It's in my blood

Chapter 5

V průběhu hry jsem už žádný žlábek nedala, ale ani žádný strike. Většinou to bylo buď devět nebo míň. Vždy, když jsem v druhém hodu sestřelila zbytek kuželek, jsem mrkla na Harryho, abych mu ukázala, že to hrát umím. On mi to vracel při cestě ke stolu po perfektním hodu. Jak to sakra dělá?! 

Celou hru jsme po sobě házely posměšné pohledy. Teda on, já jsem ho buď ignorovala nebo se na něho nechápavě podívala, což ho většinou rozesmálo ještě víc. Občas měl i nějakou neslušnou poznámku. Jak se může Mia kamarádit s někým jako je on? Jo, je hezký, ale taky pěkně nafoukaný a arogantní. To není její styl. 

"Tak pojď zlato, poslední šance zazářit." poklepala mě Leslie po zádech a poslala k dráze. Je to poslední kolo a já jsem poslední z našeho týmu, takže musím dát co nejvyšší počet bodů.Vážně bych si přála dát strike a vidět Harryho výraz.To by bylo k nezaplacení!

 Mírně jsem se rozeběhla a poslala kouli po dráze největší silou jakou jsem dokázala. Koule se šunula prostředkem. To vypadá dobře! To by mohlo vyjít!

 "Ó můj bože! Strike!" vykřikla jsem ve výskoku a zvedla jsem ruce do vzduchu. Ono to vyšlo?! 

Vítězně jsem se otočila na skupinku Miiných kamarádů za mnou a rozeběhla jsem se k nim. Plácla jsem si z celým týmem a Louis mě pochválil: "Vidíš holka, že to v sobě máš!" Na což jsem se mírně usmála a očima jsem hledala Harryho, protože jsem chtěla vidět, jak se tváří. Uviděla jsem ho, jak sedí na konci lavice, lokty se opíral o svá kolena a kroutil hlavou. To sice není zrovna reakce, kterou jsem očekávala, ale aspoň už se netváří tak hloupě jako předtím. Pak se zvedl, vzal si podle něj tu nejvhodnější kouli a míst toho, aby šel k dráze, se rozešel ke mě. 

"Hezký princezničko, ale už bych si připravoval nějakou pěknou scénku, jak okouzlíš toho prodavače, až si budeš nelegálně chtít koupit flašku" řekla a nezapomněl to zakončit mrknutím.

 Za celou dobu, co jsme hráli,  jsem mu nic moc neřekla, ale po mém výkonu jsem si přišla sebevědomější, takže jsem se mu to nějak pokusila vrátit: "Měl by ses radši soustředit na svou hru, protože si myslím, že tvůj výkon pomalu slábne a klidně by si to mohl být ty, kdo půjde na nákup." Odpovědí mi byl jeho typický škodolibý smích a slabé "koukej" .

Sedla jsem si do boxu a sledovala ho. Harry se napřáhl a hodil kouli. Tentokrát však nešla středem jako vždycky, ale mírně vlevo a Harry sestřelil pouze polovinu kuželek. 

"Ajajaj, že by náš pan nepřemožitelný nakonec potopil svůj tým?!" ozval se Louis a mě to nedalo a musela jsem se tomu zasmát. Harry na něho ukázal prostředníček a vzal si novou kouli. Tou už zase trefil všechny a se spokojeným výrazem si šel zpátky sednout. Překvapivě ne na to stejné místo jako předtím, ale ke mě. 

"Už to máš vymyšlené?" zeptal se mě. 

"Myslím si, že po tvém menším výpadku se nemám čeho bát." Jen do něj Emily!

"Myslíš si, že jedno menší zaškobrtnutí, změní můj perfektní výkon v ostatních kolech?" Opět ukázal svou sebevědomou povahu.

 "Myslím si, že v tvém týmu nehráli všichni tak výborně jako ty a taky si myslím, že náš tým měl taky pár pěkných kousků, takže bych řekla, že to byla vcelku vyrovnaná hra." 

"Tolik slov bych od tebe nečekal." posmíval se mi. " Ale koukej, Louis už nám nese výsledky. Připrav se princezničko" podíval se někam před sebe a já následovala jeho pohled.

 "Neříkej mi tak!" odsekla jsem mu nepříjemně, protože příchod Louise mě mírně znepokojil. Co když jsme opravdu prohráli? Já nedokážu nelegálně koupit alkohol! Ne!  Louis šel rázným krokem s úsměvem na tváři. Je to vítězný úsměv nebo úsměv typu 'jdeme se podívat, jak se na holka ztrapní'?! 

Prosím, ať je to ta první varianta, protože JÁ žádný zákon porušovat nehodlám. "Tak tohle jsem nečekal..." vypadlo z něho a hodil ty papíry, na kterém byl zpečetěný můj život, na stůl. "Máš štěstí princezničko, tentokrát si z toho díky tady Harrymu, vyvázla." Co??

Náš tým vyhrál o pár bodů, takže kdyby dal Harry svůj obvyklý počet bodů, tak by jeho tým vyhrál. Takže si ten alkohol běž koupit sám, Harry!

 Vítězoslavně jsem se na něho podívala a podala mu výsledky. On se na ně ani nekoukl a místo toho mi zhluboka koukl do očí. "Tentokrát ti to vyšlo, ale uvidíme, jestli z toho vyvázneš i příště" řekl a měl zase ten výraz, který jsem tak nesnášela. Umí se tvářit i jinak?!

"No nic děcka, jdeme pro ten chlast a pak k Niallovi." Počkat. Jak jako k Niallovi? 

Všichni se začali zvedat a oblíkat a já jsem rychle vyhledala Miu. "My nejdeme k němu ne?" zeptala jsem se jí, když jsem ji dohnala, byla skoro až u dveří. Harryho tým si to zamířil rovnou do obchůdku, kde se chystají provézt menší zločin. Všichni u toho vypadali normálně, jak kdyby jim to vůbec nevadilo. Tohle rozhodně nedělají poprvé. 

"No jasně, že jdeme k Niallovi. Vždyť jsem ti říkala, že jdeme na jeho oslavu." 

"Tohle nebyla ta oslava?" 

"Tohle? To dělají každý pátek. Buď jsou sem nebo k Berneymu. Oslava bude teprve u něj doma." 

"Já bych šla radši domů Mio." nejistě jsem jí řekla. Nechci jít na nějakou hloupou oslavu. Tohle nebyl vůbec můj plán na dnešek. Měla jsem být už dávno doma a koukat se na seriály.

"Emily nedělej, že ses nebavila, protože já vím, že jo. Konečně děláš něco jinýho než normálně a bavíš se, co je na tom špatného?" V podstatě na tom není nic špatného, jenom tam prostě nechci jít Mio. Pochop to! Než jsem stačila cokoliv říct Harry na ni zavolal "Tak dělej Mio, ten chlast se sám nekoupí a Niall má doma samý sračky. Princeznička to bez tebe určitě na chvilku vydrží." 

"Přestaň mi tak už konečně říkat" zakřičela jsem na něho. Z části proto, že byl na druhé straně ulice a z části proto, že už mě to vážně štvalo. Odpovědí mi bylo jenom slabé uchechtnutí a zabručení "No jo, princezničko" 

Mezitím k němu došla Mia a řekla mu, ať mi tak neříká a on jí něco odpověděl, ale to už jsem neslyšela, protože zmizeli ve dveřích od obchodu. 

***********************
Nový díl :) Konečně nějaká "akce" :D 
Užijte si čtení ;)
Vaše Kami*