It's in my blood

Chapter 16

Harry nasedl do auta a prudce zavřel dveře. On je naštvaný?!

Nastartoval a zesílil rádio. Dobře Harry, chápu, žádná konverzace. Jak chceš. 

Harry začal vycouvávat a rozjel se směrem k silnici. 

Zeslabila jsem rádio " Připoutej se," připomněla jsem mu. On jenom natáhl ruku k rádiu a zase ho zesílil. Dělá si legraci? Opět jsem zeslabila rádio. 

"Harry, zapni si ten pás nebo vylezu." Zopakoval jsem výhružně. 

"Nesahej sakra na to radio!" řekne naštvaně. Jakmile uvidím, jak se natahuje k rádiu, dotknu se kliky u dveří. 

"Co to děláš?!" zakřičí na mě. 

"Jasně jsem ti řekla, že pokud se nepřipoutáš, odcházím." 

Harry najednou hodil blinkr a zabočil na parkoviště u nějakého supermarketu. 

"Jsi v pořádku?! Vždyť jsi kurva mohla vypadnout z auta nebo ohrozit ostatní!" začal na mě křičet.

"Tak proč ses prostě nemohl připoutat?!" ohradila jsem se se stejnou intenzitou v hlase.

"Protože mi prostě nebudeš říkat, co mám dělat." poprvé se na mě podívá za tu dobu, co sedíme v autě a já uviděla, jak moc naštvaný je. Ústa semknutá k sobě a rozšírené zorničky . Zůstanu na něho zírat. Co ho tak žere?!

Harry jen vydechne a projede si rukou ve vlasech a zatahá se za konečky. Pak pevně stiskne volant až mu zbělají klouby a rozjede se. Pořád nepřipoutaný, ale už to nehodlám řešit. Chci být co nejdřív doma, v mém normálním životě bez Harryho, bez ostatních. 

Když jsme u školy, Harry se mě zeptá kam teď. " Pojedeš doprava a pak na Lain-" začnu mu vysvětlovat trasu, ale on mě přeruší  "Prostě mi řekni adresu" řekne odměřeně.

"78 Roden Street, bílý dům s fontánou, ten nepřehlídneš." řekla jsem pološeptem a hrála si se svými prsty v klíně. Bála jsem se, že se mi opět bude posmívat. On ale nic neřekl a koukal před sebe, jako bych mu nic neřekla.  Jsem zvědavá, jestli bude takový i když uvidí náš dům. Je až moc velký a honosný. Moje mamka ráda ukazuje, že má peníze a dům je její největší pýchou. 

Jakmile Harry zajede do naší luxusní čtvrti, opravdu začnu být nervózní. Ani nevím proč... Možná, že se mi bude smát? Že si bude myslet, že jsem jen rozmazlená malá holka? 'To už si ale dávno myslí, Emily' ozvalo se moje vnitřní já. 

"Támhle ten?" Ukáže Harry přesně na náš dům. 

"Jo, to je on." přitakám, když vjíždí na naši příjezdovou cestu. 

Čekám výbuch smíchu nebo nějakou nemístnou poznámku, což je jeho zvykem, ale nic neslyším. 

"Ehm...díky za odvoz." vysoukám ze sebe. 

"V pohodě" odpoví mi Harry, ale nekoukne se na mě. 

Povzdechnu si a vystoupím. Když chci zavřít dveře, uslyším někoho volat mé jméno.  Ohlédnu se a uvidím Kate s pytlem na odpadky. Ne, Kate ne. 

Kate hodí pytel do popelnice a jde k nám. Zpanikařím. Nemůže mě vidět s Harrym. Nejsem připravená na její výslech. Sakra, sakra, sakra.

"Myslela jsem si, že si šla běhat." Kate si dá ruce v bok. 

"No...víš..já..byla jsem s Miou." odpovím nervózně. 

Kate se potutelně zasměje se a koukne otevřenými dveřmi do auta a zamává Harrymu. Ó můj Bože, Kate! 

"Mia na nový účes, že? Moc jí to sluší." dobírá si mě.