It's in my blood

Chapter 4

Řekla jsem si, že když jsem to tak dlouho protahovala, tak vám dnes přidám i tu s Harrym. :3
Tak si to užijte!! :)
Kami *

S Miou jsme šli na večeři do naší oblíbené restaurace Blaze, kam jsme chodily po každém důležitém vystoupení nebo zkouškách a prostě po všech nervy drásajících a životně důležitých událostech.

 "Mia Carterová " řekla Mia ženě, která stála u toho pultíku, kde se ohlašují rezervace."Oh, jistě, hned vám vaše jídlo přinesu, slečno Carterová." 

"Přinesu? Počkej, mi tady nebudeme jíst? To si mi neřekla."

 "Ono je tu víc věcí, které jsem ti neřekla." koukla na mě Mia a kousala si při tom svůj spodní ret a měla trošku přimhouřené oči. To dělala jenom tehdy, když byla nervózní a nebo se cítila provinile. "Co si mi neřekla Mio?! Ty víš, že nemám ráda, když se děje něco o čem nevím." Mia se otočila k ženě, která jí právě podávala pytlík s krabičkami s jídlem, ona jí to zaplatila vyšla ven z restaurace.

 "Ty a ten tvůj nalajnovaný život, Em. Zkus někdy udělat něco spontánního, něco co nemáš v té své pěkné hlavince naplánované. Na Em, podrž to." řekla Mia a podala mi pytlík a začala si při chůzi z kabelky vytahovat telefon. "Kam to jdeme?" žádná odpověď. Mia jenom něco naťukala do mobilu a dala si ho k uchu. "Mio! Co děláš?"

 "Ahoj! Tak mi tam tak za 10 minut budeme jo?...No jasný!...To si piš!...Děláš si srandu?! Okey, tak čau." Mia si dala mobil zpátky do tašky a otočila se ke mě. Zastavila, chytla mě za paže a podívala se mi zhluboka do očí "Emily, dneska jsme měly v rukách a vlastně i v nohách a no prostě v celém našem těle naši budoucnost a myslím si, že jsem se o ni dobře postaraly a očekávám dopis z Julliardu. A jsme v maturitním ročníku a je to poslední rok, který si musíš pořádně užít, protože příští rok už na užívání nebude čas. " Nadechovala jsem se, že jí na to něco řeknu, ale ona hned pokračovala : " Nic neříkej, když tu mám tak krásný proslov prosím!" zpražila mě "Teď jdeme na oslavu narozenin mého kamaráda, a je to částečně i naše oslava tohoto dne a nového maturitního roku. Takže nic neříkej a jednou to prostě přežiješ." ukončila svůj proslov a konečně mě pustila. "No..ehm...dobře..ale musím to napsat mamce."

 "Dej mi mobil Em, já jí to napíšu, ty by si jí určitě napsala něco, co by ti zakázala a pak by ses na to vymluvila." řekla a vtrhla mě mobil z ruky. "Mio!!"

 "Neboj se Em, prosím! Prostě pojď a neřeš to." řekla a při tom něco psala na mém mobilu a dala se do chůze a já jsem ji slepě následovala. Asi má pravdu. Měla jsem dnes těžký den a určitě by měl být oslaven. 

Mia mi vrátila telefon a řekla: "Napsala jsem jí, že dneska spíš u mě a že tě zítra dovezu." "Ty si jí lhala??" "Teoreticky ne. Spát u mě budeš, jenom jsem vynechala tu část, že ještě někam půjdeme." 

 "Ona to nezjistí Em. A pojď, už na nás čekají." dodala, když uviděla můj nejistý výraz.

Asi po pěti minutách jsme přišli do nějakého parku, ve kterém jsem nikdy nebyla. Všimla jsem si nějaké skupinky lidí, postávající u lampy. "Že by to byla naše Mia?!" ozvalo se z té skupinky, když jsme od nich byly už jenom pár kroků. "Ahoj Nialle" řekla Mia a objala Nialla. Byl to blonďatý, dobře vypadající kluk. Mia se ani nemůže kamarádit se škaredými kluky, to ona nemá v povaze. 

"Takže lidi, tohle se Emily. Em tohle je Niall" začala nás seznamovat Mia. "Ahoj, moc ráda tě poznávám" natáhla jsem ruky k Niallovi. Zvedl se mu pravý koutech úst a povytáhl jedno a obočí a podal mi ruku zpět a řekl: "Taky, Em."