi vyjádřil, jak obrovskou radost z toho měl. Oba jsme plakali a on z toho byl skutečně mimo.
