It's in my blood

Chapter 34

Ples je nakonec to, co jsem potřebovala. Odreagovala jsem, mé myšlenky jsou jen a pouze na parketu, v hudbě a v zábavě s mými spolužáky. Zrovna se vracíme s Adamem z šatny, protže jsme dotancovali naše sólo. Byla jsem z počátku nervózní, ale Adam mě skvěle vedl a bylo to užásné. Neladila jsem s ním jako se Zackem, ale byla jsem ráda, že mám někoho jako je on vedle sebe.

„Moc ti děkuji za tanec." Obejmu ho

„Nemáš zač." lehce mě obejme zpět. „Pojďme si to teď pořádně užít." Bere mě za ruku a jdeme do sálu.

Než se tam ale dostaneme tak HO uvidím. Opírá se tak o zeď v černém obleku a kouká přímo na mě.

Co tady dělá?!

On na sobě má oblek a je tady. Kvůli mně?! ‚Ha, nebuď tak bláhová' křičí na mě mé podvědomí. Ale co když...? Nestačím dokončit svou myšlenku, když se Harry objeví přímo přede mnou.

„Ahoj."

„Ahoj." Zašeptám stále nejistá celou situací. Všechno, co se stalo v galerii sE promítá v zeleni jeho očí. Jeho doteky, slova, všechno. Cítím, jak mi červenají líce, a proto sklopím zrak. Snad si toho nevšimnul. Jenže je to Harry, takže čekám nějakou vtipnou nebo urážlivou narážku.

„Takže tohle vy s Miou děláte, jo? Hopsáte po parketu v bílých nevinných šatech?"

A je to tady. Takže se mi přišel vysmát.

„Proto jsi tady? Aby ses mi mohl vysmát?" zeptám se ho přímo. Nemá smysl něco hrát.

„Ne. Jsem tu kvůli tobě." vysloví bez jakéhokoliv náznaku humoru či výsměchu.

„Můžeme?" zeptá se Harry. Nechápavě se na něj podívám a vidím, jak mi nabízí svoji ruku. Co?!

„Tak?" naléhá, když nic nedělám. Podívám se na jeho nataženou ruku a poté do jeho očí. Je tady. Je na plese, v obleku, který mu mimochodem neuvěřitelně sluší. Poprvé mě polije teplo. „Jsem tu kvůli tobě"

Víc neváhám a chytám ho za ruku. Hned jak se ho dotknu, cítím, že tohle znamená mnohem víc.

Harry neváhá a rozejde se směrem zpátky k sálu? Co má v plánu? Myslela jsem si, že půjdeme někam stranou. Rozhlížím se všude, jestli náhodu nevidím Miu nebo někoho dalšího z jejich party. Třeba mě vede za nima? Když se ale zastavíme na parketu a on se ke mně otočí, položí mi ruku na pas a přitáhne mě k sobě, zmrznu. On se mnou chce tancovat?!

„Pokud to není zjevné, tak vypadáš krásně." pošeptá mi do ucha.

Cítím, jak se červenám, ale stále nerozumím celé této situaci. Proč to řekl a proč je tady?

„Co tady děláš, Harry?" koukám mu do očí.

Jeho oči se setkají s mými. „To už jsem ti řekl." odvrátí svůj zrak zpět do sálu.

„Proč?" naléhám. Po tom všem, co se mezi námi stalo se neozval a já jsem čekala. Potřebovala jsem to. Potřebovala jsem slyšet jeho slova. Nic se ale nestalo. A teď tu se mnou tancuje a já cítím, jak jsem v tom po uši. Jenže co on? Když jsem s ním, tak mám pocit, že je vše, jak má být, že chce to stejné, že chce mě? Jenže pak se vždy něco semele a já od něj neslyším ani slovo. Už nebudu ta nebojácná Emily. Potřebuji to vědět. Už je moc v sázce.

„Není to zjevný?" vrátí svůj zrak zpět na mě a cítím, jak si mě přitáhnul blíž k jeho tělu.

„Mně ne."